*Elfík*

Po velmi, velmi dlouhé době zase pětihvězdičkový film. Naška Gollová ve své první komediální roli. Přijíždí ke své přísné babičce na letní prázdniny, kde je také její sestřenice, zničená z věčného učení se a žádné zábavy. Hyperaktivní Jiřina (měli ji nechat Natašku, vážně) přinese ale do domu tolik radosti, naučí babičku trampovat a užívat si u táboráku v teplácích. Nesekunduje ji naštěstí žádná vrstevkyně, naopak, zastoupení herců je sice ve starší kategorii, ale o to lepší. Nesmíme ovšem zapomenout na krasavce Novotného ( i když nevím, co na něm všechny tak měly....), komedianta Strejku a samozřejmě pana Neumanna! Výborná příležitost vidět Natašku na klavír hrající, tepláky mající, ve vodě plavající a nenuceně kouřící. Vřele doporučuji, je to totiž šlágr!

,,Špičkovi tanečníci a světově proslulí umělci''. V tom případě se Robert Altman opil a usnul v psí boudě. Ptáte se proč zrovna v psí boudě? I ten pes je natolik duchaplný, aby nenatočil ''dramatický romantický'' příběh bez přihlouplých žvástů a příšerných herců. Ten příběh jsem vůbec nepostřehla, vlastně ani nevím, o co tam šlo. Pokud to mělo být romantické, tak je i hnůj romantičtější než dva hlavní představitelé. Žádné herecké výkony se nekonaly, v podstatě tam žádní herci nebyli, jen nějací lidé míhající se před zrcadlem. Neve Campbell je baletka taková, jako asi má kočka. A možná, že i ta kočka našlapuje ladněji, než naivní slepice Campbell. Na druhou stranu, poslední představení (včetně toho na lanku) bylo krásné a za to si zaslouží dvě hvězdy. Škoda, že tam nebylo jen toto. Jelikož rostlinky, banány, zebry a obr, jež žere červené opice, to se nevidí jen tak často!

Roku 1960 byli akademici slepí. Jelikož dát za romantický patos, co uráží všechny romantické plnohodnotné příběhy pět Oscarů je velká chyba lávky. Uznávám, že těch plnohodnotných není přespříliš, ale pár by se jich našlo. I z šedesátých let. Billyho Wildera považuji za výborného režiséra, pokud někomu jdou režírovat komedie, tak jemu. Ovšem, když se rozhodl natočit Byt, zřejmě se mu přihodila nějaká zlá příhoda. Nebo při točení filmu usnul. Je zajímavé, že mu nevadily přihlouplé dialogy, nanicovatý příběh, křečovité úsměvy, dlouhá stopáž a nudný námět. Vážně, už u toho námětu se mělo skončit. Mám za sebou přesně dvě hodiny strávené zívaním u obrazovky, koukáním se z okna (straka tam letěla, opravdu!), a všemožným vrtěním se na židli. Jack Lemmon má sice komediální talent, ale zde byl evidentně churavý a od začátku do konce neuvěřitelně protivný. Jeho Buxter je připitomělý a naivní pán, který si myslí, že lezením lidem do zadku si dopomůže k lepšímu životu. Ale co je moc, to je moc. Shirley MacLaine neustále roztomile pomrkává a když to na nikoho nezabírá, začne fňukat. A profňuká se až k samotnému konci, kde se stane náhlá změna. Oba dva, sedíc u jednoho stolu,se přemáhají k hereckému výkonu. Zdá se, že to moc nepodařilo. Vsadím se, že tuto scénu zkoušeli na vícekrát. Opravdu nechápu hodnocení zdejší sorty lidí, jelikož jsem měla za to, že průměr jejich hodnocení bývá velmi často pravdivý. Pokud ale měl film nějaký hlubší smysl, pak jsem ho tedy nenašla a i nadále ho budu okázale ignorovat. Sbohem vy naivní špagety, jež jste byly ceděny přes tenisovou raketu. Život je jako sušenka. Nedáváš pozor a rozlomí se!

