*Elfík*

.... nikdy nevíte, kdy se Vám bude hodit. Co když skončíte na samotce?? Tedy, pokud se Vám nepodaří provést Velký útěk, že ano...!

Allen jako otec a ještě k tomu manžel Heleny Bonham Carter! To se musí vidět! (Vám to říkám jako konstatování, já se na to pro jistotu podívám ještě jednou... Mighty Aphrodite

Nádherný herecký koncert v podání Meryl Streep a Dustina Hofmana, kterým bych věřila i kdyby se rozhodli hrát psa a kočku. A chodili by po čtyřech. Děkuji vám za ztvárnění Kramera a Kramerové!

Protože ve 3:10 do Yumy odjíždí rychlík poháněný párou, jenž má zastávku v proslulém vězení. A ano, veze sebou velmi charismatického vězně, respektive Rusella Crowa, kterému jsem celou dobu nevěřila, že by mohl být zlý. On není!!

Zpívám, když prší. Ale ne venku. Ve sprše. A neříkejte, že vy to neděláte!

Sedm velmi chrabrých a statečných kovbojů!

Kdybych byla opeřencem, chtěla bych být..... asi plameňák. Nebo kolibřík! Jo, určitě kolibřík!!

Ale nikdy nechci být jestřábem.

Ten byl totiž sestřelen!

... ale kvůli takovým , jako je Ewan McGregor, asi začnu. 

Lov lososů v Jemenu mě příjemně překvapil! Děkuji Lassemu Hallströmu za další skvělý film. Asi brzy poputuje do oblíbených režisérů!

Chcete vědět, jak vyrobit nejlepší mýdlo? Pusťte si Fight Club. Dávají rady k nezaplacení!

Víte, mám velký problém se složkou Oblíbené filmy. Tuto složku považuji za nejnestálejší složku ze všech složek. Jen si to představte; je vám pět (snad si to dokážete představit. Každému bylo pět. Všichni, kdož si toto čtete, Vám bylo pět. Jsem si tak jistá!). Vaším nejoblíbenějším filmem se stávají Tři oříšky pro Popelku. Ano, je to tak zajímavé. že mě z toho běhá mráz po zádech. O rok později se však Váš názor úplně mění. Stáváte se otrokem společnosti. Přichází Vaše chvíle. Chvíle horečnatého vymrštění dychtivé Vaší ruky. Tedy, hlásíte se. Ve škole. Každý se jednou hlásil... A v tuto chvíli zjišťujete, že soused vedle Vás NEMÁ rád Tři oříšky pro Popelku. Jaké zklamání! Má rád Pocahontas! Ihned tento film vyhledáte a shledáte ho naprosto odporným. Jak se Horácovi může líbit?? Nechápete. Jste zoufalí. V depresi. Ani si nenapíšete úkol!

A zde přichází Vaše první poznání. Vkus se mění. Každý má rád odlišné filmy. Ovšem, někdy se shodnete, ale nebývá to často. Od té hrozné chvíle, od té promluvy s Horácem víte, že život nebude nikdy stejný. Že filmy nebudou nikdy stejné! A že jsme každý jiný! Proč? Aby nebyla nuda. Abychom měli kdy psát ty zatracené úkoly!

Ták, teď pojďme rozebrat můj problém. Já totiž nevím, jaké filmy si tam mám dát! Ach, jak jsem zoufalá. Tři oříšky pro Popelku? Pocahontas?? Šest medvědů s cibulkou???  

Kde můžeme zažít exluzivní emocionální zážitek? Tím tedy nemyslím ten adrenalinový, kterýžto, díky těm všem firmám a společnostem, je velmi jednoduché najít a prožít. Stačí jen vyslat trochu prosebný pohled svým příbuzným a s trochou štěstí vám do vašich narozenin začnou shánět dárkový poukaz na adrenalinový zážitek. 

