RajAthen

Nejpřístupnější z Andersonových počinů a pro mě též nejvíce zábavný. Mohu být ovlivněn tím, že do kina bych se za poslední dobu vydal spíše vyzobávat popcorn v sále mezi filmovými bloky, než abych šel na nějaký film, ale stačí se jen podívat na plakát a našlápnuté panoptikum ostřílených mazáků, aby člověk s důvěrou zakoupil vstupné. A jistě jej nebudete chtít vrátit. Anderson je puntičkář a vše chce mít pod kontrolou, vše na svém místě, z čehož plyne výrazná stylizace či spíše dynamika filmu. Jakkoli jsem zmínil velký ansámbl herců, celý film si stejně ukradl pro sebe Ten, jehož jméno nesmí být vysloveno (tedy Gustave). Pokud je Vám tedy zkrátka vlastní sarkasmus a nevadí Vám dlouhé dialogy, pak není o čem přemýšlet.

Vypnul se proud a cítíte vzdálené dunění? Popadněte kameru a za žádnou cenu nevypínejte, možná budete jednou slavní.:) Cloverfield je v mých očích druhý nejznámější počin svého druhu v pořadí po elusivní Blair Witch se zálibou v dřevětných hračičkách. Zde byla premisa, jaké by to bylo zažít (dnes již skoro obligádní) útok šmejdu z vesmíru/hlubiny na New York. Dobrá premisa. Jen pokud si chcete užít film, musíte přestat uvažovat o účelnosti řady momentů i (ne)příčetnosti kameramana. Pokud se Vám to povede, jde o zajímavou jednohubku (v opačném případě jde hodnocení o dva stupně níže).

Jestli se cítíte někdy emo, a to normální bytost občas také zakusí, odložte flašku, stříkačku či prášky a raději se koukněte na Vránu. Na nemrtvého je to totiž sympaťák, který byl zkrátka na špatném místě ve špatnou chvíli. ...a pak přilétla vrána. Stylizace postav i prostředí, hudba, dialogy, vše se skvěle doplňuje a film uteče rychleji, než byste řekli. A jen tak mimcohodem, ve filmu se vyskytuje malé děvčátko, které Vám nebude do pěti minut protivné. Jediné, nad čím jsem se musel trochu zamýšlet byla míra "substance" hlavního protagonisty, někdy se totiž chová jako regulérní duch, ale občas si i zakrvácí...

Vítejte do dob, kdy dobrodružný film byl provázen úsměvnými bonmoty a mohla se na něj podívat celá rodina, aniž by se někdo rozplakal, usnul, zvracel či se mu zcela pokřivil vývoj mladé osobnosti. Film je skvělý a dostanete přesně tolik, kolik získáte z jeho názvu. Velmi těsně nedostává pětku jen proto, že zkrátka mi tam chybělo to něco, co pro co bych ho chtěl vidět někdy v brzké budoucnosti. Pokud chcete vidět ten malý rozdíl, podívejte se na žánrově velmi podobného Muže, který chtěl být králem.

Překvapení! Kapitán Amerika si nechal narůst vous a znolanovitěl, což mu však nebrání konat hrdinské činy. Celá myšlenka o společnosti stratifikované po vagónech mi přijde zajímavá (jakkoli v praxi nesmyslná) a Ed Harris si svou roli již dlouho tak neužil. Film si hraje dle vlastních pravidel a proč by ne, když to funguje. Jen by mě opravdu zajímalo vyústění závěru. Měl bych být z něj rád?

Asi takto - pohádky z 80. let se dají dle mého objektivně již těžko hodnotit. Proč? Protože laťka dnešní doby je TAK moc nízko a produkce chrlí jednu akčňárnu za druhou, která navíc musí končit velkou bitvou, že se na obrazutvornost dost zapomíná. Ano děj Labyrintu nebyl a ani dnes není nejsilnější stránkou, ale filmaři se zkrátka poctivě snaží přicházet s nápady na zahnání nudy, a to se jim zkrátka daří. Právě ona poctivost a roztomilost zkrátka u mě po tolika letech abstinence umí zahrát na správnou strunu (ale to i Predátor či Vetřelci, jen to je trochu jiná tónina). Popravdě pro mě byla asi největší zásaha motivace Krále. Snažil se hlavní, nezletilou dívenku opravdu balit?:)

Film vzniknuvší před mým narozením, kdy pohádky byly opravdu pohádkami, hrdinové se vnitřně nehroutili a na konci nemusela být velká bitva plná CGI. Právě ona poctivost natočení, krásné masky a lokace a ona "nevinnost", se kterou je Vám to celé podáváno, představuje hlavní tahák filmu. Pro někoho to možná bude snad ještě náctiletý Tom Cruise - dítě lesa pobíhající celý film bez kalhot. U mě to však vyhrál melancholický démon lehce trpící samomluvou, který na závěr učiní vcelku pravdivou poznámku.

Pozoruhodné. Nejsem fanouškem červeného slipaře a Mr. Cavill pro mě zatím svou dosavadní hereckou kariérou (vlastně i zde) předvědčil, že jeho herecký repertoár není zvláště obsáhlý a nejraději se zkrátka ultimátně mračí snažíc se kompenzovat absenci charisma. Také uznávám, že děj je krapet překombinovaný, a na Supermana možná až zbytečně temný (bodycount filmu bych opravdu počítat nechtěl), ALE zkrátka to byla zábavná podívaná a Supermana to v mých očích vrátilo zpět jako filmového hráče, kterého lze brát i vážně (v rámci možností, samozřejmě). Jakpak asi dopadne budoucí filmová neshoda s Mr. Affleckem....

Klobouk dolů za vizuální pojetí, klobouk zpět za děj. Nepatřím k těm, co chtějí sofistikovaný od něčeho, co má být v první řadě zážitkem vesmírného prostředí (což se zdařilo na jedničku), ale neustálé expozice toho, co hrdinka cítí a do očí bijící (a opakované upomínání), že se hrdinka vyrovnává se svým životem bylo přeci jen zbytečné. Alternativní užití hasičského přístroje pobavilo...:)

Další origin story... Začíná to dobře, titulkový sestřih všech možných bitev byl zajímavým řešením, Liev Schreiber si svého "medvědodlaka" taky užívá, jenže pak se dlouho nic neděje (což pro film takovéhoto ražení je dost smrtelné) a my máme tu čest zjistit, odkud vzal Hugh Jackman své přízvisko i bundu. K tomu přihoďme opravdu velké množství zbytečně přihozených oblíbených postav z jiných comicsů a "děj se píše sám". Problém Wolverina (i snímku z 2013) je, že zůstává na půl cesty. Wolverine by buď měla být hláškovací akce v duchu Indiana Jonese, nebo temná nolanovina (a ne, nevnucuji tuto formu všem snímkům). Wolverine krapet rozpačitě přešlapuje uprostřed, navíc ne se zrovna dobrými triky, a proto - bohužel - vyznívá dost naprázdno.