honajz2

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.37 - ČÍNA - Těch pár nechutných scén je opravdu působivých a fakt by mě zajímalo, jak některé (třeba TA pitva) vznikaly. Takové tu jsou asi tři nebo čtyři, všechny umí šokovat a všechny dost naturalisticky ukazují zvrácené experimenty jednotky 731, která za druhé světové války dělala podobné zrůdnosti jako Mengele a o které se její členové na konci války snažili zničit všechny informace, což se samozřejmě nepovedlo. Problém je, že ve skutečnosti ten film stojí na šoku a přitom má stát na vhledu do fungování jednotky, jejich zvrácenosti a vymývání mozků. Mimo ty tři až čtyři scény to totiž nemá čím šokovat a vhled do fungování je otravně schématický. Je tu spousta postav, ale mimo dvě se všechny tak nějak objevují a pak zase vrací (pokud je někdo nezabije), žádná nemá vykreslený charakter, je tu jen jednotka a oběti a mezitím se stane vzpoura mladých japonských vojáků proti vlastnímu režimu, která přijde zničehonic a vůbec se postupně nebuduje, což platí i o útěku vězněných Číňanů - prostě to přijde, protože jsme se posunuli v časové ose. Na začátku vidíme tři Číňany, kteří jsou zajati, ale film se k nim skoro vůbec nevrací, ačkoli by z nich mohl udělat důležité postavy. Pokud měl divák jednotku 731 poznat emocionálním prožitkem, mimo ty hnusné scény to vůbec nefunguje a je to těžká ukecaná nuda. Pokud měl divák jednotku 731 poznat do hloubky její fungování a psychologii jejich členů, taky to nefunguje, jelikož tu žádná hloubka ani psychologie není. Co to teda je? Připomínka Číny a Hongkongu, že to existovalo a že Japonci byli schopní tohle dělat? Budiž, ale v tomhle podání vyjde na stejno, když si o tom člověk přečte na Wikipedii. Vlastně to je taková zfilmovaná Wikipedie, která je mimo ty nechutnosti naprosto bez invence. A vzhledem k tomu, že jsou ty nechutné scény docela krátké, je bez invence většina filmu a jen na pár scénách celistvý zážitek vybudovat nelze. Ale jiný hraný film o tom doposud nevznikl (mimo ty remaky, či co jsou zač ta "pokračování"), tak asi lepší něco než nic, prozatím... Lepší 2*

Filmařský a scénáristický chaos, který se filmařsky časem srovná (nebo jsem si na něj zvykl?), ale scénáristicky ne. Námět samozřejmě originální není, ale i tak z něj mohla být svěží a hravá podívaná, která by měla čím bavit i kdyby byla úplně blbá, ale tohle se u oddechovek neřeší. R.I.P.D. je sice snaživé, ale funkční místa/hlášky/nápady se tu s těmi nepovedenými a vyloženě špatnými střídají v takové kadenci, že mi to hlava nebrala a já absolutně nevím, co s tím. Nejvíc mi zde chyběla celistvost scénáře, jelikož je napsaný takovým způsobem, že je vlastně jedno, co se děje, protože co chvíli přijde něco nesouvisle nečekaného, co posune svůj svět a zároveň ho zkomplikuje k pochopení. Je to sled vršících se nahodilostí, které buď přijmete nebo ne, ale já si na to opravdu dlouho nedokázal zvyknout. Filmařsky to zase má spoustu scén o několik vteřin delších, než by měly být, či zmršený střih, kde se bez logiky po detailu objeví velký celek a po něm zase polodetail a takhle se to tu střídá často. U oddychovek to nemá smysl řešit, ale mě to přišlo tak rušivé, že jsem to nedokázal nevnímat a dlouhou dobu mě to štvalo. V druhé půlce mě to ale zase nenudilo, Jeff Bridges mě (víceméně) bavil celou dobu a jeho hlášky aspoň nějak vyvažovaly to špatné, časem jsem si zvykl i na ne zrovna výrazného Reynoldse a samotné finále mělo už docela stabilní tempo, díky kterému jsem to aspoň tam bral jako komplexnější dílo. Jinak jsem z toho ale byl tak zmatený, že je to důvod pro přidání i odebrání třetí hvězdy. Ale asi budu hodný a dám tu slabou třetí hvězdu, vzhledem k tomu, že to v závěru získá nějaký ksicht a že jsem se u toho vlastně nenudil. Ale možná to časem shodím, až se mi to rozleží v hlavě. Slabé 3*

