honajz2

...aneb jak (starším) dětem vysvětlit téma koncentračních táborů. Navzdory docela kontroverznímu tématu tvůrci naprosto přesně věděli, jak udělat postavy sympatické, neutrální či zlé (což platí vlastně jen o majitelce farmy, která samozřejmě evokuje nacisty), kdy je třeba být vážný a kdy je vhodné bavit a když už jsem si říkal, jestli to na ten plný počet vlastně je, tak při závěrečném útěku jsem si neustále opakoval ano, ano a ještě jednou ano. Na rozdíl od Králíkodlaka se mi po letech Slepičí úlet líbil víc a to i přesto, že jsem nikdy neviděl Velký útěk, který to má prý podrobně parodovat. Je tu i dost narážek na rozpory mezi USA a Velkou Británií, malý parodický odkaz na hippies a vůbec spousta dalších věcí, které z toho dělají skutečně hutný a v každém ohledu funkční film. Ještě že vznikla dvojka, aby mi existenci tohohle filmu připomněla, jen se teď obávám, aby vůbec měla co nabídnout, když její námět vypadá na chlup stejně, jen z jiné farmy... Slabých 5*

Pořádný mix rozporuplných dojmů. Je tu zajímavě vystavěný svět labyrintu plný všemožných kouzelných bytostí, ale prakticky neexistující motivace postav včetně hlavní hrdinky, u které se cíle a názory mění naprosto nahodile. Je to plné zajímavých nápadů a dost kreativní, ale hlavní hrdinka neprochází žádnou cestou k sebeuvědomění vlastních chyb, což by se od tohohle žánru dalo čekat. Je to sice pohádka a na svou dobu funkční, ale já vyrůstal na modernějších s komplexnějšími charaktery, takže jsem s tím naivním pojetím měl problém. Některé scén jsou naprosto geniální (jako třeba ta připomínající slavný Esherův obraz nebo jáma plná ruk), ale jsou tu i scény divné (jako třeba močál věčného smradu, ze kterého se neustále ozývají zvuky prdění). Loutky jsou skvěle nadabované, ale herci jsou zvláštní - David Bowie se neustále tváří a pohybuje, jako kdyby byl ve videoklipu a Jennifer Connelly ve většině scén otravně přehrává. Celé je to prostě plné pro a proti, ze kterých to z průměru tahá poselství závěrečné scény, že každý z nás potřebuje menší únik do své fantazie, ale ani ta to u mě na čtvrtou hvězdu nevytáhla. Líbilo se mi to, nenudil jsem se, ale na vyšší hodnocení to nevidím. Silné 3*

Ano, myšlenka je dobrá - že nezáleží na režimu, jelikož vyslýchací techniky jsou všude stejné a k podezřelým se přistupuje naprosto stejně kdekoli na zemi; do toho si navíc hlavní hrdina uvědomuje vady kapitalismu, s poznáním něčeho jiného než rybaření pak i vady totalitním režimu KLDR, takže jeho zklamání světem (SPOILER resp. spíš zradou vlastní zemí, které byl tak oddaný KONEC SPOILERU) nemůže vlastně skončit jinak. To všechno je skutečně podnětné - ale fakt to neutáhne dvě hodiny, aspoň ne v tomhle podání. Celý koncept se dá prohlédnout dost rychle a pak jen čekáme, než se vše tak naplní, což je cesta plná opakujících se stejných myšlenek v různých variacích, jejíchž pointy ale jsou naprosto stejné. Spousta scén tak nepřináší nic nového a hlavně nic nezbytného, bez čeho by to nemohlo fungovat, takže by se z toho dalo klidně vystřihnout až 40 minut a nic by se nestalo. V tomhle podání při stejném vedení by to pak bylo úderné a mnohem funkčnější, ale takhle je to repetitivní a bez čehokoli filmařsky výraznějšího, takže si mě to v hluchých místech nezískalo ani emotivně. Vůbec je to celé takové chladné a ploché, takže to na mě tak ve výsledku působilo, stejně jako další z řady filmů, který je tak moc zaměřený na svoji myšlenku, že jí podřizuje vše a na ostatní kašle. Nezbývá mi než věřit, že to Jižní Koreu skutečně zobrazuje takovou, jaká je (u KLDR se o tom pochybovat nedá), protože některým činům jsem moc nerozuměl a pořád nemám ujasněno, jestli to je jen jinou kulturou, nebo tím, že to tak Kim Ki-Duk prostě podal. Ono je to totiž někde mezi, výrazné kulturní odlišnosti, které nechápu, docela často poznám a dokážu je pak brát a takový film si i zamilovat (jako třeba Chuť čaje), ale tady to spíš vypadá na odfláknutý scénář. V takové podobě jsem ale Kim Ki-Duka ještě nepoznal, přičemž mě na jednu stranu těší, že ani ke konci svojí tvorby netočil typické korejské překombinované zmatky, ale zase trochu mrzí, že tu z něj nezůstala ani špetka poetiky z jeho nejslavnějších filmů. Ale třeba měl různé filmařské polohy, které různě střídal, takže abych mohl víc soudit, musím od něj ještě něco nakoukat. I přes slabší hodnocení se k tomu dokopu snáz, než k jiným korejským filmům. Slabé 3*

