TroiMae

Tak dračí princ nakonec dobrý :) Jo, dívka sice měla Stockholmský syndrom, ale to k pohádkám patří ;) Kdo by mu odolal, když se mu zapalovaly lýtka a zadek, který nebyl ani Computer-generated imagery ani dublovaný. Takže vedle sci-fi verze modré laguny (Pasažéři) jsem viděl i fantasy verzi :D „Kdykoli se může vynořit drak!“ „Tak proč už se nevynořil.“ :P „Takže jsme spolu letěli poprvé? Víš… víc věcí jsme spolu dělali poprvé…“ „A taky vím, co se stane, když si s ním hraješ moc dlouho.“ Aha, pardon, to je z jiného filmu. #dracarys Vedle Modré laguny vizualita Coppolova Drákuly byla senza.

Tak mě nejvíc bylo líto medvíďat :/ Jinak ten popkulturní odkaz na Star Wars byl bezva ;) :D A na konci, jak sníh a hlavně krev lítala až na objektiv kamery… asi kvůli autenticitě, přiznaná kamera, tak někdo třetí ten souboj přeci musel točit. :D Inu, pokud chcete nějaký film o přežití a medvěda k tomu… tak Jean-Jacques Annaud a jeho Medvěd/i ;) http://www.funnyordie.com/videos/beb6fce52a/the-revenant-horse-sleeping-bag-for-kids?_cc=__d___&_ccid=440d19c0-729a-4417-9ba0-b7f2003b56fb

Je to vlastně taková jednorázovka, ale na druhou stranu… prostě nejde neocenit originalitu, s jakou lze naprosto out of the box udělat pokračování nějakého filmu, v tak ostrém kontrastu s něčím jako Anděl Páně 2, kdy se jen vaří to samé, co bylo provařené už v prvním díle. Tenhle film si uchovává tu speciální ingredienci předchozího dílu a zároveň z toho udělá samostatný film, že jen k prvnímu lehce odkazuje názvem, a najde novou originalitu a nejistotu a brouky do hlavy. Navíc já prostě miluju mashup… míchání (např. žánrů), kdy nevíte, kde končí jedna věc a začíná druhá, jestli je to tak, nebo onak, jestli to brát vážně, nebo je to sranda a vytváří to speciální entitu, ze které se vaše duše může vyživovat i po zhlédnutí filmu. Než jen něco ohlodat a vyplivnout kost. Kdy vtipy poznáte, protože režisér u každého vystřelí světlici.

Spin offy animáků bývají zbytečné, až na šavlozubou veverku. Ta má ale už tolik epizod, že ty poslední jsou naprosto vyčpělé. Shrekoleda potěší. „Sláva napad sníh, nacpeme si břich“, je typická oslíkovina a Perníčkovo „Neublížila sis, když si spadla z oblakov“ je bonus pro fajnšmekry, kvůli které samotné tento kraťas stojí za to vidět. I kocoura to zaujalo, a to se dívá jen na dokumenty o přírodě – lišky a medvědy - ale tančící pečený krocan vyvolal chutě skočit na obrazovku.

Ve své době to byl fenomén, ale neobstál ve zkoušce času. Nebýt nostalgie a kultu. Obě postavy a jejich představitelka a představitel jsou ikony, stejně jako tajemný námět i jeho zpracování (uzavřené epizody kombinované s průřezovými tématy). Ale kromě pár pamětihodných epizod (Škvíra, Leonard Betts) se z toho vše stal nudný mišmaš.

Leonard Betts (S04E12) 90%. Epizoda stejně tak dobrá jako ikonická Škvíra/Hnízdo/Protažení (Squeeze) z první řady. A Paul McCrane, který si k záchrance odskočil z Pohotovosti.

Působivý film. Nemůžu říct, že bych hlavním hrdinům fandil, protože jsem měl dost práce ustát svůj pocit ohrožení. U Hanekeho Funny Games nebo Trierovi člověk ví, na čem je, že režisér a film jsou insane, ale tady jsem do posledního momentu nevěděl, zda se něco nestane. Další undertoad. Film dvě šokujícími událostmi totiž zobrazil hned dva z mých Deep Dark Fears. Spodních výrů. Nechci v životě zkoušet kapacitu lásky a bezpečí, když činy druhého a osudu překročí myšlenky a fantazie a fatálně se zaryjí do masa reality. Ale s oddechem můžeme říci, že film skončil happy endingem (doslova). šeptem: teď spoileruju

Na to, že to je HBO, to vypadá, jako televize… Susan Sarandon jako matka MM, Emily Watson jako její teta… jen ta MM tam tak nějak nezapadá. Uvidíme druhý díl... Díl druhý: nuda.