Zatímco bohatí nemají na práci nic jiného než se hádat o to, komu jedinému by mělo připadnout dědictví, chudí venku mají plné ruce práce a řeší momentální situace. Tohle teda není tak výrazná myšlenka z filmu, ale osobně mi přišla jako jediná, které se dá jasně rozumět. A samozřejmě i té, jak ti, co mají hodně peněz udělají cokoli pro to, abych jich měli ještě víc, ale to už plyne z mé první věty. Jinak je to zvláštně tichý a pomalý film, který sice umí zaujmout výtvarnou stránkou záběrů či hrou se zrcadly, ale zároveň mi přijde dost uzavřený do sebe a pro neíránce nečitelný. Popravdě z toho mám pocit, jako bych koukal na podobenství z československé nové vlny odkazující na detaily éry komunismu z pohledu cizince, který je nezná. Větrné šachy můžou být taky takové propracované podobenství, ve kterém ale tu propracovanost nedokážu/nemůžu vidět. Ale navzdory několika atmosférickým scénám a postupnému přesunu k mysteriózní zápletce to má ne zrovna funkční temporytmus a někdy dá docela zabrat dokoukat některé scény. A spolu s tím mám problém i v tom, že navzdory tomu, jak moc to vypadá jako těžký art, to má strašně banální ústřední zápletku s nejočekávanějším možným vyústěním a zvlášť v závěru se zdá, že právě o ni šlo na prvním místě, takže by tu forma převyšovala obsah. Proto taky doufám v pro západ nepochopitelné podobenství, jelikož takhle mě konec docela zklamal. Rozhodně je to zajímavý počin a je super, že se ho povedlo najít necenzurovaný, vyčistit a digitalizovat, ale íránský neorealismus je mi sympatičtější a tohle je sice zajímavě odlišné, ale zároveň je to to nejhezčí, co o tom dokážu říct. 3*

Čirá filmařská radost. Divím se, že až teprve nedávno jsem tenhle celovečerní Richterův film objevil, i když už pár let znám jeho avantgardní experimenty z 20. let. Tenhle film je nejen jeho, ale výrazně se na něm podílela spousta abstraktních umělců působících ve 20.-40. letech jako třeba Marcel Duchamp, Man Ray nebo John Cage. A ačkoli mi surrealismus a dadaismus v celovečerní podobě sedí jen svátečně, tady mi to sedlo dokonale, jelikož je to svým způsobem povídkový film propojený lehkou celistvou zápletkou, která překvapivě má začátek, konec, pointu i hlubší myšlenku ohledně toho, proč jiné než své sny neznáme či o tom, proč bychom měli být sami sebou. Jednotlivé části jsou pak různorodých kvalit, ale každá je nesmírně hravá, odlišné experimentální, jiné surrealistické, jiné dadaistické a jiné experimentují s animací či loutkovým filmem. Je to tak různorodé, že si zde nejspíš každý tomuto typu filmů najde své; od čirých abstrakcí po parodii s figurínami na červené knihovny. Lze se tím jen unášet, nebo taky v každé části hledat podvědomé charakteristiky jednotlivých klientů "prodejny snů". A taky je zde spousta zajímavých filmařských nápadů, včetně působivé hry se světly a stíny. Je to vlastně velkofilm avantgardy Německa, Francie a USA posledních 25-30 let, ukazující ve zkratce, co světu přinesla a čím víc osob se na tom podílejících znáte, tím víc zde vnímáte veškeré odkazy a poznáváte jednotlivé segmenty. Potěšila mě taky hudba vždy přesně sedící do každé scény, ve které zněla, jelikož ji vhodně doprovázela a to včetně Johna Cage, u kterého jsem nečekal, že by jeho skladba mohla znít tak zvučně a "vypointovaně". Líbilo se mi to, hodně se mi to líbilo. Slabých 5*

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale mě se to líbilo víc, než Kmotr. Filmařsky je rozhodně lepší Coppola, o tom žádná (ačkoli i tohle je filmařsky dostatečně na výši), ale je mi sympatičtější spíš mafiánský film pojatý způsobem nestranného pozorování a neutrálních charakterů postav, než mafiánský film, který v každé scéně k mafii vzhlíží. Vlastně mi to dost připomínalo Amerického gangstera (a nedivil bych se, kdyby si z toho Scott něco vzal), už jen tím postupným vrstvením složitějších vztahů, pomalým rozjezdem, který ale zároveň hned vrhne diváka do děje nebo nejasností hlavní postavy v tom, jaká strana je pro něj lepší. Má to silnou atmosféru, chytře to graduje, i výprava a kamera je pěkná... Problém jsem měl snad jen s Charlesem Bronsonem, který mi většinu času přišel poněkud prkenný, ale naštěstí ne až tak, aby mi to výrazněji kazilo zážitek. 4*

