capka

Úžasná energie, tempo a ostrovtip filmu. Velmi kompatibilní se samotnou kapelou. Většinu času jsem se buď smála, nebo usnívala, nebo stírala dojatou slzu. Kapelu mám ráda už několik let a z filmu jsem se dozvěděla mnohé, co jsem ještě nevěděla.

Tyjo, o tomhle filmu jsem předem nevěděla nic, takže mě fakt překvapil. To nebyla komedie, to byla groteska! A v kategorii groteska byla první polovina hodně dobrá. Přestřelená, ale vtipně. Ke konci to pak byla čím dál víc nuda, ale ta počáteční komická čísla Ireny i Irena zůstanou myslím nezapomenutelná.

Sérii MI prakticky neznám a čekala jsem další z mnoha akčních filmů, které jsou jak přes kopírák. Nakonec mě tento mile překvapil. Postavy byly sympatické a nebyly bezemočními figurami. Akční scény byly originální a poutavé. Zápletka podnětná, o "entitě" přemýšlím doteď. A navrch dokonce několik fajn vtípků. Sice jsem se k filmu dostala náhodou, ale nelituju času s ním stráveného, naopak.

Zpočátku mě iritovaly zjevně inscenované scény, ale postupně jsem si asi zvykla nebo to začala brát jako součást specifického humoru tohoto filmu. Počin je to rozhodně zajímavý a podnětný, nutí k diskuzi a k přemýšlení, a to mám u filmů ráda.

Jasně, filmové zpracování takovéhle knihy je velká událost. Ale nadšení z výsledného filmu moc nechápu. První film byl aspoň jedinečný svou ponurou atmosférou a nezvykle pomalým tempem. Tenhle druhý mi nepřipadal jedinečný ničím. Většinu času to na mě působilo jako běžný akční film. Triková klišé, romantická klišé. Z příběhu a z přesahu, který nese kniha, zůstalo málo.

Nápad se mi líbil, Island mám ráda, ale to zpracování mi připadalo nedotažené. Nastavované. Bez vývoje. Zmatené. Víc Islandu než postav. Přitom tak krásná země a tak potenciálně zajímavé postavy. Ale nějak se to nevytěžilo a neprotlo, zdá se mi.

Film mě nenudil, ačkoliv tuto tematiku, ani žánr nevyhledávám. Oceňuju sebereflektivnost hlavní postavy (ve srovnání s hrdiny akčních filmů, kteří jsou jen akční a dokonalí, ale nemají žádné pochybnosti, což nemám ráda). Na druhou stranu tam bylo tolik vizuálních i obsahových klišé a zbytečně dlouhých scén zcela o ničem (ach, vypracovaná těla v západu slunce, nekonečné honění ega u baru a podobné koniny), že mě jímala trapnost.  Emočně mě film nechal úplně chladnou, což mě překvapilo, protože vím, že Amíci uměj dojit emoce. Takže nevím, co si myslet. Nedojalo mě tam fakt nic, hlavní emocí byl ten pocit trapnosti a údiv nad tím, že to myslej vážně.

Velmi citlivě a poutavě zpracované. Místy terapeutické (otázky a náhledy, které se hodí k zamyšlení), místy hladivé (záběry na krásy Sahary apod.)

Velmi zajímavé a sympatické postavy, je skvělé moci sledovat jejich cestu i jejich vývoj, jejich deziluze. Uvítala bych možnost víc pochopit zdroje té deziluze, je to všechno naznačeno, ale ne zcela přímo řečeno ústy hlavních postav. Každopádně moc cenný náhled na Ukrajinu takovou, jaká je či byla... a na to, jak moc je podobná Česku a evropským zemím celkově.

Čekala bych, že téma sopky bude v ději a příbězích hrát větší roli. V reálu to byla spíš trochu sonda do reality života malého islandského městečka, kde ten vliv blízkosti sopky se nezdá být nijak velký - spíš  zachycuje vliv turismu, ale ten je na Islandu už skoro všude, nejen tady. Klidně bych uvítala víc zajímavých postav pro širší náhled a hlubší pochopení.