Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Horor

Recenze (8 258)

plakát

Eega (2012) 

Ten zbytečně dlouhý úvod jsem si musel vyloženě protrpět (a jestli takhle vypadají klasické indické romantické komedie, které nesklouznou do jiného žánru, nevěřím, že by se mi nějaká mohla líbit), ale stálo to za to, protože to co nastalo po té reinkarnaci bylo skutečně něco. V tu chvíli se rozjel nesmírně kreativní, vtipný a zajímavě gradující příběh, který ze svého námětu vytěžil skutečně maximum a bavil mě pak až do samotného konce. Navíc i po filmařské stránce to bylo plné skvělých nápadů a jak režisér, tak i kameraman si s tím skutečně vyhráli. Jen teda ta neustále hrající hudba mi tam vadila (což vím, že k Bollywoodu patří, ale čeho je moc, toho je příliš) a občas i ty přehnané zvukové efekty, ale jinak jsem se bavil dobře a na typické bollywoodské scénáristické prvky už jsem si naštěstí zvykl, takže mi nevadí ani to, že je to strašně naivní a dokonce ani to, že ústřední záporák je pitomec a kdyby byl chytřejší, už by tu mouchu několikrát zabil. Klidně bych si to i pustil znova. Slabé 4*

plakát

Psychonauti, zapomenuté děti (2015) 

Ach jaj, co s vámi, Psychonauti? Tak podmanivá atmosféra, tak skvělé animační nápady, tak zajímavé postavy a tak dokonalý soundtrack, ale obsahově je to těžce nevyužitá slabota. Celou dobu jsem napnutý čekal, kam to celé povede, ale ve finále se vše odehrálo celkem nahodile, některé vysvětlené motivace postav se zničehonic změnily (hlavně u Bridboye - ten jeho boj s vnitřními démony (s drogami) dává do jisté chvíle smysl, ale když je přestane brát, stejně to destruktivní zlo v sobě furt má, bez vysvětlení), jiné postavy zase byly úplně nevyužité (a přitom se to celou dobu tváří, že tam budou mít nějakou podstatnou roli - a platí to i o nejzajímavějších postavách celého filmu, Zachariášovi a Budíku), některé byly k ničemu (Johny... proč tam vlastně byl?), co z toho mělo vyplynout za poselství netuším (asi neodhazujte odpadky na zem?... to jsem nedělal ani jako děcko, co dál tam máte?), vlastně to ani moc nevypointuje a když už někam jo, tak opět nahodile (viz. poslední scéna, která je jak z Faunova labyrintu), nefunguje ani ten svět... Filmařina je to solidní a nápaditá, ale autorům bych do příště doporučil míň fetovat a víc se zaměřit na to, aby to smysluplně odněkud někam šlo a působilo propracovaně i vnitřně. Pak z jejich filmů budu nadšený. Ale takhle víc jak tři dát prostě nemůžu, i když to byl dost zvláštní zážitek a nikdy na to nezapomenu. 3*

plakát

Žít a zemřít v L.A. (1985) 

Tak tohle si mě hodně získalo už od samotného začátku a do konce vlastně nepustilo. Plný počet nedám, ne vše funguje tak dokonale jak by mohlo, ale nadchlo mě to určitě. Skvěle natočené, s hromadou působivých a nezapomenutelných scén, s dokonalými hereckými výkony (a to nejen u Petersena, který mě zde dost oslovil podobně jako u Červeného draka, ale taky samozřejmě u Dafoa, který zde působí neskutečně slizce, nesympaticky a prostě jako pořádný záporák, takže se mi opět potvrdilo, jak talentovaný herec on je) a zajímavě a překvapivě gradujícím dějem, u kterého jsem některé zvraty skutečně nečekal a to jsem předem tušil, že mě taková překvápka mají čekat. Naprosto mě to uhranulo a po menším zklamání z Na lovu bych skutečně neřekl, že by mě Friedkin mohl takhle oslovit. Holt se tak ale stalo a jestli i jeho úspěšnější díla mají tak působivou a osobitou atmosféru jako tohle, už teď se na ně těším. Silné 4*

plakát

Mnich (2014) 