Toť k těm nebezpečným. Další, hlavně emocionální, zažijete u filmu. Těch výborných je vcelku velké množství, chce to jen umět hledat. Nebo si projet žebříček nejoblíbenějších a nejlepších filmů zde na čsfd.

Tak jsme si ho projela. Ha! A našla jsem! Tím filmem je Warrior. A zřejmě jsem se zamilovala to Toma Hardyho...

Určitě těm z vás, kdož si čtete můj deníček (a že vás tedy je!), chybí můj další příspěvěk, rozepíšu se tedy trochu. Řeč bude o krátkometrážním česko-americkém filmu.

Po rozkliknutí Mostu si můžete nejen přečíst komentáře pár uživatelů, ale také ten můj. Říkáte si, proč se vychloubám. Povím proč. Jelikož tohle si stejně nikdo číst nebude, mám právo si povídat sama se sebou. Ve skrytu duše cítím, že to dělám až příliš často... Zajímavé. Tak tedy, má maličkost napsala komentář, který je naprosto tucový a to neříkám proto, že chci slyšet chválu (ovšem vůbec se jí nebráním!), ale jen že chci upozornit na svoji aktivitu tady. 

Respektive nemám tak trochu co dělat, tak píšu. Píšu pozdě večer. Nevím jak vy, ale já mám psací náladu jen večer, asi proto, že jsem unavená, takže prsty samy skáčou po klávesnici. Je tedy dost možné, že ráno nejnovější příspěvek bude z Vyššího principu (ti všímavější z vás se teď podívali dolů, jestli tam opravdu je. Je, co?!)

Ták, k filmu. Viděla jsem ho na youtube, takže kvalita obrazu je značně...no, nekvalitní. Krom toho mě velice zajímalo, proč mi ta chytrá stránka nabízí vpravo Edith Piaf. A ona tam opravdu zpívala! Sice nechápu proč, původní záměr mi uniká, ale což. Film je přeci umělecké dílo a to, co někdo nechápe se dá nazvat jako umělecký záměr. U tohoto pojmu ti, kdož ještě nechápali, vážně pokývají hlavou a řeknou si, že je to zřejmě velký umělec, skoro až renesanční člověk.

Proč ne? Třeba je...

Teď zbývá jen vám film doporučit či nikolivěk. Proto sem také píšu tyto příspěvky. Ne proto, že bych chtěla ukázat, že se filmově vzdělávám, ale proto, že vypisovat vše do profilu je kapánek zbytečné...

Kvůli příběhu si ho přeci jen pusťte. Ale nečekejte zázrak. Ten ostatně nečekejte nikdy nikde, ať můžete potkat Překvapení...

(Předem se omlouvám (předem??) za případné překlepy či naprosto nesmyslné věty. Jsme lidi. A je večer!)

Vyšší princip se dokonce natáčel i v Hradci. A já si říkala, že je mi to náměstí nějaké povědomé...

Toto si laskavě uvědomte, až budete hodnotit Magnesii Literu a shazovat Aňu Geislerovou.... 4*

Nic chytřejšího mě nenapadlo. To by mělo, když už je to tak výborný film! Černobílý svět

Čas plyne jako voda. Čas je příšerná věc! Hugo objevil velký objev!!

Kafíčko!! Dobře, přestanu se rozplývat a řeknu vám poselství. Jen maličkost. Nekouřím. Kafe a cigára...

Všichni bychom se měli snažit žít přítomností, mně se to nějak nedaří. Každý ale sníme o nějaké jiné době, kam bychom se rádi přesunuli. Jenže Gilimu se podařilo uskutečnit. Prozřel o půlnoci v Paříži...

To je skutečně zvláštní úchylka! Jelikož jsem si chtěla vypsat nejlepší hlášky a všechny poté hezky hodit do komentáře, strávila jsem hodnou chvíli před počítačem s vykulenýma očima. Film Roztomilý člověk je totiž hláška sama o sobě!!

Tím teď myslím film Paříži, miluji tě...