*Elfík*

1. povídka - kafe, které na mě mrká z šachovnicového stolku, okázale ignoruji. 2. povídka - kafe začíná vonět. Cítím ho i přes obrazovku. 3. povídka - kafe se dokonce na mě směje, začínám šílet. 4. povídka - kafe se vyrábí v mém úžasném kávovaru. Latte Macchiato, pokud to někoho zajímá. 5. povídka - kafe je velmi přitažlivý nápoj, konstatuji. Jenže, je tu problém. Neumím s ním šetřit. 6. povídka - kafe je vypito. Cigára (ač nekouřím) na mě mrkají z šachovnicového prostředí. Okázale je ignoruji. 7. povídka - cigára vlastně nejsou špatná. 8. povídka - kafe se vaří podruhé. 9. povídka - kafe je vypito, přemýšlím, jak se nejrychleji dostat k cigaretám. 10. povídka - cigára zamítám, jelikož je to velice nezdravý zvyk! Kafe se může píti stále, není zase tak moc nezdravé...! 11. povídka - Kafe, život a cigára. Cigára, život a kafe. Život, kafe a cigára. Po skončení filmu - prohlížím si google obrázky kafí a cigaret a zřejmě jsem úplně zešílela.

AhOj! Dovolte, abych se představila. Jsem velmi náročný divák, který sice má rád komedie, ovšem jiného formátu, než je tento snímek. Protože, opakovaný vtip není vtipem. Svatba číslo dva není zajímavá. Stejné postavy nejsou ideální. Sympatická trojka není napodruhé sympatická. Ztracen v Bangkoku je sice fajn, ale není nad to být ztracen ve Vegas... Pokud se tedy chcete zasmát, podívejte se na jedničku. Ne, vlastně ne. Stačí se zdrogovat, vážně...

Nejsem surrealista, tudíž se právem obávám, že jsem dílo Mana Raye plně nepochopila. Stále se snažím vidět v rozoostřených záběrech a v ženách, které se na povel usmívají, nějaké kouzlo či smysl, který v tom vlastně je. Pokud mají vaše sny smysl, pak by tedy i i tyto sny měly nějaký dávat... Musím bez mrknutí oka říci (ó, mrknutí oka), že pokud jsem nenalezla v Emak-Bakii význam, pak nemohu hodnotit. Vy jste to pochopili? A hodnotíte??

Když se v Paříži setmí a padne hluboká noc, vydejte se na procházku. Vydejte se na procházku nočním městem, které nikdy neví, kdy spí. Až trochu zabloudíte, zaručeně se dostanete ke schodům Jen co odbije půlnoc, přijede staré auto. Krásně nablýskané, ze dvacátých, přenádherných let. Prosím, nastupte! Vy, po tomto zážitku, po půlnoční procházce Paříží zjistíte, že váš život by mohl být jiný. Jiný a lepší. A ihned se to rozhodnete změnit. Změníte dosavadní způsob života, vydáte se za svými sny a necháte se unášet spontánností a lehkostí bytí. Žijme přítomností, neohlížejme se na minulost ani na budoucnost. Pojďme se tedy pobavit výtržnostmi Hemingweye, půvabností Adrian, nosorožcem Dalího, nechápavostí Buňuele (u kterého jsem stále nemohla uvěřit, co ten tam dělá), roztěkaností Zeldy a bláznivostí Inez. U té jsem stále přemýšlela, jestli ji mám nesnášet nebo ji litovat. Rozhodla jsem se ji okázale ignorovat a poté nesnášet, což jak si teď uvědomuji, je naprostý nesmysl... U Owena Wilsona jsem se pro změnu nemohla rozhodnout, jestli vlastně hraje nebo si z celého filmu dělá legraci. Jelikož poslouchat jeho hlas v originále, je jako poslouchat někoho, kdo se snaží šeptat, ale stále se mu to nedaří. (Mimochodem, takového člověka znám a není vůbec příjemné slyšet jeho snahu o šeptání). Raději se tedy přikláním k tomu, že opravdu hraje a nenechám se nikým odradit. K úplnému začátku bych chtěla jen podotknout, že ta píseň je skvělá a záběry také (to jsem sehnala ale krásnou kvalitu filmu, všechno je tak úžasně zaostřené, až se tomu sama divím), jenže je to trochu dlouhé a vlastně si říkáte, že by to mohly být dva filmy najednou. Počkat, byly? Že by mi něco ušlo? Na závěr moc děkuji Woodymu Allenovi, že se rozhodl natočit tak skvělý film a ještě uživateli MIGHTTREMU, který mi film doporučil a sice jsem nad ním přemýšlela dlouho, ale on mě výborně popostrčil. Děkuji vám oběma za skvělý zážitek a dám všem vědět, až se vrátím z Paříže, do jaké doby jsem se přemístila (myšlenkově, samozřejmě)! (Jen tak mimochodem, četla jsem předlohu filmu. Vychází z Allenovy povídky, kterou napsal dávno před filmem).

