RajAthen

Nejsem moc na zvířátka a rodinné vztahy ve filmu, natož Scarlett Johanssonovou. Při rámcové znalosti děje asi vytušíte, kdo koho sbalí, kdo si co s kým vyjasní a kdo na konci bude slavit. Víte, ale popravdě bude se Vám to líbit. Film si příjemně na nic nehraje a celý příběh je vyprávěn s poctivou upřímností, které nakonec přeci jen sednete na lep. Na Matta Damona je zkrátka každá škatulka krátká. Jen s ohledem na poselství filmu mi přišla zvláštní poslední scéna filmu, kterou bych čekal o maličko dříve. Nejchytřejší z osazenstva je pak s přehledem jeho nejmenší členka, škoda že v druhé půlce filmu není více dávkována.

Jack Nicholson je prostě klasik. A vůbec nevadí, že jde o snímek místy skoro až gerontofilní. Jack si zkrátka hraje zase sám sebe, jakkoli trajektorie jeho hrdiny je dána a Hollywood musí dostát řádným koncům... Zvláště zvyšující se míra falešných infarktů mě pobavila. Možná jen Keanu Reeves je zde zvláštně obsazen, a to zejména z hlediska věku. Ale proti gustu...

Předznamenávám, že nejsem feminní typ muže a nemám slabost pro kostýmky a drahé značky. Tento film, jakožto pro zástupce necílového publika, by ve mně spíše vzbuzoval přirozenou nedůvěru, jejíž hrany však ohladil soundtrack a zvěst o Meryl Streep v roli nefalšované mrchy hrané s gustem. Nu, a je to pravda. Samozřejmě, tento film těžko překvapí svým rozuzlením a hrdinka v sobě objeví to, co o ní všichni víme od začátku. Dovoluji si však říci, že se tak neděje a priori hloupě a Anne Hathaway je příjemnou protagonistkou. Co však film opravdu staví o level výše a nutí mě možná k neobjektivnímu hodnocení je Miranda Priestly aka Mrs Streep, kterou byste nenáviděli jako její podřízení, ale jakožto postavu si oblíbíte. V rámci žánru film k shlédnutí, a to možná i opakovanému.

Rodinné svátky mohou v konečném důsledku vésti i k takovým hrůzám jako projekce podobných opusů jako tento, jakkoli takovýto těžko dohledat. Pan Troška, bavič davů, se asi chtěl touto šmírou vrátit ke svým kořenům a navázat na lidovou hravost Sluce, seno. Patřím k lidem, kterým se první dva díly vzpomínané trilogie líbí a ukázka české nátury zde opravdu poctivě rezonuje. O to smutnější, trapnější a ubožejší by bylo srovnání s Babovřesky. Vesnici obydlenou pitoreskními, hloupými a obhroublými postavami, kdy se "děj" točí kolem "vtipného" jména a údajné aféry postavy Lucky Vondráčkové (u které stále kroutím hlavou, jak se mohla do této žumpy nechat přemluvit). Domnívám se, že film, který postrádá děj, postavy (třebas i lidového formátu) i humor není filmem pro kohokoliv, skutečnost, že se do kin chystá díl třetí považuji za jeden z velkých omylů národních dějin. Dodal bych, že hodnotit tento počin jako odpad není póza, ale nutná sebeobrana, aby se třeba jen někdo zamyslel a na vstupence za takovouto šmíru ušetřil...

Velice zajímavý námět, kdy fanoušci Vzdálené galaxie mají smíšené pocity k praotci toho místa a k jeho nakládání se skoro svatými relikviemi Hvězdných válek (kdo viděl novou trilogii, musí dát za pravdu). Nic se však nesmí přehánět a komu to opravdu vadí, měl by se zkrátka jít prjít ven na čerstvý vzduch...

