monolog

Co říct k této klasice? Snad jen, že se od románu v mnoha věcech liší. Jak ve stylu a způsobu záchrany, tak ve výšce budovy a počtu pater, jménech hlavních hrdinů, městě, kde se samotná budova nacházela, velmi často i ději a postavách a jejich úmrtích (a to mám na mysli z těch hlavních, kteří většinou v knížce neumřeli). Prostě, když si to přečtete, budete neuvěřitelně překvapeni, jak je to jiné a oproti knížce lacinější a Hollywoodštější. Ale přesto přese všechno je to ten nejlepší katastrofickej film, jakej jsem viděl. Ani předtím ani potom se tomu nic nevyrovnalo. Nejen díky Newmanovi a McQueenovi a všem ostatním hercům, ale i díky skvělému prostředí, trikům, režii a vůbec na co si člověk může vzpomenout. Škoda, že opravdu dobrý film může člověk vidět poprvé jenom jednou. I když je to veskrze hloupá věta, má v sobě spoustu pravdy. Kéž by to fakt šlo víckrát.

Než začali s těma doslova parodiema na klasický pohádky, tak to bylo hodně dobrý. Ale pak už mě to až tak nebralo. Ještě tak Janek a kouzelná fazole, ale Jeníček a Mařenka, to jsem měl asi vlčí mlhu a dál už lépe nemluvit. Přesto je to zábavná pohádka, a když budou dospělí potřebovat nějakej čas pro sebe, klidně k tomu můžou děti upíchnout a ty neodejdou dřív, jak to skončí. A 70 minut je dostatek času ;)

Naposledy jsem dal dvě hvězdičky pátýmu dílu básníků, a protože tohle je ještě mnohem nudnější a nezáživnější, tak víc ani ranu. Film se mi nelíbil, kromě občasných momentů, který jsou celkem humorný, je to jedna velká nuda. Nevím, jakou roli na mém názoru hraje očekávání, který jsem měl hlavně kvůli ohlasům, ale pravda je, že jsem čekal všechno, jen ne tohle. Ale co už. Bratry Slováky tam pěkně namíchlo, jak je zobrazený Slovensko, ale mně to ani nepřišlo. Kromě určení polohy Slovenska (že je hned vedle Ukrajiny, což je sice pravda, ale spíš jen kousek, víte co myslím, dotýkají se jen malým kusem území) a ty tlupy loupeživých hladových dětí, tak mi to vůbec nepřišlo urážlivý (ale můžu se mýlit). Jinak tam vlastně pěli chválu na slovenský holky, jak jsou krásný. Ale zase je divný, že hlavní ženský byly jedna italská Ruska, druhá z Prahy a třetí Asiatka. A že i když to bylo na Slovensku, tak se z telky linul českej dabing americkejch filmů a na disko se zpívaly český písničky (hlavně Michal David). Plus čeští herci jako Táborský a Vlasák. Nevím jaké národnosti jsou ty dvě herečky. Takže jediná opravdu slovenská věc mi tam přišel panoramatickej pohled na nějaký město (pokud je na Slovensku) a písnička od Dary Rolins Zvonky štěstí. Co se týká násilí, kvůli kterýmu snad měl někdo odcházet i uprostřed premiéry, asi jsem viděl vystříhanou verzi. Připadalo mi to právě, jako kdyby měl režisér strach, aby ho kvůli tomu nesetřeli a nenadali mu do hnusníků, tak vyškrtával a vyškrtával, až tam nic nezbylo. Nejvíc se mi asi líbila před filmem reklama na Piráty z Karibiku 2, takže to až tak zmršenej čas a vyhozený peníze nebyly.

