ClintEastwood

Za Benátským zrcadlem sedí pravda... a má tvář Clinta Eastwooda! Další thriller z dílny Eastwoodova studia Malpaso. Jeden z nejznámějších zlodějů v Americe Luther Whitney (Eastwood), je při své poslední loupeži svědkem vraždy mladé ženy. Vrahem není nikdo jiný, než sám prezident Spojených států (Hackman). Uvěří ale někdo starému kriminálníkovi a lumpovi nebo hlavě státu? Začíná hon na kočku a na myš, ve které se však Whitney dokonale vyzná a orientuje. P.S. Dlouhá úvodní scéna je neskutečně atmosferická, trošku erotická a hlavně - napínavá. Následný Clintův útěk lesem, dokonalý. Skvělá práce, mistře.

Konec šedesátých let, konec různých ideálů a mýtů. Konec jedné a začátek nové (nejen) filmové éry. I tak by se dal nazvat vpád Absolventa do lidských myslí. Dustin Hoffman, jako mladý, nesmělý muž, který si užívá sexu se starší zkušenou ženou a pak se bezhlavě zamiluje do její dcery, už dnes nebudí takový zájem a nadšení, ale na konci šesté dekády minulého století, to byl snímek novátorský a porušující do té doby platná filmová pravidla a zajeté koleje. Herecké výkony jsou na vysoké úrovni, zajímavá režie pana Nicholse a pestrý hudební doprovod, vás určitě zaujme i v dnešní době a hlavně skladba Mrs. Robinson, se zapsala do srdcí několika generací. Film, který je dodnes svěží a originální a Dustina Hoffmana, až do roku 1988, uzamkl do absolventské škatulky.

Velice vtipná, černo černá (až burtonovská) hororová komedie Barryho Sonnenfelda (např. Muži v černém), která dostala ještě zdařilé pokračování a pak několik nepovedených remakeů.

Tajemstvím zahalený koprodukční thriller, říznutý slušnou akcí v podání hlavního hrdiny, kterého si s gustem střihl výborný Matt Damon. Agent bez minulosti mi dlouho unikal, ale určitě mě slušně navnadil na svá dvě pokračování, kterých se zanedlouho dočkal. Kvalitně natočená podívaná, která je už dnes takovou menší klasikou. A Franka Potente? Takhle hezkou Němku už jsem dlouho neviděl.

Film, po jehož skončení jsem si amerického prezidenta zařadil po bok těch největších super-hrdinů stříbrného plátna nebo sportovního světa, hned vedle Batmana, Spider-Mana, Supermana či Tomáše Součka. Snad ještě větší vlastenecká nálož, než ve Dni nezávislosti, ale Ford je skvělý, jako vždy a Oldman je správně šílený záporák. Mě tohle dynamické béčko pokaždé dobře pobaví, čtyři hvězdy úplně v klidu.

Film, který mě zbavil slov. Tradičně geniální režie mistra Spielberga, skvělý herecký výkon malého Osmenta, trefná hudba dvorního skladatele Johna Williamse, medvídek Teddy a super triky, jsou ihned po krásném PŘÍBĚHU, tím nejlákavějším na tomto působivém sci-fi filmu. Režisér vždy v pravou chvíli utne dávkování cukrové vaty tak, aby děj nepůsobil účelně a navoněně, ale v závěru nám naservíruje hned dvojitou porci a myslím si, že dojal většinu diváků, včetně mě. Nádherný film a nejsrdceryvnější Steven Spielberg. Ale ne kýčovitý či sladkobolný. Luxus.

Nevysvětlené záhady z pořadu Nevysvětlené záhady... Na tomto mysteriózním seriálu jsem si vždy nejvíce cenil jedné věci a to, že díky němu vznikla jedna z nejlepších epizod Simpsonů - Akta S.

Ač je ranně osmdesátkový Aligátor hororem a scéna s dítětem u bazénu mi pokaždé znepříjemní požitek z filmu, jsou v něm i dvě skvělé, sarkasticky odlehčující hlášky. Ta první je skoro v úvodu filmu, když je ve stoce, pár dnů po odtržené ruce, nalezeno i torzo lidské nohy. Policejní doktor prohlásí - jestli to takhle půjde dál, otevřu si obchod s náhradními díly. Druhá pak téměř v závěru, kdy hlavní hrdina Madison, společně s doktorkou Marisou, vymýšlí, jak na krvelačné zvíře vyzrát. Zástupkyně něžného pohlaví utrousí - možná na něj pošlu svou matku a ona ho umluví k smrti. Aligátor prostě i po těch letech baví a ani po trikové stránce příliš nezestárl.

Kolik to stojí? Kolik stojí, změnit jednoho chlapa? První polovina 90. let patřila na poli akčních filmů nejen Arniemu, Slyovi či Van Dammeovi, jejichž lesk tou dobou začínal trošku blednout. Byl tady i Steven Seagal, jehož prvních zhruba šest až osm filmů, patří dodnes k tomu nejlepšímu, co kdy tento žánr nabídl. Aljaška v plamenech jednoznačně patří k těm nejzajímavějším. Krásné lokace, stylový hlavní hrdina, závažné ekologické téma, mystická atmosféra a skvělý padouch Michael Caine. Na Aljašku se i v současnosti rád podívám a nikdy nejsem zklamán.

Toto je přesně ten typ filmu, který mi v české kinematografii chyběl. Alois Nebel, pečlivě připravovaný několik let, je do posledního detailu vypilované dílo, které chytí za srdce a díky fantastické vizuální stránce, budete hltat každý jeho záběr, který vypadá jako samostatný obraz namalovaný špičkovým umělcem. Optimismus od snímku určitě nečekejte. Nejde o to, že děj je neveselý, ale především o to, že všichni herci jsou téměř neustále zachmuření, počasí je sychravé a mlhavé a na diváka dýchá těžkost doby a tragikomičnost postav. Miroslav Krobot v hlavní úloze, je jedinečný a příliš za ním nezaostává ani Leoš Noha a jeho otec (ve filmu - fotr) Alois Švehlík. Okolo těchto třech postav (plus Karel Roden) se točí veškeré dění. Ve filmu zazní i krásná skladba Půlnoční (i když neúplná) od Václava Neckáře, která loňský rok (a hlavně o Vánocích) válcovala všechny naše rozhlasové stanice. Díky za tuto blýskavou perlu.