Pořád přemýšlím nad tím, kolik tomu nakonec dám. Dlouhou dobu se mi ten film líbil především tím, kolik různých myšlenek a poselství dokázal rozehrát (úpadek vesnických klášterů, Myanmarské reálie, rozpor mezi životem ve městě a na vesnici...), ale filmařsky mi v horších případech připomínal průměrný studentský film a v lepších zase dokument. Jenže ke konci, cca v posledních 25 minutách, se moje dojmy úplně obrátily - zatímco po filmařské stránce mě to konečně nadchlo a dost připomenulo styl Ming-liang Tsaie, obsahově to i přes všechna rozehraná témata dospěje jen k tomu, co člověk celou dobu čeká - té oddanosti mnichovi, jehož nejvěrnější žák s ním žije až do konce a pak převezme jeho roli nejvyššího. A noviců má dost, takže je možné, že mezi nimi najde i někoho stejně oddaného jako byl tehdy on, takže i když záchrany vesnických klášterů tkví na minimu lidech, jeden člověk zde může zachránit mnoho. A o tom celém Mnich vlastně je. Určitou podmanivost pro mě ten film měl po celou dobu, ale ne vždy mě ty tiché záběry, ve kterých se spíš vypráví obrazem než mluví, dokázaly uhranout, často na mě spíš působily jen jako snaha o ně. Jenže ta snaha byla určitě dobrá, s nejednou povedenou symbolistickou scénou, ambice tu byly taly, ale zase na druhou stranu mi to kazí nevyladěná filmařská stránka a nedotažený scénář, který je nejsilnější právě při těch rozdílech žití ve městě a na vesnici, kdy ti z vesnic zdrhají za lepším, ale často pak tvrdě narazí a nic není takové, jak si vysnili, ale tomuhle tématu se to nakonec věnuje skutečně jen okrajově a nedostatečně. Slabé čtyři ale nakonec dám. Jednak jsem ještě nikdy neviděl film z Myanmaru, ale taky - kvůli té výrazné spolupráci s Českem - je to snad zatím poslední český film, který se dá zařadit jako podobenství a vůbec v rámci českých filmů je tohle prostě nadprůměr. A v rámci těch českých artových obzvlášť. Jinak by to bylo fakt jen na silné tři, ale takhle to má do sebe víc, než kolik tam toho ve skutečnosti je. Slabé 4*

plakát

Podnájem na Champs Ellysées (1990) (TV film) 

Jaj Bože, to zas bylo něco... Tu hodně slabou druhou hvězdičku dávám jen proto, že si to dokázalo do jisté míry udržet moji pozornost až do konce, ale taky to bylo jen kvůli tomu, že jsem byl zvědavý, k jakému vysvětlení to vůbec dojde. Zklamalo mě, vypointovalo to strašně slabě a celkem blbě, ale furt lepší něco než nic. A taky nemůžu dát nižší hodnocení z úcty k režisérovi, ale teď bych radši předstíral, že pod tím podepsaný není. Už zpočátku jsem měl tušit průser, jelikož jsem pár minut vážně přemýšlel nad tím, jestli jsem si omylem nestáhl Televarieté. Naštěstí ne, něco se tam po tom zbytečném tanečním vystoupení začalo dít, ale po dvou celkem vtipných scénách začala rozsáhlá tupá konverzačka plná trapných a vynucených pokusů o humor jak z nejhorších děl Zdeňka Trošky a také mistrovství světa v přehrávání, kde fakt bylo něco sledovat, který z herců svoji postavu podá víc afektovaně. Jediný, kdo nebyl úplně mizerný, byla jedna z těch služek, ale ta pak v poslední scéně začala přehrávat taky. Tu předlohu neznám, takže nemám možnost porovnání, ale ať už jsou si podobné jakkoli, tohle televizní zpracování se prostě těžce nepovedlo a tu druhou hvězdu dávám skutečně jen z úcty k režisérovi. Jestli mě ještě někdy něčím podobně zklame, klidně tu hvězdičku shodím. Slabé 2*

plakát

Kapesné (1976) 