Podle mě je to silný film. Jak duševním obsahem, tak i jen čistě materiálním dějem. Edgar Alan Poe kdysi řekl, že jedno dodá i jinak odpudivé a odporné věci přitažlivost pro obyčejného člověka. A to je skutečnost. A i zde toto vědomí dodalo hodně. Bez toho, že by se to stalo, by tento film byl jen další masakr, možná dobře natočený a zahraný, s výborně gradovanou přeměnou přístupu lidí, ale nic víc. Ale protože je to skutečné, takže těch třináct lidí opravdu někdy umřelo, tak je to každému mnohem zajímavější a plné všemožných vnitřních dějových pnutí k naší realitě. Vemte si například takové Skleněné peklo. Kdyby ten film byl podle skutečné události, a ne jen z pera Thomase Scortii a Franka Robinsona, byla by to ještě kromě skvělého filmu úžasná výpověď o existujících lidech a jejich skutečných charakterech. Ale vraťme se ke Krvavé neděli. Neschvaluji sice, že vojáci stříleli do davu, ale když se nad tím zamyslím, ani jim to nemůžu vytýkat. Stejně jako se davu zmocnila davová nenávist a následně hysterie a panika, tak se těch vojáků zmocnila sugesce války, všemi projevované nenávisti a strachu, aby se jim nic nestalo. A přiznejme si, že jenom cvok by sebe nechal zranit nebo zabít, místo aby zabil on sám a dřív, než by mohl být vůbec zraněn (pokud má prostředky, což oni měli). Myslím, že skutečná situace mohla být ještě mnohem horší a dusnější, než jak to ukazuje scénárista. Ale naopak si myslím, že spousta věcí je tam přibarvených, jako vychloubání vojáků, kdo kolik vystřelil. Nikdo není od přírody vrah, tím míň masový. A co se týká toho nastrčení bomb, i o tom si myslím své. Klidně je ten kluk totiž mohl mít opravdu při sobě, nebo mu je mohli dát jeho kumpáni, když chtěli zachránit svůj zadek, aby je nezatkli za terorismus. Ale taky mu to klidně mohli vážně strčit ti vojáci. To už se dneska patrně nikdy nedozvíme a ani nezjistíme, kdo za to ve skutečnosti mohl. I kdyby někdo z nich promluvil, je to jen tvrzení proti tvrzení a bez důkazu. Co se týká osudu vojáků, kteří stříleli, nemám strach, že by nebyli potrestáni. IRA si je určitě postupně našla a vypořádala se s nima. Ještě bych chtěl zdůraznit výkon Jima Nesbitta. Kdyby jeho postava nebyla tak přesvědčivá, film by byl hodnocen stejně jenom kvůli tématu, protože přestože je to pro někoho známá věc, pro spoustu lidí to bylo poprvé, kdy se o Krvavé neděli dozvěděli (včetně mě, i když nejsem zrovna neználek).

Kdyby se to nejmenovalo a příliš okatě nenavazovalo na legendu, většina by to hodnotila mnohem líp. Ale v tomhle producenti zásadně přestřelili, protože jinak to je celkem zajímavej akční seriál. A když to srovnáte třeba s Walker Texas Ranger, je to jako rozdíl mezi Hvězdnými válkami před dvaceti lety a dnes. Ty starší zatraceně vedou, stejně jako tato série vede nad hloupoučkým Norrisem.