Velice zajímavý film, který dotáhl v mých očích to, co se Vesmírné Odysee nezdařilo - a sice, že mě zajímalo, co se to na plátně děje. Pokud jste neomdleli z tohoto neférového srovnání s filmovou klasikou, pak vězte, že Nolan zase ukul něco zajímavého s velkým citem pro detail i praktickou stránku věci (zvuk ve vesmíru neexistuje, červí díry nejsou "dírami" a dočkáme se i hrátek ve vícero rozměrech). Tam kde Gravitace se pouze snaží o navození reálného pocitu z vesmíru, Nolan pouze začíná. Film se dotýká řady témat v poměrně dlouhé době - nejsem si jist, že je toto rozpětí zcela ku prospěchu, zkrácení by mohlo přeci jen vésti k většímu dopadu. Každopádně jde o film, k němuž zaujmete stanovisko až s odstupem a pokud se na něj znovu podívám, možná dodám i poslední hvězdičku hodnocení. Poctivé scifi tohoto ražení tu již dlouho nebylo.

Russell Crowe jako Noe, dříve bych se tomu zasmál jako vtipu a dnes je to bohapustou realitou. Zarostlý Noe rváčského vzezření zachraňuje lidstvo, tedy spíše živočišstvo... Vyjma obsazení mě překvapila poměrně nízká kvalita triků, když na to nemám, tak to nedělám. Co Noeho zahraňuje od zkázy a utonutí je druhá polovina filmu, kdy se z našeho rváčského protagonisty vyklube fanatismem zmítaný otec, který chce naplnit svou misi. Svěšení rukou v klín a potutelné broušení nožíků z Boží vůle z mého pohledu uděluje poměrně trefnou lekci o náboženství. Pokud si však myslíte, že by mohlo dojít k dramatu, pak těžko - lidstvo přeci muselo tento film natočit, proto i Noe dojde svého poznání. Přesto je zajímavé, že v jistých momentech jsem skoro držel palce "zlému" králi, jelikož pokud domyslíte věci do důsledků, je i on tragickým hrdinou svého lidu - jen se zkrátka narodil ve špatné kolébce. Jinak škoda šupinatého psa, ten by se dnes jistě hodil...

Přistupovat k tomuto filmu lze z několika rovin, odtud i jeho zjevně rozdílné hodnocení. Za mě osobně jednak cudos tvůrcům, že se snaží nějakým způsobem osvěžit tradiční (a zdá se že prakticky jediný) žánr české tvorby, a sice hořké životní drama, kde se sbíhá několik osudů. Oním kořením jsou andělé. můžeme namítnout, že během filmu toho neudělají moc a většinou odst tápou, ale nic proti nerozhodným transcendentním bytostem, které můžeme mít každý za krkem... Pokud však opravdu domyslíme důsledky ve filmu řečených pouček, pak mě závěr naplňuje určitým ponaučením. Nejsem si upřímně zcela jist, že tvůrci měli zcela týž záměr, který jsem si z filmu odnesl, ale zážitek se počítá. Filmu by možná seděla 3*, ale za jistý přesah dávám přeci jen čtyři. Jinak Vojtěch Dyk si své role užívá stále s větším gustem.

Nick Cave si chtěl udělat radost sobě a svým nejbližším a udělal tak docela zajímavý počin. Je vcelku pochopitelné, že film toho nefandům tohoto poměrně pozoruhodného pána mnoho neřekne. Fandům může si udělat krapet komplexnější obrázek o člověku, co rád pracuje s přední řadou na svých koncertech (a zdůvodňuje zde proč). Co mě občas trochu vytrhlo ze sledování byly rádoby běžné konverzace s blízkými, které však někdy šustily scénářem a neměl jsem z nich vždy pocit spontánnosti. V každém případě jasné doporučení, posledních deset minut vás k poslechu Nicka přímo nabudí, zejména navštívit jeho koncert. Klidně se můžeme vsadit.

Podívejte se na obálku, případně pročtěte anotaci a dostanete přesně to, co lze pod tímto očekávat. Mádl hraje docela sympaticky (a to zrovna nepatřím mezi jeho fanboys), vše to relativně příjemně uběhne v lehce nezapamatovatelném duchu. Co by mě ale opravdu zajímalo jsou poměrně výrazné časové paradoxy, kterými se můžete bavit, pokud zrovna bude delší chvíle.