monolog

Není to až tak špatnej film, to vůbec ne. Od povídky se liší a marně žhavím hlavu, abych se rozhodl, jestli to prospívá nebo ne. Povídka mi přišla obyčejná a dnes bych si ji vůbec nepamatoval, nebýt filmu. Hodně se mi líbily různé nápady typu monovlákna nebo vůbec zde zobrazená společnost. Já vůbec miluju hlavně ty zobrazovaný společnosti ve scifárnách, příběh považuju za důležitej, ale když je tam dobře zobrazena společnost, jsem na vrcholu blaha. Pro Keanu je to vlastně taková malá příprava na Matrix (o kterým si nedovolím říct, že je lepší, je akčnější, ale nic víc říct mě nepřinutíte ani s kouřící pistolí). Dolph je správnej švihlák a tohle je jeho pravděpodobně jediná role, ve které se mi líbil a trošku za něco stála. Postmodemovou společnost navíc miluju, takže hodnotím jak vidno a to, že těch 300 giga už se dneska vejde na prostor velikosti několika cigaretových krabiček neřeším. Brzo prej má být uvedená do prodeje nějaká nová technologie, kde se vejde na jedno DVD asi stokrát víc dat, než dosud, zajímavý, co? (březen 2006)

Souhlasím, že je to silný a zajímavý film, ale nějak si nejsem jistej, o co tam vlastně šlo. Hledání místa v životě a systému? Pokus žít si svou vlastní individualitou a nepřizpůsobit se? Vážně nevím, každopádně je to zajímavý komorní snímek. Některý motivy se mi líbily hodně, některý míň, některý šly mimo mě (těch bylo nejvíc). Odlišovat se od ostatních je asi důležitá vlastnost. Uniformita není důvodem našeho žití, ale občasné pokusy hlavní hrdinky se odlišit (i když to tak může připadat jen mně) byly křečovité a hloupé. A jak si tak čtu po sobě ten svůj komentář, tak zjišťuju, že vlastně ani nevím, co o tom filmu napsat, aby to nevyznělo jako povrchní bláboly. Líbil se mi, ale o čem byly komiksy, to si představit nedovedu. To bude možná to nejlepší, co na to můžu říct.

Když jsem si to pustil, čekal jsem válečný film z ponorkových bitek. No, nedočkal jsem se. I když nemůžu říct, že bych byl nějak významně zklamán, přeci jen to byl celkem zajímavý i dramatický film, nemůžu ani říct, že bych jím byl nějak extrémně nadšen. Spíše mi občas vadily příliš dlouhé nic diváku nedávající pasáže. Prostě po hodině jsem měl dojem, že film už má aspoň dvojnásobnou stopáž, ale v následných minutách jsem byl naopak překvapen, jak to rychle odsýpá ke konci (oproti předchozí části samozřejmě). Hodně se mi líbily kostýmy i většina interiérů ponorky, stejně jako různé dobové reálie (jichž však bylo málo). Sice tento film není úplná ztráta času a člověk nad ním ty necelý dvě hodiny (subjektivně tři) přežije celkem v pohodě, ale pokud čeká dobrou inteligentní a dramatickou zábavu plnou napětí a akce, nedočká se. A nebýt toho příliš divnýho klišovitýho závěru, líbilo by se mi to víc.

Nebýt opravdu hezkých exponátů, které tu občas kameraman zabral, řekl bych, že je to ztráta času. Takto se to vyplatí aspoň kvůli pohledu na pěkný muzeum, ale ani jako horror a ani jako thriller by to u mě nevyhrálo ani rohlík. Děj je, upřímně řečeno, trapný a předvídavý až nezáživný a klišovitý. Postavy jsou jak papírové ploché a jednostranně ražené mince. Kromě Benno Fürmanna jsem tam ani nenašel žádnýho hrajícího a charismatickýho člověka. Pokud se na to dívat, tak už jen jak jsem řekl kvůli těm exponátům, protože zbytek jsme viděli už milionkrát jinde a to mnohem líp (to ale neznamená, že ani hůř).

