*Elfík*

Můj druhý film od Aronofskeho se nese v duchu velmi, velmi velkého zklamání. Začátek snímku běží pěkně jako hodinky, vše je nové a zajímavé, po vypuknutí nemoci se ale zadrhává, scény se opakují a mě přechází chuť zjišťovat, jak to dopadne s chlápkem v bublině. Po vizuální stránce je vesmír vymyšlen nádherně, současnost je ale mdlá a tmavá a Španělsko nepřehledné a moc prostříhané. Některé pasáže mi přijdou nedokončené (kam se poděl ten prsten??), nevysvětlené (co se stalo s opicí/šimpanzem??), nudné (farma v zimě)a v podstatě se celý film nese jen v duchu zvláštních úkazů, které jsou rádoby propojené. Režisér nás chce evidentně pobízet k přemýšlení nad smyslem bytí, jenže já jsem po Fontáně tak znechucená ohledně těchto otázek, kašlu na rozjímání a kašlu na Aronofského. Slavnostně prohlašuji, že jsem vůči jeho snímkům imunní!

Mohla bych filmu říkat ''tmavomodrý''. Či ještě ''šedý''. Všichni přítomní pánové byli totiž oblečeni ve slušivých oblecích, snad kromě průvodčích a komparsu kolem, který ovšem nebyl tak důležitý. Přiznávám, můj první film od Hitchocka, co nevidět to samozřejmě napravím, a na začátek mohu klidně říci, že jsem vcelku spokojena. Akurátní tempo si film drží celou dobu, zbytečné scény tu nejsou, Cary Grant je sympatický a do role se vyloženě hodí. Eve je rozkošná pistolnice, jen slzy by nemusely být tak falešné. Mistr se nám tu ukazuje hned v prvních minutách, podle mne si cameo užíval opravdu dokonale. Krásná práce s kamerou, tedy kromě roztřeseného záběru v restauraci. Poznala jsem jen jeden umělý strom v lese, možná mohli přijet autem znovu a lépe, chlapci zakrývající si uši (ano, také jsem si toho všimla!!) mohli trochu vynadat a natočit také ještě jednou. Samozřejmě, chyby se najdou v každém filmu, to jen šťouralové jich hledají víc a víc. Scéna s práškovacím letadlem je výtečná a ona sentimentalita, jež je Mistrovi tak vyčítána, je tu zcela v pořádku, bez té by to ani nešlo. Děkuji, pane Alfréde, těším se na Váš další film!

''Přeběhl jsem pokoj jako blesk s bambulí.'' ''Řekněme, že už jsem je všechny vyjmenoval....''. Jelikož, vy tupá čsfd hovada, jsem tento úžasný, sebeironický a nadsázkovitý počin viděla nadvakráte, došla jsem k závěru. Podruhé jsem se bavila úplně stejně, jako poprvé!!! Ták, vy šovinističtí cucáci, běžte hledat pod stromek ty své prašivé dárečky, vy mamlasové, a až se vožerete, zkuste udělat něco tak dobrého, jako pan Gosling a spol. Uvidíme, kdo se bude smát potom! (Dál viz komentář Sonneryho).

Precizně odvedená práce. Výborní herci. Proč není Eva v žebříčku, ptám se jen? V knize o hollywoodských snímcích, kterou napsala manželka herce Brendana Frasera se tento snímek uvádí v sekci ''Must See''. Tam patří mimo jiné i film Někdo to rád horké, Casablanca či Jih proti Severu. Uznejme, že všechny patří k těm nejlepším, co kdy Hollywood vyprodukoval. Proč tedy Evu nevidělo tolik lidí? Proč je jí nevěnována taková pozornost, jakou si zaslouží? Nechápu. Excelentní dílo, říkám já a snad se ke mně někdo přidá...

Zajímavý příběh jednoho bezdomovce, paparazziho (vlastně ne, jen fotografa) a zpěvačky. Je krásné slyšet, že všichni jsme jenom lidi, nikdo nadřazený ani podřazený. Potěšilo mě množství Nikonů (Canon jsme všehovšudy zahlédla jen jednou a to v tlapách velmi nepříjemně vypadajícího člověka, takže je vše v pořádku...). Lehký nadprůměr.