,,Nazdáreček!'' ,,Co prosím? Saze! Patrně z lokomotívy!'' ,,Tady se totiž všeobecně povídá, že jsi nervózní a cvičíš v kruzích. Je to pravda?'' ,,To je skutečně zvláštní úchylka.'' ,,Cožpak já někdy lžu? Dělám pouze roztomilé žerty... To se nedoporučuje!'' ,,A cvičí v prádle?'' ,,To když jsem se já vdávala, to byla ostuda!'' ,,Nebýval váš manžel sokol?'' ,,To se vám nedivím a víte, že je to roztomilý člověk?'' ,,Ať improvizuje, ale z hlavy!''

Vzhledem k tomu, že jsem tento film hledala skoro čtyři roky, jsem vážně velice ráda, že ho mohu ohodnotit. Jelikož si nějaké scény pamatuji dodnes a film je zajímavý hlavně obsahově, tedy co se příběhu týče, mohu dát bez mrknutí oka čtyři hvězdičky. Teda pardon, mrkla jsem, ale lidé mrkají celkem často... Viděno v době, kdy jsem se ulejvala ze školy, slušněji to říci nelze a prostě jsem jen bezmyšlenkovitě přepínala programy. Jen tak mimochodem, při tomto přepínaní programů jsem viděla film také s Hayden Panettiere, byl to ale jiný den, kdy jsem praktikovala záškoláctví. Zřejmě má tato herečka na mne zvláštní vliv. Aby se situace neopakovala, školu raději navštěvuji teoreticky (čistě teoreticky) pravidelně. Zpátky k filmu. Zase odbočuji, to se mi za chvíli určitě stane osudným. Herci jsou výborní, vše jsem jim věřila (což je dobře) a jak už jsem se zmínila, příběh je velmi zajímavý. Ten si přeci hned říkal o filmové zpracování. A že se povedlo! Takže, shrnuto těmito slovy: výborný film pro praktikanty záškoláctví!

Aha, žena měšťanka přijíždí do zapadákova. Nebylo to tady někdy? Zpočátku se do práce, která ji tam čeká, hrne s radostí, jen co proběhne pět minut, žena měšťanka je velmi naštvaná, zmrzlá (odtud asi filmaři čerpali nejvíce vtipů, které ale nejsou vtipné, spíše trapné). Poté se tak trochu zamiluje (jestli si myslíte, že tato věta je spoiler, tak se hluboce mýlíte, jelikož vaše vitřní já to přeci muselo tušit už dávno!) do opravdu, opravdu ošklivého chlapa, kterého bych se ani nedotkla (nemyslete si, že jsem nějak extra nafoukaná, ale on je tak hrozně nesympatický, přiznejte si, že vám se také nelíbí) natož pak s ním chodila. Celý scénář jde vlastně spíše do hromady... sněhu, než aby něčím zaujal a zdárně spěl k nějakému (proboha, alespoň k nějakému) konci. Konec si domyslete, každý ho uhodne hned na začátku, takže vás ani ničím nepřekvapí ani neohromí. Pokud máte rádi Renée, tak se podívejte na její jiný film. Zřejmě z toho holka chtěla vytřískat nějaké peníze, o hraní tu není řeč. Pokud máte rádi léto, tedy pláže a palmy, tak je uvidíte jen na začátku a na konci a to jen malou chvíli. Pokud máte rádi sníh, tak se raději podívejte třeba na film se sněhovou vánicí, dejme tomu katastrofický film s kupami sněhu. A pokud se nudíte a chystáte se zapnout tento film, tak raději televizi (co já vím, kde jste si ho chtěli spustit!) vypněte a jděte se cákat v blátíčku, co je právě venku (ono tam není? Vážně? Podívali jste se pořádně?) a nečtěte tento komentář nebo se z mého negativního chování vážně zblázníte!

