Mona-Lisa

Nic nečíst, nic nezjišťovat. Jen zapnout a čekat, co bude. První hodinu mi vířily hlavou různé scénáře, ale pointa nakonec byla úplně jinde. Pod konečný čin jedné z postav se podepisuju a zachovala bych se naprosto stejně.

Asi každý tuší, co může vzejít z nápadu - pojďme si všichni během večeře veřejně číst osobní sms. Je to jako letmo zmíněná zbraň ve hře od ruského klasika - na konci z ní někdo musí vystřelit. A tady se střílí v průběhu celého snímku a to dobrými nápady, kostlivci ve skříni, vtipnýma situacema a vzápětí i těma na rozhraní trapnosti a křivdy. Dobře se na to dívalo a posledních pět minut zanechalo hořkosladký dojem na pět hvězd.

Takový ten pocit, že je něco natočené jenom pro vás. Že někdo vyplnil filmová okýnka takovým neskutečně originálním bizárem, posadil vás do sedačky na dvě hodiny, odpoutal vás od okolní reality dokud nezačnou finální titulky a nenechal vás ani na sekundu vydechnout. Spolu s Wesem Andersonem a Tarantinem se této moci nade mnou dostává i Lanthimosovi. I když si teď budu trošku protiřečit, není to vůbec film, který si člověk užije při chroupání popcornu. Ne, tento film křičí vyplivni to, pokus se nepozvracet, směj se, boj se, buď znechucený, vzpamatuj se a buď uchvácen tím, čeho si byl právě svědkem (pořadí nechť si každý upraví podle sebe). Bravo a smekám.

Film o obyčejné holce a jejím osudu. Má to bezpochyby spoustu silných momentů, ale ničím mě neohromily do morku kostí, byly jako výkřiky do tmy. A navíc všechny postavy mi byly sympatické a něčím věrohodné až na hlavní hrdinku. Čtyři hvězdy teda za příběh, ty silné momenty a úžasnou kameru a režii dávám, ale nominaci na Oscara za hlavní herečku mi hlava nebere.

Téma dobré, obsazení ještě lepší a kdyby to nad průměr vyčouhlo jen díky zdařilým lekačkám a povedeným zvratům, byla bych spokojená. SPOILER: Ale Bird Box nabízí víc- Sandru, která nepřehrává, nervydrásající scénu s autem a v supermarketu a v neposlední řadě excelentní výkon Toma Hollandera přidal sám osobě hvězdičku. A to, že neukázali hlavní padouchy také moc oceňuji. Zkrátka a dobře mi to sedlo a mínusy si nechci a ani nemůžu vybavit.

Nejlepší film Christiana Balea o fous před Temným rytířem. Tady, jako voják zlomený dobou předvádí své herecké mistrovství jen s pomocí zachmuřené tváře a ponurého výrazu. Tolik silných momentů, které pracují se ztrátou, pocitem viny, krví na rukách a odpuštěním sobě i druhým. Příběh má spád, neseká se, každá ze scén má své místo, smekám až k zemi a dávám westernům šanci i s tím, že tento těžko něco překoná.

Herecké duo, které si sedlo, téma, které se nikdy neomrzí (do té doby než vymizí předsudky, takže nikdy), inspirace skutečným příběhem, trocha patosu a klišé nezbytného pro Academii...to už uběhly dvě hodiny? Dala bych si to klidně znovu. Jasných pět a radost, že nemám letos favority jen díky Bradleymu a Queenům.

Velké zklamání a hlavně smutek z toho, že bych si nikdy nepomyslela, že těmito slovy začnu komentovat Shyamalanovo dílo. Celou dobu jsem byla doslova rozpolcená - nudou z toho, jak je to zbytečně roztahované a zahleděné do sebe a na druhé straně nadšená z Jamesova a Bruceova hereckého umu potrženého zneklidňující, vynikající hudbou, jakou jsem pěkně dlouho nikde neslyšela. Ve výsledku ale v mých očích Shyamalan vykrádal sám sebe, zpackal scénář a jen hlavní trio hereckých hvězd si zaslouží každý po jedné hvězdě.

Vtipné, divné, legendární, geniální...tak jako samotný Freddie. Každá minuta. A posledních 20 minut....nejlepší videoklip ever. Myslím si, že víc si to nemohli užít ani ti lidi co tam tehdy byli :-) Už teď vím, že na to půjdu dvakrát a nespočet scén si budu pouštět několikrát dokola...A stejný level husí kůže, jaká mi naskákala u při Bohemian Rhapsody jsem měla snad jen u Non,Je ne regrette rien v Edith Piaf.

Miluju filmy, kde se krásně ukáže, jak se převážná většina lidí v krizové situaci mění v něco, čemu by člověk bez zaváhání ustřelil hlavu. A tím nemyslím nakažené zombie...