První film, u kterého se neshodnu s nikým ze své topky. Mám za to, tento film je pouze blábolem vyřčeným sice inteligentními a veleváženými ústy (jakožto Forman). Prohlašuji ho za jeho nejhorší film sic zůstávám ve fázi, kdy jsou jeho díla pro mne naprosto nepochopena. Asi mi uniká celý smysl, asi mi uniká vyznění, asi jsem úplný debil, ale jako jediný jeho výborný film pokládám Přelet nad kukaččím hnízdem. Larry Flynt (když bych mohla oba filmy porovnat, za což mě mnozí z vás zřejmě zabijete), je nudný, nevtipný a nenapínavý film a i když tu hraje mnou tak oblíbený Norton, stejně toho bohužel moc nezmění. Hnízdo je oproti tomu svěží, vtipné, napínavé, duchapřítomné, dojemné, šokující a tak dále a tak dále... Dále prohlašuji (majíc přitom ruku na knize a přísahajíc, že budu vždy mluvit jen a jen pravdu a nedopustím se jakýchkoliv hříchů po celý týden), že Courtney Love je příšerná a ošklivá herečka, co má v hlavě slámu a v těle asi tak dva orgány. Woody Harrelson je neuvěřitelně nesympatický člověk, který tu nestoudnost hrál vlastně docela dobře. Po pravdě mě potěšil Jan Tříska, kterému jsem do ruky přála spíše bazuku (nebyla to bazuka, že ne?!), ovšem nesměl by ji použít na Nortona. Toho si stále cením. Dost bylo špíny! Ano i mistr tesař se někdy utne a já tedy Formanovi odpouštím. Ale až se rozhodne zase natočit podobnou pakárnu, snad to zjistím před zhlédnutím a ušetřím si tak dvě hodiny svého vzácného času (ovšem přiznávám, že jsem za dobu sledování stihla oskenovat osm papírů, vyhledat si pár vskutku zajímavých informací ohledně vlády Habsburků, napsat dva e-maily, jednu smsku a jednu zprávu, poobědvat, ubezpečit bratra, že Miroslav Táborský se ani zdaleka nepodobá Hugu Weavingovi, vyhodit pár nepotřebných papírů, vyžvýkat jednu žvýkačku a shledat nepříjemnou věc a tou jest, že mi došla izolepa). Teď mi ale dochází, že až na tu izolepu to vlastně byl příjemně strávený čas, kdyby v pozadí neječela Courtney a Woody nepronášel ty své provokativní řečičky. Jdu si zakoupit lepící pásku a nechám Formana snít ve svém hvězdném prostředí, či jak mám nazvat Hollywood. Běž do p*, Lide/Larry!

Přiznám, že jsem se musela velmi dlouho přémáhat. Vlastně nevím proč, když je to Spielberg a když je to tak vysoce ceněné dílo. Možná se mi nechtělo dívat se na záběry z Osvětimi, kde jsem byla na exkurzi (doporučuji!), možná jsem měla holocaustu, Židů a Němců plné zuby. Je to sice ošklivě řečeno, ale příliš mnoho filmů se stejnou tématikou není ani trochu optimistické. Tím samozřejmě nechci zlehčovat ani tehdejší situaci ani tento film. Protože Schindlerův seznam je opravdu mistrovským počinem (a já to slovo tak nerada požívám, vždyť kdo je mistr? Koho můžeme nazvat mistrem?), výběr herců je bezmála výborný, kamera brilantní a vlastně všechno je tak... realisticky podané, až jsem chtěla vynalézt stroj času a trochu těm němčourům provětrat kožich. Chlapec v pruhovaném pyžamu je smutné dílo, plné beznaděje, ale i dětské naivity. Pianista je příběh muže, který věřil v hudbu a ta ho zachránila jak od koncentračních táborů, tak od psychického ztroskotání. Deník Anny Frankové plný naděje (ne, pokud jste četli knihu a vše znáte, což asi všichni) a následné prohry. Ale Schindlerův seznam má něco, co ostatní nemají. Víru a hledání. Tedy prostý fakt, že by každý měl zapátrat po svém dobrém já, po nějaké i třeba malinké části soucitnosti a prozřetelnosti. Pokud tu ukrytou věc v sobě najdeme, máme něco krásného, něco závidění hodného. Oskar Schindler to našel. Tím, že zapátral zachránil to nejlepší, co se zachránit dá. Lidský život. A to stojí za hledání v sebe sama. Tak hledejme. Pátrejme v každém koutě. Dívejme se na Schindlerův seznam. Nuže, já doufám, že jste pochopili, co jsem se vám snažila říci a že jste byli srozuměni s mým nadšením ohledně tohoto snímku. Děkuji za pozornost, vážení. A važme si života. To dělá jen málokdo....

Čtyři pokoje. Čtyři režiséři. Dvě děti. Jedna šlapka. Jeden Bruce. Jeden Banderas. Dvě cigarety, pokud vím. Několik šampaňských. Jeden hotel. Inu, takhle bych pokračovat opravdu dlouho. První povídka - velmi podivné, Madonna je příšerná herečka, koště bylo nasnadě, ale mírně jsem se nudila. Takže jsem se zaměřila na Lili Taylor. Ta je výborná všude a vždy. Druhá povídka - ještě podivnější. Paradoxů až běda. Ovšem zde jsem i zasmála. Výborně!.Teď vím, že strkat hlavu z koupelnového okénka je blbost. Nikdo vás totiž nevidí!! Třetí povídka - excelentní od začátku až do konce. Dětští herci jedni z nejlepších, co jsem zatím měla tu čest vidět. Strpení, to znělo divně! Jinak. Hráli velice dobře. Lepší. Také máte rádi krátké věty? Ne? Smůla... Banderase jsem se bála. Už budu sekat latinu, přísahám! Pátá povídka: Ukecaný Tarantino, naštvaný Bruce, nádherný výčet předmětů na vozíku. Mezi tím vším Tim Roth, neuvěřitelně excentrický, velkými gesty a ksichty, že by se mohl z fleku rovnat Jimovi Carreymu. Jsou tři možnosti. Buď si pořádně přihnul, šňupl si či něco píchl, nebo je to zkrátka a dobře výborný herec. Docela by mě zajímalo, jak by vypadal, kdyby zkusil všechno. Nechci ho zabít, jen jsem zvědavá. Čtyři pokoje. Jeden Tim Roth. Jedna velká zábava!

Spektakulární.

Tento dokument byl natolik realistický, až jedna má blonďatá spolužačka začala s překvapenou profesorkou vésti diskuzi na téma ,,živočichové mající lásku ke zplodinám''.