Pro začátek. Proč to je tak tmavé? Je porucha v přijímači? Mám ráda barvičky, jsem snad úchylná? Krom toho, chlapec/ček hrající Olivera Twista mi připadal velmi nafoukaný a ošklivý. Ani trochu roztomilý. Dobře, tohle všechno zřejmě přispívá k vynikající atmosféře, opravdu jsem si připadala v 19. století v šedém, nepřívětivém a hlavně zaneřáděném Londýně. Přiznávám, bylo by lepší, kdybych si bývala byla přečetla knihu, potom bych nebyla nebývávala byla zklamána... Pokud vám to nedává smysl, nebojte se. Mě také ne. Dost bylo plytkých řečí: teď se vraťme zase k filmu. Ke kameře vám toho moc neřeknu, jelikož si na záběry moc nepamatuji, zřejmě jsem při sledování nedávala pozor. Kostýmy jsou jediné, nad čím mi plesá srdce radostí. Sám Oliver Twist je vážně chudák. Ačkoliv nemůže dělat se svým životem co chce a vylepšit ho, alespoň se pokouší vylepšit životy těch ostatních. Vědomky i nevědomky. Řekla bych, že ten hošan měl možná více štěstí, než rozumu. Tím mi je velice sympatický...

Ano, je pravda, že je to klasika. Klasika s výbornou Barbrou Streisand. Ale dívat se dvě hodiny na perfektně fungující manželství a potom zjistit, že je všechno úplně jinak, je postě zklamání. Vážně. Ale stále trvám na pěti hvězdičkách. Sám příběh je trochu chudý, tedy můžete mi někdo říci, o čem to vlastně je? Jenže ono to funguje. Příběh o skvělé herečce a zpěvačce, kterou hraje skvělá herečka a zpěvačka a pardon ten výraz, debilovi, který je až ošklivě hubený (hledím na detaily, jsem hrozná, já to vím) a pár dalších ,,mihnoucích se'' postav je sice jednoduchý, ale jen toto stačí k úžasnému filmu. Vtipnému, chvílemi smutnému, tedy dojemnému, ke kapesníků sahat nemusíte (pokud nemáte rýmu, samozřejmě, to si, prosím vás, ten kapesník raději vezměte!), ale vtipy vás dostanou ze židle, slibuji! ,,Kdo sem snesl to vejce?''

Hlavní role? Prase. Mluvící prase! Jeho kamarádka, tedy vedlejší role? Pavouk. Mluvící pavouk! Tímto říkám všem, kteří trpí fobií z pavouků. V tomto filmu se jí zbavíte. Možná, já tedy ne, mě je totiž ještě špatně. Protože dívat se skoro hodinu a půl na obrovského pavouka s velkýma, chlupatýma nohama, s kusadly, které se hýbají a s očima, které mžourají a k nim se přidávají několik mžourátek po celé hlavě, je prostě a zkrátka nechutné! Zvlášť, když je pointa nesníst prase. Lidé mají rádi prasátka. Mají je rádi na stole. Mají rádi šunčičku, vepřovou panenčičku a tak dále. Že máte hlad, co?! Takže se nedívejte na záchranu prasátka, které má být správně v udírně a poté na stole. Pardon, vegetariáni, jste blázni, vážně!