Robynson

Tento francouzský film, inspirovaný skutečnými událostmi, je dokonalým příkladem, jak se komedie a drama mohou spojit do emocionálně silného a zároveň zábavného díla. Režiséři Olivier Nakache a Éric Toledano mistrovsky vyvažují lehkost a těžkost tematiky, využívají humor jako prostředek pro překonání sociálních a fyzických bariér. Oscarový herec François Cluzet a komik Omar Sy přinášejí výkony plné energie a citlivosti, jejich chemie je nepopiratelná a přirozená. Sy v roli Drisse předvádí působivý výkon, který zahrnuje vše od komických momentů až po hluboké emoční scény. Jeho charisma a talent pro komedii skvěle kontrastuje s Cluzetovou stoickou a zdrženlivou postavou Philippa. Kameramanská práce je efektivní a nepředvídatelná, stejně jako příběh samotný. Hudba, kterou složil Ludovico Einaudi, je jemná, citlivá a vždy přesně doplňuje atmosféru scény. "Nedotknutelní" je silným příběhem o přátelství, který dokáže zaujmout široké spektrum publika. Jeho zpráva o překonání sociálních bariér a nalezení společného jazyka přesahuje kulturní a jazykové hranice, což z něj činí skutečně univerzální filmové dílo.

Poetický film, věnovaný asi spíše dětskému publiku. Věřím že předloha mohla mít své kouzlo, to mi však zůstalo po celou dobu filmu utajeno. Tento film mnohem více než jakýkoliv jiný ukazuje, jak rozdílné může být vnímání diváků, kteří sledují stejnou událost. Bylo by však nespravedlivé udělit filmu odpad, je mnoho mnohem horších filmů.

Po prvním shlédnutí jsem si přešel pečlivě kritiky které na film vyšly. Často se říká, že nejde o film pro všechny, což lze však říci o každém filmu. Tenet je film vlastní kategorie, kde nejde primárně (v mém případě) o příběh a nějaké emoce, jde tam o uvědomování si perspektiv a obecně o orientaci v naši realitě. Kdosi na Redditu řekl, že to je jak algebra. Tak jak si vybavuji zpětně obrazy a sekvence z filmu, rozšiřuje se nějaký stupeň schopnosti si něco uvědomit. Ve chvíli uvědomění si té situace, je to odměněno dopaminem, protože byl učiněn myšlenkový krok někam, kam měl být učiněn. Podobným způsobem jako v Příchozích, kde byla nelineralita času pouze zmíněna, zde je možno do ní nahlédnout, jako když koukáme na 3D obraz, který se naší pozorností teprve zhmnotňuje, ačkoliv tam celou dobu je. Jsme v mezičasí jako pozorovatel, s možností vidět čas tak jak jej vidět za normálních okolností nemůžeme. Je to cesta dál do další dimenze představivosti a je úžasné, že se to podařilo uskutečnit. Daní za to bude odmítání filmu těmi, kteří v tom onu skrytou dimenzi perspektivy času neuvidí. Mnoho kritiků filmů, to znamená těch, kteří filmy neustále navštěvují, si v nich hledá svou vlastní šablonu, která je-li naplněna novými atributy, bývá z jejich strany ohodnocena jako dobrý výrobek. Nemohou v nich najít to co v tom hledají individuální hledači nových perspektiv, pohledů a souvislostí. Ti, co je hledají totiž často bývají unaveni stále se opakujícími stereotypy příběhů ve stejné řadě archetypů, jež se neustále obměňují. Stačí je vidět několikrát, abychom dorazili na konec jejich světa. Odtud dál cesta už nevede a vše ostatní je jen variace poznaného. Nolan je v tomto odlišný. Počátek stejně jako Intellstelar nebo Tenet otevírají nové perspektivy, které jsou jako průchody na místech, kde ostatní vidí jen konečnou zeď. Je to cesta touto zdí do nového světa, který je zjevně viditelný, ale naše omezené vidění jej dosud neobsáhlo. O filmařském perfekcionismu se nemá cenu zmiňovat, profesionalitu očekáváme, to co je tu navíc, je právě ono otevření zdánlivě uzavřeného prostoru, který nám umožňuje vypustit svou představivost do nové dimenze.