Ta nedějovost mi sice vadila (ačkoli teda na začátku něco začne a na konci to nějak skončí, ale nedá se o tom ani říct, že by to šlo odněkud někam...) a nějaké pevnější vedení jsem v tom taky postrádal, ale i přes to mě to dokázalo bavit a všemožně nápaditými scénami bavit - hlavně u těch, které by se jednoduše mohly zvrtnout v těžce depresivní drama, tam bych vtipnou a pozitivní pointu nečekal ani náhodou. Navíc je to celé dost milé a děti se tu chovají skutečně jako děti, ani ne přehnaně šíleně, ani ne přehnaně chytře, prostě fakt jako děti. A na tomhle realistickém vykreslení příběhu z života dětí a jejich rodičů to stojí především a také díky tomu Kapesné velmi dobře funguje. Řeč učitele v závěru při předání vysvědčení a vypuštění dětí do letních prázdnin to navíc krásně shrne a uzavře. Jen teda ta část o volebním právu mi přišla úplně mimo, ale záleží, jak moc ji Truffaut myslel vážně a jak moc jen jako nevinné zamyšlení. Spokojenost z mé strany tu ale určitě je a Truffaut mě opět nezklamal. Vůbec mě těší, že se za svoji kariéru pokoušel o tolik různých typů filmu a nejen, že do nich vždycky dal svůj osobitý styl, ale hlavně se mu tyhle "experimenty" skoro vždy vydařily nadprůměrně. I takhle se pozná skutečně dobrý a talentovaný režisér :-) 4*

plakát

Křestní jméno Carmen (1983) 

No, asi takhle - úvod mě bavil a ve scénách, které chtějí být vtipné (a mnohdy taky kupodivu jsou), se mi ten film líbil hodně. A dokonce především ve scénách, kde vystupoval sám Godard. Jenže pak tu je i vše ostatní, co mě nebavilo, přišlo o ničem a o prvcích typických pro Godardovu pozdější tvorbu ani nemluvím. On tu sice zase hezky experimentuje, to jo, na některé filmařské nápady je radost pohledět, i o nějaký děj se to chvílemi snaží (ačkoli asi tolik jako u Detektiva), ale stejně mě to nijak víc neoslovuje. A i když bych tomu klidně ty slabé tři hvězdy dal, brání mi v tom fakt, že na rozdíl od jiných Godardových novodobých sledů různých myšlenek tu těch myšlenek je značně míň a místo nich zde jsou jen prázdné, vatové plky. V tom případě ji dát fakt nemůžu, když jsem si z Krále Leara nebo již zmíněného Detektiva odnesl malinko víc a obojí zde u mě přitom má dvě hvězdy. Tím pádem nechápu ani to, že Godard se vůbec Křestní jméno Carmen rozhodl natočit, když to nejvíc připomíná jakýsi pokus o godardinovu pro širší publikum, která se tak tváří, ale nikdy taková být nedokáže. Co je ten film vlastně zač? Lepší 2*

plakát

Space Milkshake (2012) 

Ale jo, nakonec z toho vypadala celkem příjemná blbina, byť mě to ze začátku vůbec nebavilo a všechny postavy mi byly strašně protivné. Nakonec jsem si je ale celkem oblíbil, dostal se do té zápletky a naštěstí i do toho humoru, který byl spíš nevtipný než vtipný, ale světlá místa rozhodně měl a třeba ta "děsivá" plavba živé gumové kachničky byla prostě super :D Jen mě strašně mrzí, jak nevyužité to vlastně bylo. Buď to mělo být mnohem víc parodické (protože tak se ten film chtě-nechtě tváří), nebo mnohem víc absurdní a šílené, protože teprve potom by Space Milkshake bylo fakt něco. Takhle bohužel skončilo někde na půl cesty a nemám žádný důvod si to pouštět znova. Slabé 3*

plakát

Králíček - Totalita (1994) (hudební videoklip) 

Amatérská verze (ačkoli je to spíš v jistém slova smyslu inspirace) 1984, která neví, kdy přestat. Chtělo by to prostříhat a pak by to bylo geniální. Silné 3*

plakát

Smrtící léčba (1996) 

Zajímavý námět, slušné herecké výkony a pár napínavých scén (které jsou především v první třetině) zabíjí fakt, že to úplně zbytečně trvá dvě hodiny a kvůli tomu je to roztahané až běda. A nezachrání to nic, zvlášť, když to má příliš dlouhý úvod a většinu scén rutinně a nezajímavě natočenou. Přitom by to mohl být hodně solidní thriller, ale kvůli všem těm mínusům skončil jen jako průměrný. Ale pořád mi to přijde o dost lepší než třeba V kómatu, tohle aspoň chvílemi fakt atmosférické bylo... 3*