Vím, že je brzy hodnotit, viděl jsem jen pár dílů, ale zaujalo mě to. Když jsem ten seriál sledoval, napadlo mě, že si amíci konečně uvědomili, jaký úspěchy mají jejich kriminální seriály, který nejsou zároveň akční. Doufám, že se to zase nezvrtne a jako u těch akčních nezačnou vyrábět jenom další hlouposti a pro uvažujícího člověka nestravitelný žvásty. Velkovýroba, to je jejich. jindy tak jsem viděl víc dílů a můžu s klidem říct, žeje to dobrej seriál. Nejvíc se mi asi zatím líbila epizoda, kde hledají arabského lékaře. Ta mi zkroutila i palce u noh, protože tohle je opravdu skutečný amohlo by se stát komukoliv. ještě jindy Na tomhle seriálu se mi extrémně líbí ještě to, že případy pokaždý nekončí tím, že by vyšetřovatelé odhalili pachatele, nebo uneseného zachránili. Přidává to tomu na reálnosti. I když i v Zákon a pořádek se o to občas snaží, tak tady mi to přijde mnohem častěji. A to oceňuju. zase jindy Další věc, která je zajímavá a celkem novátorská je provázání některých dílů. V jednom Charles S. Dutton přišel za Jackem, že má další stopu po synovi a o několik dílů později sám zmizel v další marné honbě za uneseným potomkem. Nebo v jednom již výše zmíněném dílu hledali doktora a o něco později z toho jsou problémy u soudu a zároveň i ze šlapání po patách jistému senátorovi o tři díly pozadu. Není to obyčejný flashbackování jako třeba v Jakeovi a tlusťochovi, tady to má opravdu důvod a ne jen zavzpomínat na tři starší díly, kdo z právě propuštěných by mohl být vrah.A teď úplně jindy. Myslím, že je to nejrealističtější detektivní seriál, jakej se dá v našich televizích vidět. Proti tomuhle se může jít zahrabat i realita Zákonu a pořádku (kde je taky hodně vysoká). A Kriminálka Las Vegas se se svou "realističností" nemůže ani to. Teď se mi líbil jeden díl o klukovi, kterýho šikanovali spolužáci. Ten díl byl absolutně skvělej. Naopak se mi nelíbí díly, který nejsou z obvyklýho prostředí. Vyznívají křečovitě až směšně. Mám na mysli díly z prostředí ruských emigrantů, mexických emigrantů, vojáků v Iráku, Arabů atp. Když se jeden z Rusů jmenuje Alexandr Děňisovič (Alexandr Solženicyn napsal novelu Jeden den Ivana Děňisoviče) nepřipadá mi to jako náhoda a když si Ruska stýská, jaký to doma bylo hrozný a jak je to tady skvělý, chce se mi smát. Nebo když jinej Rus povídá, jaká je tady demokratická policie. Ale jinak je to většinou vysoce kvalitní seriál, nesnaží se šokovat neobvyklostí případů a jejich řešením, jako Kriminálka Las Vegas (kde, přiznejme si, jde jen o to ukázat nádherný způsoby vyšetřování ale realita jde do háje podřízená chycení pachatele za každou cenu), ani tu nejde o usvědčení pachatele, jako v Zákonu a pořádku, ale hlavně o to, najít zmizelého včas a ve zdraví. Zas jindy Už aby N@va koupila další pokračování, začíná se mi stýskat po dobrým seriálu. Díky bohu, že Prima ještě dává Zákon a pořádek s D'Onofriem.

Přestože s přibývajícími díly se způsob odhalování zločince nemění a občas to už začíná být ohrané, vývoj postav a vůbec odhalování toho prohnilého pozadí všech těch zločinů je reálně popsán. Barnaby je sympaťák a velký detektiv na způsob Sherlocka Holmese a Hercula Poirota. A atmosféra v tomto seriálu je výborná. I když už to má kolem 45 dílů a poslední dobou se jeho pomocníci střídají jak na letícím pásu, vždycky se rád kouknu na další díl, i kdybych ho už viděl dřív.

