Anderas

Prožitky ze sledování Tarkovského filmů se daří překonávat pouze prožitky dalších Tarkovského filmů. Jsou z těch, co dokáží zhmotnit jiný svět kolem mne. Jsou z těch, které bez rozmyslu označím za transcendentální. Dotýkají se těch nejniternějších témat s lehkostí něžného políbení. Nastavují nejpravdivější Zrcadlo. Ukazují svět, jaký je i jaký by mohl být. Nachází krásu v každé ošklivosti, podávají záchranu v beznaději. Vykračují z plátna směrem k vám. I vám nabízejí kousek ze své skutečnosti.

Jen málo filmů přetrvá všechny krize, vzlety a pády kulturního vkusu a jen málo filmů si skutečně zaslouží být zapsáno do paměti lidstva tak jako Kmotr, ztělesnění dokonalosti a nadpozemskosti. Div, ke kterému může člověk jen vzhlížet ... s úžasem, nadšením, bázní i hrůzou...

Film, který mi ukázal, že za své sklony k některým dětinským atributům mé osobnosti se nemusím před nikým stydět. Díky ti Mikeu za takto šmakózní Hi-Tech extází mé věčně dětské dušičky.

Nic na tom, že Havran nebude patřit mezi mé nejoblíbenější autorovy kusy, i tak je výsostně zábavný a béčkový. Priceův knírek sice tentokrát přechválit nemůžu, celkově vzato ale film (ostatně jako vždy) působí krásnou komorní hereckou atmosférou. Přičtěte k tomu svéráznou nadsázku, klasické atributy cormanových hororů, mé oblíbené pavučinky a neopomenutelnou katarzi dle dané etikety ... nezbývá než opět zajásat. Moc nad tím tedy nesmíte přemýšlet, neboť příběh by se dal shrnout do dvou vět ... snad nás ale nemusí pokaždé zajímat jen syžet, no né?

Prakticky poslední film mé 20ti dílné Hitchcolekce mě nemohl přece ničím překvapit .... nebo ano? Úvodní autorův vstup tomu dává trochu tušit, ale takovéto osvěžení po všech předchozích přepjatostech jsem nečekal. Tedy, nechci tu naznačovat nic o genialitě díla, ale jsem nesmírě rád, když se jakýkoli autor semtam vyloupne ze své škatulky (i když tady Hitchovi spíš nahrává štěstěna faktu) a udělá věci jinak. Wrong man naštěstí pro mne postrádá Hitchův trademarkový "filmismus" (tj. např. povedená kulisoidnost dobré poloviny jeho portfolia) a celé to nabírá jakési realističtější formy. A snad ani nebudu popisovat své nadšení Henry Fondou, ten chlap je prostě skvělej. A abych nezapomněl, body navíc získává film za jakési podivné napětí ve kterém mne celou dobu držel, kdy jsem nevěděl jakým směrem se věci vyvinou ... a vím, že chci moc, ale nebýt závěrečných dovysvětlovacích titulků, měl by nepravý muž i genialní závěr.

KLADY: jako komedie (parodie) docela zábavné, pěkné vizuální triky, někteří velmi příjemní herci (Thomas Haden Church, Topher Grace) .... no a to je tak vše. ZÁPORY: dementnost a samoúčelnost scénaře, tuny idiotských příběhových berliček (příklad za všechny: citlivá informace zprostředkovaná senilním komorníkem), 1000x klišé, KÝČovitost (překrásný digitální západ slunce), většina dementních herců, Kirsten Dunst ("Víš vůbec jak mi je???" ... jej, to bych vraždil), psycho(pato)logická proměna Spideyho (aneb úzká černá košile, nechutný makeup a hitlerovská patka ... na psychologii zapomeňte), náhoda stíhaná náhodou, vykonstruovanost, nebetyčná stupidita a naivita (i když takový je už comics), přeplácanost a nedodělanost, absolutní netemnost (a to je tvůrcem hororový guru)....no a tak dále .. sami vidíte na kterou stranu se váhy převážily. Jednu hvězdu navíc dávám z čistě osobního důvodu, třetí Spidey mi konečně dal srozumitelně najevo, že tohle kafíčko je jen na moje vlastní nebezpečí.

Syžet snad netřeba komentovat, nečeká nás totiž nic převratného, těšit se však můžeme na dalšího podivuhodného padoucha a charismatického kněze v podání Montgomery Clifta, který podle mne působí velmi uvědoměle a standart filmu zvedá ještě o několik příček výš. Jeho role je ostatně celkově netypická, neboť se jako kněz musí chovat mnohem jinak než běžný člověk a tak ve většině situací jedna jinak než bychom očekávali. Nicméně, začínám být dost háklivý na některé Hitchovy konce a finále I Confess mě také zrovna neodvařilo.

Já rozhodně oceňuji, že Hitchcock se nezalekl ani jemu ne tak docela příbuzných témat (i když tedy mrtvoly k nalezení i zde) a pokusil se o trochu černého humoru, leč ve filmech kde se o něj prvoplánově nesnaží podle mě vyniká mnohem lépe. Harry je místy velmi vtipný, většinou ale pouze lehce úsměvný a možná dost málo černý. Ale co, příjemní herci a spousta nadsázky a absurdit vás dostanou stejně.

Druhá strana mince v tvorbě Hitche tvoří brilantní protipól k velepojatým pronásledovačkám a podobně jako v Provaze místo rozlehlých kompozic nabízí úspornou psychologickou inscenaci na poli všehovšudy dvou místností. Diváka tak čeká další šťavnatý kousanec hereckého umění sofistikovaného vraha, nic netušící oběti a podezíravého milence, děj plný zvratů a poutavého vyšetřování ... a já jen slzy trousím, že podobných minimalismů nebylo s mistrovy vrahounské fantazie vydolováno více.

Hitchovo srdcové téma "útěk před zákonem i zločinem" ve své nejvznešenější podobě, s výbušnou bondovskou atmosférou, v dokonalém hávu preciznosti a s nezapomenutelným Cary Grantem. Další triumf velkého mistra.