Ze začátku hutně stavěná atmosféra podpořená skvělými kostýmy se čím dál tím blíž ke konci hroutí až přejde jen v hloupou vysvětlovací scénu ne nepodobnou stylu Hercula Poirota (ale ten je mnohem inteligentnější a zábavnější). Je mi líto, ale takhle Sherlock Holmes nikdy nepracoval (i když taky vysvětloval). Neříkám, že je to špatný film, ale spousta věcí mi přišla jako zbytečných a překombinovaných, jen aby divák opravdu netušil, kdo je skutečným vrahem a aby ho mohl Sherlock na konci ve velkým stylu odhalit (což se až tak úplně nezdařilo). Jistě, ve většině anglických detektivek poslední doby máme dostatek informací až na konci příběhu, společně s vyšetřovatelem, ale jsou to fakta a informace, které se i ten vyšetřovatel dozví až v tu samou chvíli, jako divák. Ale tady ne. Sherlock sice odhalil zločince, ale na základě takových důkazů, že by ho poslal někam i ten nejbenevolentnější soudce a žádný soudný člověk by to podle toho nezjistil, ani kdyby mu je režisér a scénárista ukázali a řekli, že tohle vede správným směrem (nejvíc mě dostalo, když SH řekl, že to věděl už od začátku ale že si to potřeboval jen ověřit, a já se ptám: Tak proč teda všichni ti další mrtví?). Ale možná se pletu a Sherlock prostě není soudný člověk, když chodí v jezdecké čapce i po městě a v kabátě. Je zajímavý, jak se ta čapka k Sherlockovi vůbec dostala. Conan Doyle nikdy v žádné své knize ani povídce se nezmínil o čapce natož jezdecké. A je zvláštní, že filmyři se nikdy nezmiňují o jisté Sherlockově zálibě, s jejíž pomocí řešil své případy, a sice kokainu. Ano, Holmes je vášnivý užívač kokainu nitrožilně a kuřák opia v opiových doupatech té doby v Anglii, ale nikde o tom není ani zmínka, není to zvláštní? Jo, co se týká představitelů hlavních hrdinů, myslímm, že mohli být lepší. Doktor Watson nebyl o téměř dvacet let starší než Holmes, spíš byli vrstevníci a taky nebyl taková figurka, jak tady. Watson měl svůj mozek a mnohdy jen díky němu byly případy vyřešeny.

Mně se to nelíbilo hlavně co se týká děje. To, že se tam aspoň dvacetkrát zmiňovali tak otřesným způsobem o Starobrnu, Mazdě, Drogerii Teta, Welle a Primeros (plus možná ještě něco, co jsem neviděl a myslím, že na jedné polici jsem tam zahlídl i kosmetiku Avon) neřešim, i když je pravda, že tu loženou reklamu mohli udělat něčim jiným, než půltunovým bucharem. Zajímavý, že u nás je to vždycky tak na očích (možná ne všecko, ale většina). V cizích filmech si toho sice občas taky všimnu, ale když už, jako kdyby to tam patřilo (viz třeba Trosečník s Tomem Hanksem), neřeknu si jaká je to trapárna! No nic, řekl jsem, že tohle nechám bejt. Ale co se týká děje, už dlouho jsem neviděl zmršenější film (kromě Troškových Kameňáků). I čtyřka se mi líbila mnohem víc, než tohle. (SPOILER) Nejen že jsem si opět říkal, že "pan doktor má sakra velký srdce", ale ještě jsem si taky říkal, že život jako on bych chtěl mít taky. Když mu o něco jde, vysype nějakou hovadinu, ostatní uchazeči se na to vybodnou a má to. A když se nedaří? Není třeba věšet hlavu, když se něco hned nedaří jak jsem původně plánoval, kašlu na to a vrátím se zase dělat toho malýho človíčka bez špetky odpovědnosti, kterej mi tak jde. A ještě jedna taková věc. Myslím, že Leoš Mareš neumí hrát. A měl by tuhle dráhu rychlovsky opustit, protože podle mě diváky spíš odradí (pokud to jsou soudně uvažující individuality a ne banda vřeštících holek). Jo, ještě jedna věc mi tam hodně vadila a to jak se v každým dílu objevují další a další lidé z jeho minulosti, kteří jsou úspěšní a za vodou a je jim hej, tedy kromě těch zemřelých. Abych zakončil citací z filmu, po shlédnutí tohoto snímku si připadáte jako po transplantaci mozku. A upřímně se docela divím, že jsem mu ty dvě hvězdičky vůbec dal, protože posledních šedesát minut jsem toužebně koukal na hodiny a odpočítával málem vteřiny do konce. A že byly zatraceně dlouhý. Jen by mě zajímalo, jestli rejža a scénárista plánují pokračovat až do důchodu. Už bych pro ně měl i název: Jak básníkům utíká moč mezi prsty