Prý se třetí díl Dne nezávislosti bude odehrávat hlavně ve vesmíru. Tak určitě. Protože ještě o kapku větší mateřská loď a už nebude mít kde přistát, protože planeta Země jí bude malá :D (Jo, tentokrát to slíznul Londýn, tu máš Brexit, ach, spoiler, pardon.) Jinak v rámci genderových kvót tam je postav ženských dost, jako samozřejmě vetřelčí královna nebo prezidentka USA, nebo Země, já nevím, ono se to u těch Američanů tohle dost stírá, navíc vetřelčích královen je dost, aby bylo i na ty další díly, ostatně kandidátek na prezidentku taky. Ty ženské postavy jsou teda trochu divné, ale darovanému feminismu na zuby nehleď. (Ostatně přežije skoro jen jedna, kvůli romantické tečce, protože kdyby se dali dohromady ti dva kluci, tak by to vypadalo homosexualisticky. Ti se jen perou a vyznávají si lásku.) Pominu-li, že vetřelčí královna kvůli klubíčku letí přes celé vesmíry na Zemi a vůbec… no hlavně scéna, kdy ze všechno toho ničení Země a mezihvězdných válek, lítá po poušti jak porčená a honí žlutý školní autobus jako kočka laserové ukazovátko… no holka. Ups, spoiler, pardon. No vlastně všechny ženy, co přežijí, se spárují s muži. Dokonce i ta patnáctiletá holka s nějakým sedmdesátiletým taťkou. Všechno lepší, než singlovství a homosexualismus! Spoiler, pardon. Tak pardon, dobře! Jedna teplá dvojice tam je. Doktor Okun a jeho ošetřující lékař, co mu asi 7200 dní nosí orchideje a upozorňuje ho, když má holý zadek :o) Šak je pánbůh potrestá.

U takových pořadů nikdy nevím, na čem jsem. Myslím, že nejvýstižnější je komentář: "zjistili jsme, že je to úplně naopak než jsme mysleli, ale někdy to funguje tak jak jsme předpovídali". Ženy si pamatují více fakta spojená s emocemi, byly zaměřeny na lidi, kdežto muži na předměty. Říká se, že už novorozenci ženského pohlaví se dívají na tváře, kdežto mužského pohlaví na předměty. Což mě znejišťuje, protože podle mě novorozenci nijak extra nevidí a co já jsem věděl, tak obecně byli zaujatí tvářemi, tedy oči a ústa a předměty, které tyto rysy přijímali. No z logiky věci vyplývá, že novorozenec se potřebuje připoutat k pečující osobě a navázat s ní vztah, proto se také objevuje reflexní (ne vědomý sociální) úsměv. Co by z toho měl, kdyby ho zajímaly předměty více, než matka nebo jiná pečující osoba? Z informací prezentovaných moderátorem a moderátorkou, si muži pamatovali ty od moderátora. Je otázka, kdyby moderátorka nevypadala tak „atraktivně“ a neměla takový výstřih, zda by to bylo jiné, protože sexualizované obsahy (viz reklamy) se obecně nepamatují. Ale v jiných výzkume si muži obecně nepamatují to, co říkají ženy, respektive to nemá takovou váhu, ale to je jiná souvislost, které se v dokumentu nevěnovali. Po podrobnějším prozkoumání se zjistilo, že muži i ženy uvádějí stejný počet sexuálních partnerů/ek i stejně často byli/y nevěrní/é. Osmileté holčičce opuštěné na ulici v rámci experimentu jen ženy pomáhaly. Muži se báli nařčení z pedofilie a měli různé další výmluvy. No je otázkou, nakolik je to naučené chování, protože od ženy se pomáhání očekává a socializují se tak, muži k soupeření. Podle dalšího testu byly ženy empatičtější. Ale z mužů právě jeden boxer od rány měl vyšší skóre, než dvě přítomné ženy… Naopak muž, který se staral o děti tak moc neskóroval… Dobře zachycené bylo, že nejen testosteron motivuje určité chování, ale je to i naopak. U soutěživého člověka se produkuje více testosteronu, u mužů obecně hladina může více kolísat, a evidentně na základě vnějších okolností jako výhra X prohra. Vyšší hladina testosteronu je v soutěžení výhodnější pro vyšší ochotu k riskování, ale příliš vysoká už znamená neadekvátní riskování. Ženy hladinu měli víceméně stejnou. Ale stejně zazněl dodatek, že šlo o průměr, protože jedinci se jinak liší. Testosteron ovlivňuje mozek, ale během 9 měsíců jeho hladina kolísá a mozek se tak skládá z různých „mužských“ a „ženských“ částí, které vytvářejí takovou mozaiku. Tedy nejde nakonec mluvit o „ženském“ nebo „mužském“ mozku. Vtipné bylo, když v experimentu s plenami ženy po přebalení dítě přivinuly k sobě, kdežto muži ustoupili po odvedeném výkonu, prostě hotovo. „Řada mužů trpí problémy s navazováním emočních vztahů.“ Zajímavé bylo ,že opravdu mohou trpět. Není to tím, že by neměli emoce! Jeden muž, který o tom mluvil, že se mu vztahy nenavazují lehce, z toho měl slzy v očích… Nejsem si jistý, jestli vinit testosteron. Ten tatínek prohlásil: "Kdybych si měl vybrat mezi synem a soustruhem, vyberu si syna, ale bylo by to těžké rozhodnutí." A měl problém navázat vztah se svým synem, do doby, než trochu vyrostl. Přitom tento muž jako jediný z mužů po přebalení s dítětem zůstal a navázal s ním emoční kontakt. Jeho hladina testosteronu přitom byla nejvyšší a byl velmi soutěživý. Nikdy nenechá svého šestiletého syna vyhrát a nevadí mu, když kvůli tomu pláče. Ale evidentně díky zkušenosti s ním se něco naučil (ostatní muži pravděpodobně děti neměli, nebylo to znát) a navazuje (emoční) kontakt dobře navzdory svému podceňování. Nedostatek vrozené (?) empatie nahradil učením a rozvojem této schopnosti… Výsledkem bylo, že není jednoduše mužský a ženský mozek, muži a ženy, ale důležité je poznat svůj lidský mozek a své vlastnosti a schopnosti.