Vynikající film pro každého hledajícího. Když začíná člověk svou cestu probuzení, takové věci dokáží pohladit na duši :-)

Skutečná lahůdka. Nedostavuje se žádná euforie nebo nadšení, nedostavuje se abstinenční stav po dalším díle. Přesto jde o seriál, který vybočuje. Pokud o životě přemýšlíte a máte od přírody menší množství serotoninu, dříve nebo později vás napadnou myšlenky, které se rodí v hlavě Rusta Cohlema. Filosofický podtón by v romantickém neřkuli komediálním hávu bezesporu shořel. V prostředí pátrání po rituálním vrahovi a v kontrastu s křupanem Martinem Hartem však tvoří cosi intenzivního, co prostý divák takřka nezaznamená, zatímco vstřícný uživatel dostatečně vychutná. Kromě vynikajícího scénáře a hereckých projevů, zaujmou také úchvatné lokace. Po zklamání z Breaking Bad jsem prostě zažil příjemné překvapení, že i to co je chváleno na sociálních sítích, nemusí být uplná blbina.

Skutečně vydařená jízda, která mne ani na chvíli nenudila. Ačkoliv si na kouzelnické triky nepotrpím, vize tohoto filmu mne zaujala a celý film tak vybočuje z šedi současných blockusterů. Několik slabých míst bylo velkoryse zapomenuto a ačkoliv se rozhodně nejedná o nějaké duchovně košaté dílo, dokáže pobavit a takových filmů je okolo mne proklatě málo.

Po delší době Sci-fi které nenudilo a mělo určitý byť neříkám že geniální přesah. Na počátku tu byla určitá myšlenka a tu se režisérovi povedlo poměrně zajímavým způsobem ozřejmit. Nutná úlitba bojů a násilí dnešnímu diváku byla snesitelná a i přes logické a rozumové propasti ve scénáři se bylo možné po delší době pokochat příjemným nědělně odpoledním filmečkem o temné budoucnosti.

Jeden z filmů, jehož dokonalost nemůže poznamenat ani téměř dvacet let od jeho vzniku. Zatímco jiné filmy přicházejí, omaračují a pak upadají do zapomění, Pouhá formalita je mimo čas. Do tohoto filmu můžete jenom dozrát, nelze z něho vyrůst, jak to bývá u většiny ostatních filmových "lahůdek".

Do tohoto filmu se mi vůbec nechtělo. Nakonec jsem se do něj zakousl a přežil. Nic objevného jsem nenašel a film mne ničím neinspiroval. Snad jen k tomu, že jsem si vyhledal, koho si nakonec ten Z. vzal. Film mne nedonutil přemýšlet, protože se v něm zjevují samé banality, navíc pojaté konvenčním způsobem. Téměř se nechce věřit, že se něčím takovým zabýval režisér, který natočil Sedm. Na druhou stranu si uvědomuji, že je to můj zůžený pohled, který mi takovéto věci nedovolí ocenit. Čím je prostě člověk starší, tím je mlsnější a touží laťku posunovat nahoru. Na "Muži, kteří nenávidí ženy" už ani nejsem zvědavý.

Bukovského jsem rád četl, ale mám pocit, že jeho zajímavou poetickou duši filmově převyprávět nelze. Nebo by to možná muselo být pojato nějakým jiným způsobem. Hlavní postava mi neseděla, navíc jsem viděl film s nechutným dabingem Soukupa. Zdálo se mi, jakoby tvůrci filmu klouzali po povrchu a nedostali k divákovi to něco, co se z knih nebo povídek dá nasát. Nebo je tu druhá možnost, že jsem už na takové věci "moc starej". Už je to dávno co jsem viděl Barfly. Mám pocit, že i když mne nenadchnul, neměl jsem z něho takový prázdný pocit.