Kdopak nám tu mrzačí nebohé krávy? Jsou to nějací šmejdi z vesmíru? Odpověď vás nejen že nepřekvapí, ale nejspíš i nechá naprosto chladnými. Pozitivní sice je, že odpovědí není ta nejpředvídatelnější možnost, negativní ale je, že je to ta druhá nejpředvídatelnější. Což by taky nebylo na škodu, kdyby s tím Rudolph nějak pracoval, ale bohužel se nezmohl na víc než béčkovou osmdesátkovou sci-fi s unylými postavami a nulovou atmosférou, ve které v základní rovině ještě možná funguje postupné odhalování záhady, ale už vůbec ne její vývin spolu s chováním postav. Opravdu je to jak slabý díl Akt X nebo Krajních mezí natažený na celovečerák, který by ale fungovat mohl, kdyby měl promyšlený scénář a jestli šlo Rudolphovi spíš o vztahy mezi postavami, tak je měl napsat životně a ne takhle ploše. A filmařsky to vypadá jak průměrný televizní film "obohacený" o nesmyslný fetiš na pomalé zoomování na náhodná místa, v kterých jsem našel cokoli jen smysl ne. Tím pádem se ani nedivím, že to tak moc zapadlo. 2*

Solidní pilot, který rozehraje spoustu zajímavých dějových linií, představí dostatečně nosně působící konflikty i postavy a naštěstí mu nechybí poutavá atmosféra a ani nějaká ta záhada, která se bude postupně odkrývat. Chtěl jsem si nejprve přečíst knihu, ale dopadlo to stejně jako vždycky, když si chci přečíst dlouho připravovanou četbu - nedostanu se k tomu a pak čtu něco naprosto jiného. Takže nemám možnost porovnání, ale zatím se mi hodně líbí, jakým směrem se to vydává, jelikož je tu toho dost o co hrát. Ale nechci chválit den před večerem - jak už jsem se přesvědčil, dost seriálů má skvělý pilot a krátce po něm upadnou do telenovely, průměrné kriminálky či neschopnosti vytěžit svůj námět naplno. V poslední době se mi to u seriálů děje častěji než bych si přál, tak snad to nebude platit i tady. 4*

Je to sice správně cynické a Johnny Depp je zde dobře zasazený, ale i přesto, že Gervais a Merchant vědí co dělají, mě to moc nebere. Tady se ještě víc potvrzuje, že je to mix Kanclu a Komparzu, ze kterých to dokonce vykrádá gagy (třeba ten se smrtelně nemocným dítětem, které je fanda hlavního hrdiny; jen je tu jiné prostředí a víc to (vzhledem k tomu prostředí) vygraduje) a jiné je tu jen obsazení liliputa do hlavní role a gagy na jeho výšku. Chtěl bych, aby se mi to líbilo, zvlášť když si zde ze sebe všichni přítomní umí udělat srandu, ale to by to fakt nesmělo být jedno velké sebevykrádání. Nejvíc mě štve Warwickova asistentka, která je doslova jako Maggie, jen bez emocí a bez charakteru. Slabé 3*

Jako takhle - potenciál tam je, Liam Neeson pokoušející se o stand-up je legendární a fakt, že si ze sebe Warwick Davis umí udělat srandu (a Gervais taky, ale to už dávno vím), je fajn a jen díky tomu to celé funguje. Jen se obávám toho, že se to nebude mít kam vyvíjet a vtipy se budou jen recyklovat, vzhledem k tomu, že stejně jako v třetí řadě Idiota na cestách Gervaise s Merchantem nejvíce fascinuje Warwickova výška a většinu humoru jsou schopní směřovat na ni, což se brzo okouká. Taky to trochu chytá Komparz vibes a i zde je herecká agentura, camea slavných herců a hlavní postava, která sice spolupracovala se slavnými lidmi, ale nikdo ho nezná. Jsem zvědavý, kam to dospěje, ale hlavně doufám v to, že to někam dospěje. Slabé 4*

První série skvělá, druhá maličko slabší, finále dost solidní. Je to jinde než Kancl, ale pořád mu to je dostatečně podobné a osobně mi Komparz sedl víc kvůli zasazení a hlavně taky kvůli tomu, že se zde s hlavními postavami dá sympatizovat. Obojí má ale jiné kvality a jejich počet by se víceméně vyrovnal, takže mi Kompraz přijde lepší opravdu jen o trochu. A hlavně se mi zde potvrdilo, jak se mi zamlouvá Gervaisovo podávání různých životních poselství a přitom je zpracovávat vážně i trapno- a černohumorně zároveň. On ví, co dělá a dělá to sakra dobře. Podrobněji u jednotlivých epizod. 4*