Lidi, i když je to totální kravina, nemůžete tomu upřít, že je to neuvěřitelně vitální kravina. Vždyť čeho jinýho se natočilo nějakých 25 sérií? (netočili to každej rok od 1965) Podle Imdb to má nějakých deset tisíc dílů. V jakým jiným seriálu si jeden herec zahrál i několik rolí a může říct, že jsou to jeho životní role? Kde jinde bylo tolik intrik a nenávistí a úkladů a vyřešení, který nakonec vedly jen k dalšímu zamotání? A na co jinýho se lidi dívají pořád dál? Vždyť jenom těch herců, scénáristů, režisérů a všech doprovodných pracovníků kolik se tu vystřídalo, to je přímo neuvěřitelný. A taky to vyhrálo nějakých 150 cen (nevím jestli za nejlepší nebo nejhorší tv seriál). Prostě, Dny z našich životů se staly měsíci a lety z našich životů. A kdo mi chce tvrdit, že neviděl ani deset dílů, tak sním jeho skalp s octem a cibulí, protože to podle mě není možný. Já sám jich viděl aspoň sto a to jsem to nijak nesledoval, prostě když jsem si četl a telka jela, tak jsem to u toho sledoval.

Ty dvě hvězdy tomu upřít nemůžu. Není to sice žádnej skvost a docela často jsem si říkal, jaká je to trapárna, ale naproti tomu musím říct, že lepší parodii tohoto žánru (náctnická komedie společně s thrillerem o ukradení identity) jsem ještě neviděl. Občas jsem se i zasmál, a párkrát mě to i pobavilo (což se o většině filmů tohoto typu říct nedá). Samozřejmě příběh je hloupost o ničem, ale to u těchto filmů je bohužel vždycky (stačí si jen vzpomenout, o čem je Prcičky nebo Roadtrip atd), takže ty dvě hvězdy za dovedení k absurditě dávám a kdyby to do té absurdity přímo skočilo a nejen postávalo u vstupních dveří, dal bych i tři.

Je zajímavé, že v roce 1997 vznikly nezávisle na sobě dva filmy o katastrofě, za níž stojí sopka. První je Rozpoutané peklo a druhý samozřejmě tento. Zatímco Rozpoutané peklo je spíše dobrodružnější a (alespoň zezačátku) komornější film, toto je od první chvíle klasický novodobý katastrofický film. Ale i zde je pár lepších okamžiků, jako například prvních čtyřicet minut, než se ta sopka probudí. Pak už je to jen laciná slátanina, kdy přestože nikdo z přítomných není MacGyverovým příbuzným, dokáží si se vším poradit. Nejvíc mě rozesmávalo ustavičné překrucování skutečnosti vždy v souvislosti s lávou. Přestože i v Rozpoutaném peklu se nevyhnuli jedné opravdovské hovadině (přejetí autem několikametrového pásu lávy), tady zašli dál. Už jen zastavení toku po jedné ulici pomocí betonových káček a nebo přesunutí Tommy Lee a Anne pomocí žebříku přes to stejné jezírko lávy, necelé dva tři metry nad ní. Nebo vlastně cokoliv v poslední hodině. Tenhle film je tak strašlivě hloupej, že je až nechtěně k smíchu. Bohužel, Skleněné peklo už nikdo znovu nenatočí, i když pokud by zfilmovali další knížky Scortii a Robinsona, možná by se jim to mohlo povést.

Když se podíváte na tento film, uvidíte přesný typ filmů, které v té době v Americe vznikaly jak na běžícím pásu. Několik známých tváří v hlavních rolích, obrovská a vážně úžasná výprava, děj točící se hlavně kolem čtyř ústředních objektů, kterými jsou tři hlavní postavy a dělo a taky notná dávka romantiky a patosu. Samozřejmě to není ideálem dobrodružného filmu, děj je příliš naivní a přímočarý a dovolím si říct i hloupý, ale na tehdejší dobu to musel pro diváky být zážitek. A konec, přestože je přibarven a patetický jak zákon káže, ukáže, že oběti jsou i ve správné válce za dobrou věc a že smrt si nevybírá a padne kam padne. Navíc, už jen kvůli Cary Grantovi a Frankiemu musím nějak vyvážit ten odpad.