Nezapomenu hned na tu úvodní scénu, jak se jde Kevin Kline vyzpovídat. Tak jaké jsou vaše hříchy, synu? No, bral jsem jméno boží nadarmo, nadával jsem tchýni. Ale to se nepočítá? Bylo to italsky a ona nerozuměla. No a taky jsem byl nevěrný. A kolikrát, můj synu? No, nebylo to mockrát. Tento týden čtyřikrát se třemi ženami, ale vlastně to taky mohlo být víc. Ono vlastně to bylo čtyřikrát se třemi, ale víckrát. Víte co myslím. A minulý týden... Prostě síla. Není tam sice vtip na vtipu, ale o to nejde. Je to komedie z doby, kdy ještě komedie byly zábavné, aniž by tam musela být hláškující postava. Ještě mě tak napadá, že by se na tenhle film měli podívat všichni záletní manželé, aby věděli, co je čeká. A taky podváděné manželky, aby věděly, kam až to může zajít, takže abyraději moc nepátraly.

Není to špatnej film, i přes spoustu historických blbostí se mi to celkem líbilo. Za blbosti považuju třeba používání tortury, jak to tam uvádějí. Tortura se směla používat jen na obyčejný lidi a měšťany, na nikoho jinýho a to ještě čtyři krát po patnácti minutách a mezitím musela být přestávka. Postupně ale mohli měnit typy. A další věc. Tortura se používala vždycky, i když se obžalovaný přiznal, tak pak přistoupili k tortuře, protože ve středověku panoval názor, že pravdu lze říct jen po očistě bolestí. Ale taky je pravda, že když někdo použil torturu a někoho neusvědčil, tak pak za to zaplatil pokutu nebo šel do vězení. Co se týká filmu, chyběl mi v něm propracovanější děj a nějaká postava, se kterou by se člověk mohl ztotožnit. Ani hlavní hrdina Lautner mi nijak neštymoval. Kaplickýho knížku jsem nedočetl, protože je strašně zdlouhavá a o ničem (a ne že bych ne čtenář teda jsem, na kontě mám tak jeden až dva tisíce knih, ale kdo by to počítal). Co se týká kostýmů, tak jen lituju, že to není barevný, protože by to s klidem strčilo do kapsy tehdejší výpravný velkofilmy jako Angelika nebo Spartakus. Ale co se týká zábavnosti, tak si to s těmi dvěma nemůže dát ani jednu partii šachu. Prostě to není zábavný. Tvůrci to až příliš brali jako umění a drama a přirovnání politických procesů v padesátých letech (tohle nemám z vlastní hlavy, protože to bych tam skutečně nenašel) a přestali to brát jako film pro lidi, kteří se chtějí podívat na zajímavej příběh. Kdyby skončili trochu jinak, nebo kdyby hlavní hrdinové nebyli kněz a inkvizitor a to ještě celej film braní jako zrcadlové opaky sebe sama, možná bych to považoval i za zábavnej film. Ono totiž sice tradice a předsudky říkají, že klasická (literatura film a i jiné umění) má být dostatečně nestravitelné, ale není to pravda. Klasické nemusí být nestravitelné nebo zdlouhavé nebo nudící. Vemte si Dickense. U jeho knížek se vždycky pobavím, protože i když to neříká na plnou pusu, vždycky nějak nějakou tu lidskou vrstvu zesměšní. A o to jde. Nemusí to říkat nijak směšně. Nemusí tam být humor jako v nějaké estrádě, ale něco, nad čím by se člověk mohl usmát tam být mělo. I Spalovač mrtvol s Rudolfem Hrušínským je film na velmi temné téma, ale určitému typu humoru se tam neubrání a moc to tomu prospělo. Tady jsou až příliš vážní, zbožní, zhýralí nebo ustrašení. Ale nic jinýho. A to mi vadilo.