Uf. Na tři hodiny bych čekala více překvapení, více citů, více empatie, více psychologického hloubání, méně mrtvých psů, méně slz u jednoho člověka, méně krys, méně hysterických modelek a chlápků, kteří jsou svině. Aha. To byli všichni. Tak pardon. U první povídky mělo vše skončit, vážně jsem si myslela, že opakující se scéna je konečná. Nebyla. Přišla uřvaná modelka, kterážto sice pěkně tesknila po pejskovi (podvraťák jeden!), ale stále jsem nepochopila smysl její postavy. Ne té fyzické. Pánové se asi pokoukali, ale to mohli už dříve. Jelikož je to můj (zatím) první film od Iñárritu, nebudu ani trochu přemýšlet nad tím, co se mu v té hlavě honí a nebudu moc hloubat nad celým vyzněním a nad nějakými morálními poučkami, které stejně moc z filmu neřvou, tak co. Víte, já mám psy ráda. Milovaní pejsci. Ano.Nebo je láska kurva? Ano, tady je vlastně pravda. Všichni se nás snaží přesvědčit, že láska je kurva. Tak proč, kurva, jim to trvalo tři hodiny? Tak třeba mě by stačila ta jedna věta, kurva. Že láska je kurva. Ano, to je tedy, kurva. A víte co je zajímavé? Že lidi mají neuvěřitelnou drzost. To není odvaha. Odvaha je jen nesprávný pojem pro drzost. A drzost nikdy není pozitivní charakterová vlastnost. Nebyla a nikdy také nebude. Film nám ukázal všemožné způsoby jak (ne)odhalit tu drzost. A ta je velmi nebezpečná. Může vést k fatálním následkům... Zbraň nemusí mluvit za vás! Ptáte se, proč poučuji. Když to neudělal film, udělám to já. Není zač, za rady do života!

Velmi dlouho jsem se přemlouvala ke zhlédnutí Temným stínům z důvodů nepřílišné chvály zde i v mém okolí. Ehm, respektive, jsem film odkládala tak dlouho, že.... No dobře. Prostě se mi na něj nechtělo.... Fajn, nemohla jsem ho sehnat. Pak jsem na tuto Temnotu zapomněla. Stačí?! Ale, světe div se, ono se mi to líbilo! Ta Temnota. Ten Johnny. Ta Michelle. Ta Helena! Ta Eva. Ta fontána. Ten McDonald. Ten zubní kartáček. Ten útes. Ten strom na útesu. Ti hippísáci. Ta krev. Ten pokoj Carolyn. Ta lampa. Ta tajná chodba. Ta Alice Cooper. Ano, to jsem vyjmenovala všechnu existenci živou či neživou. Tož vám teď něco povím o mém vztahu k Burtonovi. Jakožto věrný fanoušek jeho i chotě jeho (její? Cože?? Jeho!), žeru mu vše, co si vymyslí. Tedy, abych byla naprosto přesná, pokud existuje něco mezi naší dimenzí a tou, jak je tam... Prosím?? Ještě jednou: jakoukoliv nadpřirozenou bytost či hmatatelnou (hmatatelná nadpřirozenost?) věc mu spolknu i s navijákem. Hákem. Čekat, přemýšlím. Nad koncem. Hm. Tak jinak: obdivuji všechny jeho filmy a kdyby mi někdo tvrdil, že v Americe na jednom pobřeží vampíři/upíři a vlkodlaci NEŽIJÍ, nevěřila bych mu ani slovo. Našla bych vhodný útes a shodila jej do hlubin moře. Koná se tam párty s tuňákama. Všichni vítáni. Všichni, kromě rybářů. Tedy i tento film se mé poblázněné zaujaté maličkosti líbil (o čemž svědčí i mé hodnocení, proč to vše čtete??) a souhlasím s tím, že velké B. se lehce vyřádilo na tomto a zcela seriózně pojalo Frankenweenieho. Alespoň doufám. A teď necháme Barnabáše v klidu vampírském. Nechť vítězí sláva sardinek a parodií! A dovolte mi jednu větu (pokud se vám nic z tohoto komentáře nelíbilo): ,,najdi na mém pozadí strategickou pozici a opakovaně jej líbej!''