Sice jsem si slíbil, že se nejprve podívám na originál, ale remake mám v hledáčku už tak dlouho, že se mi již nechtělo čekat a při cestě busem jsem si ho pustil. A navzdory tomu, že při prvním pokusu (který byl tak dva roky nazpátek) jsem u toho po deseti minutách usnul, tak tentokrát se stal přesný opak a drželo si to moji plnou pozornost v napětí po celou dobu. Úvod naštěstí není zbytečně dlouhý a Motýlka do výkonu trestu pošlou rychle (což pro hlavního hrdinu rozhodně dobré není, ale chápeme se), takže se do toho skutečně dá rychle dostat, zvlášť když se pak Motýlek ne zrovna dobrovolně dá do spolupráce s Degou. Má to mnoho působivých scén s až fyzickým prožitkem právě probíhajících situací, má to nejednu silnější scénu a s každým pokusem o útěk jsem skutečně nedokázal být chladný a doufal jsem, že tentokrát to ústřední dvojici vyjde. Sice mě to uhranulo a v mnoha aspektech naprosto získalo, ale spolu s tím nemůžu být zrovna nadšený, když to celé upadlo do poměrně klasického hollywoodského stylu a tak vždy s důrazem na nějakou novou postavu je naprosto jasné, že se o ní nedozvíme víc než základní charakter a že je v ději jen proto, aby ústřední duo ohrozila nebo nepochopitelně zemřela. SPOILER A že je Dego nejprve nadšený z toho, že je cesta ven z Ostrova bláznů a pak se tam, na poslední chvíli, rozhodne zůstat, je taky vykalkukolvané klišé jak sviň. KONEC SPOILERU. Já neznám pravý příběh, takže je možné, že se vše tak skutečně stalo, ale o to víc bych ocenil, kdyby se to motivacím postav věnovalo hlouběji a já tak některé jejich činy a divná konání mohl víc chápat. Navíc je to stylově celé takové "předem jasné", ne zrovna předvídatelné, ale podle určitých záběrů a hudby se dá vždy čekat, co bude následovat. Má to své vady na kráse, nejsou malé, ale jinak se mi to líbilo a čas u toho strávený byl fajn, takže tomu taky rád dám nadprůměrné hodnocení. Jo, a ještě si musím zjistit, v čem se na tom podílelo Česko, když je tady uvedené v koprodukci... Slabé 4*

Někam se to sice hne, ale pořád mě to nebere. S každou další epizodou je to sice lepší, ale tak pomalu, že už mám asi potřetí problém se k té další dostat. Slabé 3*

Třetí série pro mě začala kupodivu dobře. Na konec předchozí série to navazuje dobře, funguje to a ačkoli se to dostává jinam, než v první sérii, nevadí mi to, protože bez většího posunu by tenhle seriál nemohl fungovat. Tak doufám, že to vydrží a nezačne se to rozpadat jako prostředek druhé série. 4*

Taková klasická britcomová epizoda cynického ražení, které chybí jen to, že se jim podobným ničím zrovna nevymyká. Chris Martin se objeví hned na začátku, parodují se účasti celebrit v sitcomech a pak je Andy nominovaný na BAFTU, což se samozřejmě zvrtne. Nic zde není špatně, vše funguje jak má, jen mi to nepřišlo dostatečně výrazné, což je spíš můj problém, ale co už. 4*

Celé to mohlo být ještě ucelenější, jelikož se tu toho děje až nad míru, co jsou schopní Gervais s Merchantem ukočírovat, ale když to celé tak krásně nekorektně rylo do bulváru, lživých médií a celkově špatně pochopených situací spojených s lidmi s určitým postižením, nemůžu dát jiné než nejvyšší hodnocení. Zvlášť, když tu je i Daniel Radcliffe coby puberťák, který chce všem dokázat, jak moc má sexuálních zkušeností. Sice s ním na natáčení pořád chodí jeho matka, ale to mu nebrání všude po studiu máchat starým nepoužitým kondomem. Slabých 5*