Doktor Emil Hácha jako hlavní hrdina televizní inscenace? Navíc velmi zdařilé televizní inscenace a ještě k tomu jako kladná postava? Ještě o několik let dřív by to bylo nemožné, ale demokracie a svoboda přináší přeci jen jisté výhody, oproti totalitě. Tento jistě revoluční pohled na protektorátního prezidenta, mnoho desetiletí označovaného jako kolaboranta a zrádce lidu a své země. Pravda však nemusí být jenom černobílá, obyvkle je někde mezi miliony odstíny šedivé. Emil Hácha byl v prvé řadě nemocný a starý člověk postavený před velmi náročné rozhodnutí, jež nemá v našich moderních dějinách obdoby. Nechci nikomu vyvracet jeho názor na Háchovo zrádcovství, to mi nepřísluší. Jen bych chtěl, aby se každý člověk o něm zamyslel. Měl vůbec na vybranou? Co mohl dělat proti tehdy všemocnému silnému Německu? Navíc sám jediný, když v Mnichovu rozhodli čtyři o pátém v jeho neprospěch a bez jeho participace? Jak bychom se rozhodli my? Bojovat a poslat většinu bojeschopných mužů na smrt, sledovat, jak při kobercových náletech by umíraly stovky civilistů, hořely nedocenitelné národní památky jako ve Vídni? Bojovná nálada tehdy věru byla, ale Hitler měl navrch po všech stránkách (technika, lidé, fanatismus). A co je nejdůležitější, za ním stály veškeré světové mocnosti. Kdyby Hácha nepodepsal, pravděpodobně by tu dnes České ani Slovenské republiky nebylo (Slováci prominou, ale jako Čech dávám svou zemi na první místo), protože bychom byli za iniciátora války bráni my. Ne Hitler a Mussolini. Pouze my, přestože naše vláda dělala všechno možné i nemožné, aby k tomu nedošlo. Veškeré "nekřesťanské" požadavky z nacistické strany na odstoupení částí republiky s později i méně jak 50% německých menšin byly splněny, přesto Němci zabrali ještě mnohem víc než jim bylo smlouvou povoleno, k nim se na jižním Slovensku připojili Maďaři a na severní Moravě Poláci. A to podotýkám, že veškeré technické i jiné vybavení, všechny vojenské objekty, nemovitosti atd musely zůstat, kde byly. Kdokoliv by byl zničil nebo přenesl například sklad munice, byl by přinejmenším zavřen do vězení. A o to tu jde. Naše země už ani neměla prostředky na pořádné vedení války (od Mnichova). Hácha byl již tehdy unavený muž, ale snažil se pomoci svému národu tak, jak dovedl. I své prezidentování protektorátu v prvních letech bral velmi vážně, snažil se zlepšit podmínky Čechů, snižovat sankce nácků, pomáhat nám kde to jen šlo, jenže pak přišlo trpké probuzení. Protektorátní prezident totiž nebyl nic. Pouze říšský protektor (např Neurath, Heydrich atd. později nahrazen ministrem pro Č. a Mor. K.H. Frankem) měl veškerou státní moc. Například byl způsobilý svým dekretem zastavit nebo vydat jakýkoliv zákon, když bylo nebezpečí z prodlevy. Ale o té prodlevě si rozhodoval sám. Roku 1943 Hácha odstoupil kvůli zdraví, o dva roky později byl zatčen. Po několika měsících zemřel ve vězení. Ale vraťme se ještě k předválečným událostem. Kdo byl větší zrádce, Beneš, jenž emigroval do ciziny, nebo Hácha, který tu zůstal a společně s republikou prožíval dobré i zlé? Vím, Beneš odjel proto, aby mohl být nastolen nový směr politiky (tedy moci se s říší dohodnout, protože Beneš byl příliš proti) a také vést zahraniční odboj, ale i tak. Hácha byl dle mého názoru jenom figurka, postava, již dějiny rozemlely a zničily její čest a veskrze dobré úmysly a činy. A o tomto je i tato inscenace podpořená skvělým Rudolfem Hrušínským, který v té době sám neměl daleko ke smrti a též byl nemocný a unavený, i když se měl zajisté z čeho radovat. Dožil se svobody, měl milující rodinu z níž nikdo se nestal budižkničemem, byl slavný a obdivovaný.