Sedíc na cornflaku pozoruji muže pojídajíc talíř. Normálně na sucho! Chřoupe ho, převaluje v ústech. Na hlavě má bažanta. Ne, počkat, to je klokan. Ale no ták, bažanti přece v Česku nejsou! Jsem v Česku? Ne, jsem v Cornwallu! Pšeničné lány, stanová městečka, kobylky velké jako strom, židle s nožkami nahoru, lidé chodící po čtyřech. Něco mě šimrá! Že by blecha? Ovšem že ne, ty jsem měla minulý týden! Tohle bude pravděpodobně asfalt. Ano, je to on. Pěkně si to teče po korku. Mám podlahu z korku. Jistěže ji nemám na sobě. Za okny padá sníh, je parné léto. ,,Děkuji za svářečku'', pravila jsem umývači oken, jež se občas mihne naší ulicí. Jeho vozík je absolutně pojízdný. Okna jsem totiž myla sama! V létě, ale to je dávno za námi. Proč by... Ach ano, zatleskat si musím. To někdy dělávám. Vlastně, dost o mně. Jak se máte? Určitě skvěle! Máte také rádi závěsy? Spíte v nich nebo je máte jako prostěradlo? Není to moc intimní otázka? A co sifón? Ale to ne, někdo mi krade můj velocipéd! Konfrontace na obzoru, jak frustrující!! Nevadí. Jsem vaječná, na co je mi velocipéd. Jsem mrož! Máte stejný pocit?

Dokument mě skvěle navnadil na film. Co tedy čekat více?

Allen na vrcholu/před vrcholem své kariéry, úžasná HBC, nádherně naivní Mira Sorvino, roztomilý klučina ,,tati, kdo je tu šéf, ty nebo maminka?'' ,,Samozřejmě, že já. Maminka jen rozhoduje...'' a mezi tím zase ten výborný a stále upovídaný Allen. Pro mne jeden z jeho nejlepších filmů. Ha! Jeden poznatek: Allen je lechtivý za uchem!

Ne, opravdu mě nenadchl pan Tlusťoch lebedíc si ve výkalech. Jeho technika zabíjení je sice velmi kreativní, ale na mě si nepřišel ani slunečník zaražený v zadní části těla. Pláž je velmi poetické a krásné místo, tak proč si ji kazit příšerkami, které zeleně slintají? Snímek považuji za největší pitominu pocházející ze Španělska. A to jsem prosím viděla Buñuelovy, Saurovy a Almodóvarovy filmy. Myslela jsem si, že mě už u žádného španělského snímku nic nepřekvapí. Aha! Překvapilo! Angorilla (zní jak gorila, chudák) zřejmě spadl na hlavu. Ve snu se mu asi toto zjevilo, tak se rozhodl, že vše převede na plátno. Tak to se mu brutálně nepovedlo, hm?

Kevin Spacey? Takový milý, hodný chlapík s tak upřímnýma očima přece nemůže dělat tohle! Kázat lidem. Demonstrativně. Takže, máme tu sedm smrtelných hříchů. Kdyby nám to milý pan Johnny neukázal tak, jak to ukázal, všimli bychom si jich všech? Všimli bychom si toho, co děláme? Má cenu zabíjet nevinné, ano, nevinné lidi jen proto, že si duševně chorý člověk usmyslí, že to nikomu z nás nedochází? Takže, zbývá se jen zeptat, spíše má maličkost se ptá: víme, co děláme? Víme, že nic nevíme? Víme, že svět je někdy pěkně k ničemu, ale že stojí za něj bojovat? A proč jsem ksakru najednou tak zvědavá? Může za to těch zpropadených sedm hříchů? Děláme je každý den? Kruci, moc otázek na jednu hlavu. Pomůže mi psycholog? Nebo to ví psychiatr? A co rovnou terapeut? Děkuji za odpověď, v brzké době si sjednám schůzku, pravděpodobně jsem zešílela!