honajz2

Zpočátku mě to naprosto uhranulo mysteriózní atmosférou a zasazením do malého prostoru, ze kterého se postavy nemají jak dostat (pro tyhle náměty mám prostě slabost), jenže mé nadšení začalo opadat hned s příchodem druhé dějové linky, která je ve finále k ničemu a jen zbytečně na víc, aby to bylo delší a pointa mě pak zklamala ze všeho nejvíc, jelikož to je blábol. Jasně, že se to dá brát tak, že to tak prostě je a hotovo, ale vadí mi, že SPOILERY utrpení "dvojníků" nedává smysl, když pak jejich pravé verze žijí životy taktéž plné špatných událostí a vlastně všechny dopadnou dost špatně. K čemu teda je tenhle vesmírný zákon, když neplní to, co plnit má? A proč všichni otrocky přijmou svoje role a nepokusí se osudu vzepřít, když mají převzít roli staršího?". Má to sice pěkný a viditelně pracný vizuál, většinu času i solidní atmosféru, ale to, co z toho vzejde, je buď zaleknuté a nedotažené, nebo jen bezúčelně nihilistické, když jejich oběť je vlastně k ničemu. KONEC SPOILERU Škoda, že to je založené jen na šoku z pointy a že se to z ní nesnaží vytěžit víc, protože pak by to k něčemu bylo. Takhle je to hlavně jednorázový thriller s výrazným sci-fi prvkem a hororovým laděním. A ano, psychologické to v určitém slova smyslu taky je, dokonce i dál, než podobné filmy, které taky mají být psychologické jen na základě námětu. 3*

Dostat se do Petriho naturalistického stylu jsem měl problém už u Todo modo, ale stejně jako tam se mi to naštěstí povedlo tady. Nevzejde z toho nic ani trochu pozitivního a je to dost depresivní film (pro mě až nečekaně), ale přesto ho nedokážu ohodnotit jinak než nadprůměrně, vzhledem k tomu, jak moc je propracovaný a vrstevnatý. Téma člověka a stroje, na kterém pracuje je dovedeno do takového extrému (nebo snad "extrému"?) že je hlavní hrdina s ním jedna a tatáž osoba a jak se mu stane vážný pracovní úraz, zhroutí se mu z toho celý svět, stejně jako stroji, který už dosloužil. Nenachází východiska, navzdory tomu, kolik lidí se o něj pak postupně stále zajímá, byť hlavně z řad ukřičených demonstrantů. Není to ale tolik psychologické drama jako metafora k tomu, že veškeré demonstrace sice můžou přinést změnu, ale nikdy ne úplnou a trvalou a - hlavně - že ráj na zemi se vytvořit nedá. Tady se to sice vztahuje k dělníkům, ale jelikož se to odehrává jen mezi dělníky (a tím pádem v jejich subsvětě), tak se to dá brát i globálně. A dost se to vztahuje k mým názorům, že světový mír není možný, stejně jako zastavení veškerých válek, takže v tomhle mě Petri svým poselstvím dostatečně oslovil. A nakolik jsou ty filmy žánrově odlišné, tak jsem to při sledování vnímal stejně jako u Todo modo - místy jsem vůbec nechápal, která bije (chápej co tím vším chce Petri říct) a dlouhou dobu jsem se jen nechal unášet specifickou atmosférou a vše jen tak vnímal, ale v závěru se mi veškeré dojmy krásně spojily a vyšel mi z toho hluboký a dostatečně propracovaný celek. Navíc solidně natočený, s estetikou údernických filmů, jejichž donucování k mechanické dokonalosti se to mírně, ale trefně vysmívá. Na pět hvězd to nevidím, zas tak silný a strhující zážitek to nebyl, ale něco do sebe to nepopiratelně má. A i ta uřvanost do atmosféry krásně zapadla, byť mi taky trvalo, než jsem si na ni zvykl. 4*

Nejspíš jeden z prvních japonských feministických filmů nejvíc trpí tím, že je jeden z prvních. Tím pádem cením výpověď, aktuální i v době vzniku, ale už ne tolik zpracování, které mi osobně přijde příliš expresivní a plné teatrálních dialogů. Ozu podobná témata zvládá mnohem líp a přitom na ně jde lehčeji, ale o to silněji. Mizoguči tady sice věděl, co dělá (a svědčí o tom i promyšlená kompozice záběrů), ale poselství se zde podřizuje naprosto vše, až to působí... ne zrovna přehnaně, tehdejší poměry v Japonsku byly a tohle je ještě fakt mírné zobrazení, ale spíš uměle. Ano, uměle, navzdory tomu, že se to řídí realitou. Jinak by tomu nebylo co vytknout, ale tímhle podáním to bylo aktuální hlavně ve své době a s absencí komplexnější charakterů to časem nutně muselo zestárnout. 3*