SPOILERY Zase 3,5 a zase nevím, co s tím. Mám dát víc za to, že je to jeden z velmi mála filmů, který skutečně ukazuje realitu na střední/základní škole a nesnaží se přitom zalíbit cílovce (jako třeba Ten, kdo stojí v koutě nebo Umění zapadnout), nebo dát míň za to, že to má sice uvěřitelné dialogy, ale nezvládnutý scénář? On je celý film jako úvodní záběr - veskrze přirozeně působící, než vám dojde, že to má opravdu být video mladé teenagerky, která natáčí motivační vlogy na YouTube tím způsobem, že jen zapne kameru na počítači a mluví. Takové video se ale samo od sebe nebude zoomovat od hlavní hrdinky a ona edity nedělá, takže je efekt "jejího skutečného videa" viditelně umělý. Celé to realisticky pojednává o současné generaci teenagerů i starších dětí, spousta scén je naprosto trefně vedená a napsaná (nákupák, narozeninová oslava především...), ale jako celek nefunguje, jelikož všechna načrtnutá témata a hlavně Kaylinina situace jsou urychleně ukončené. Zpočátku jsem náhlé a nepředvídatelné ukončení dějových linií, které se zdály důležité, bral jako momentální fáze, přes které se Kayla musí dostat, jenže v závěru celá situace okolo ní skončí taktéž naprosto náhlým přívalem sebevědomí, které sice ano, vzniklo na základě toho, co jí říkal táta, ale opravdu jen na základě toho dostala sílu otevřeně kritizovat povrchní spolužačky, jít s Gabem na rande, rozpovídat se a nahradit zničený vzkaz od matky? Usmíření se s tátou do toho nepočítám, to bylo jasné a ze situace vzešlo naprosto přirozeně. Zbytek ale přijde jen tak, nic víc k němu nevede a přitom by mohlo a autentická atmosféra, při které jen vnímáme svět, by zůstala naprosto stejná. Zpětně mi to dělení na "fáze" (nebo třeba levely, to zní víc cool, když to je hlavně o tom, že introvertka chce být cool) tedy nesedí, jelikož nesouzní se závěrem a naopak, takže jedno z toho prostě mělo být jinak. Momentální happy end (s dvěma krátkými záběry z budoucnosti) je fajn, přerod z holky, která točí videa o tom, jak být sebevědomý, ale sama tomu nerozumí, na holku, která tomu už rozumí, je jasný už od začátku, ale osobně mě potěšil (protože to taky mohlo skončit ve stylu Welcome to the Dollhouse, což je film, který mám hodně rád, ale sem by se to prostě nehodilo) a hlavně se mi líbí veškerá ta jednotlivá autenticita. Ale celková autenticita tu je jen hrou na ní a já se s tím doposud nevypořádal. A teď jsem napsal dlouhý komentář, aby mi pomohl ujasnit si dojmy a já pořád nevím, jak hodnotit. Vyspal bych se na to, ale to už jsem udělal a nepomohlo to. Zatím u mě rozhodnou skvěle civilní herecké výkony a jedna skladba od Enyi, takže se přikloním, byť ne úplně rád, k vyššímu hodnocení a uvidím, jestli si to časem nerozmyslím. Jak rád píšu u těchto rozporuplných filmových zážitků - změnit hodnocení mi bude trvat jen pár vteřin. Slabé 4*

Být to psychologičtější, tak klidně dám čtvrtou hvězdu, protože námět se mi líbí. Vlastně je to dvojnická komedie, která se pak dost zvrtne.. Je to vlastně mix nejslavnější scény z V kůži Johna Malkoviche a první části téhle epizody Wandera, akorát po Japonsku a to, co je zde ve zkratce, se tu postupně rozvíjí celý film. Zpočátku mi teda přišlo, že je to další ze "schizofrenních tragikomedií" (což jsou ty, které dohromady míchají drama a komedii takovým způsobem, že to neladí dohromady, jednotlivé scény vážné a komediální jsou často samy za sebe a nepřevažuje ani jedno z toho), která je nepochopitelně zbytečné zpomalená, ale postupem času jsem dokázal akceptovat určité zvláštnosti (jako třeba to, že ti, co se stanou Naganem, se s tím dost rychle smíří, i když jsou uvnitř stále sami sebou) a stejně tak i ten "schizofrenní" styl, který má od druhé půlky veskrze ucelený. Když se začne stále více ukazovat, SPOILER že všechna jeho já jsou hlavně veškeré jeho jednotlivé vlastnosti, jak dobré tak špatné, KONEC SPOILERU naprosto si mě to získalo a takhle drželo až do povedeného konce, ale vzhledem k tomu, že se tohle plně rozjede až v posledních 20 minutách, mě docela mrzí, že se s tou pointou nešlo hlouběji a (jak píšu úplně nahoře) že to není víc psychologické. Díky tomu dávám spíš lepší tři než slabé čtyři. Za zhlédnutí to ale stojí a mírný nadprůměr to určitě je. Silné 3*