Je mi to sympatické, na 20 minut to bylo rozehrané dostatečně a filmařsky je to taktéž docela slušné. Jen je škoda, že to má tak průhledný koncept a ne tak výraznou atmosféru, protože to tomu docela ubližuje, Celé by to mělo víc do sebe, kdyby to překonalo samo sebe a šlo se svým námětem dál a hlouběji. I tak je to ale na poměry studentských filmů nadprůměr. Silné 3*

Asi už jsem si na cyberpunk zvykl, protože tohle vypadá vyloženě amatérsky (oproti Tetsuovi nebo Pinocchiovi) a přesto mě to bavilo víc, než tyhle dva slavnější filmy. Přitom to jiné není - sotva to utáhne hodinu, je to přeplněné surrealistickými výjevy udělanými všemožnými způsoby a sci-fi hororový "děj" je bizarní a vedený tak, že si člověk vůbec není jistý, jestli ho chápe. Jediné, co tu jde mimo tenhle subžánr, je popová písnička v závěrečných titulcích, ale jinak je to typický zástupce japonského cyberpunku, který je ještě výjimečný tím, že byl jeden z prvních (chápej před Tetsuem). Navzdory tomu, jak (pochopitelně) lacině to někdy vypadá si to u mě docela drželo atmosféru a některé nápady se mi rovněž líbily, zvlášť když to místy připomíná analog horory (třeba v pasážích, kde je jen černá obrazovka, text a nepříjemný zvuk), takže to za sebe vidím na tři hvězdy, byť teda na mého cyberpunkového favorita Tsuburo no gara to nemá. 3*

Posledních 10 minut se mi hodně líbilo, ale jinak mi to sedí stejně jako doposud a jen bych se opakoval. Snad jen s výjimkou, že to, co mě na tom seriálu nebere, není tolik to nemocniční prostředí, jako fakt, že je to celé hlavně o vztazích. 3*

Ucelenější než předchozí díl, ale celkově slabší kvůli sentimentu. David Bowie není naštěstí štáb, ale regulérní postava sebe samotného v závěrečné scéně, kde dokonce hraje na klavír a zpívá. A posouvá se to, ten celistvý děj se mi líbí, ale doufám, že to neupadne do sentimentálního pojetí, které přišlo právě v závěru. Andyho je mi líto, je v dost bezvýchodné situace (ohledně vlastní kariéry), ale já su holt hovado a jsem rád, když je Gervais cyničtější. Je mi jasné, že to nemůže být jak v Kanclu, když tady nehraje nesnesitelného idiota, ale tohle je trošku až moc na tu druhou stranu. 4*

Je to jinde než první série. Komparzy už jsou vlastně na víc a na sílu, jelikož Andy je dál, dělá vlastní sitcom a tak je mnohem zajímavější dějová linie okolo něj, zatímco Maggie je na stejném místě, zažívá stále to samé a posun do jisté míry brzdí. Zase ale nutno uznat, že vše okolo Orlanda Blooma bylo zase geniální parodií na něj samotného, resp. na obraz, jaký od pohledu tvoří. Tohle tu jde Gervaisovi dokonale. 4*

Pro mě osobně lepší série než první, už jen kvůli tomu, že je ucelenější a sebevědomější ve svých tématech. Poslední epizoda je obzvlášť povedená, jen se mi osobně stále nepovedlo přijít plně na chuť té specifické animaci a to je taky jediný důvod, proč zase nedokážu jít na čtyři hvězdy. Do mírného nadprůměru se to u mě už ale dostalo. Silné 3*

Navzdory tomu, jak se některé díly tváří chytřejší než ve skutečnosti jsou, tak tomuhle se povedlo být (skoro) dokonale vyvážený. Osobně teda doufám, že se Retsuko stále ještě hledá, ale její vztah s Tadanem dospěje do bodu určitého uvědomění, které překazí jinak potenciálně růžovou budoucnost. A dává to smysl, je to chytře vypointované, docela i hluboké a dokonce jsem se dokázal smířit s tím, co mi zde normálně vadí. Ne úplně, ale když už jsem dobrovolně viděl celé dvě série, tak jsem si na to musel aspoň zvyknout. Jako závěr druhé série ale solidní. Silné 4*