martinez.

Len Wiseman je určitě nadšený fanoušek reklam, snímků s vypiplanou formou a s takovým Zackem Snyderem by si padl do noty okamžitě... Zapomeňte na to, že upíři jsou samotáři žijící v plesnivých hradek v hlubokých lesích, tady tito žijí ve velkých klanech v krásných vilách, jezdí nejmodernějšími sporťáky, oblečení mají jedině z latexu nebo od předních módních návrhářů, k boji používají hi-tech a to proti vlkodlakům. Co na to říct? Nejdříve asi to, že Wiseman je talentovaný (což se jen potvrdilo čtvrtou Smrtonosnou pastí), všechno je tu cool, lesklé a zpomalené, potenciál sex-appealu Kate Beckinsaleové je využit maximálně, akce je dobrá, přehledná a krvavá, celé to na mě působí tak příjemně experimentálně a poctově. Bez mučení se přiznám, tento film mě baví a čas od času se k němu vracím. Přiblbé dialogy, špatná mytologie, příběh, charaktery, to není něco, co by v mých očích srazilo Underworld na průměr.

Průměrné hodnocení jako kompromis, ale to, co se odehrává po 22. hodině na programech HBO, se jen stěží dá nazvat průměrným. Vypadá to parádně, chlapi jsou totálně nabušení, zpocení, zkrvavění, charismatičtí, ženské krásné, nebojí se vysléct, všude se souloží, po nebi si poletují digitální mráčky, a ty bitky... To je kapitola sama o sobě, pravdu díc, jediný důvod, proč jsem se na to začal dívat a taky zřejmě jediný důvod, proč byla tato série natočena (no, ještě tu asi budou figurovat zelené papírky). Srovnávání s 300 je na místě, jenže toto je ještě propracovanější, brutálnější a stylovější. Fakt, zatímco v 300 jednou stříkne kakao, tady už v písku leží desatero useklých končetin a sto litrů kvalitní malinovky značky 0 1 0 1 1 0 (jen tak mimochodem, digitální krev mi nevadí ani trochu a to nejen v tomto případě). Jenže je tu zase až přespříliš zbytečných keců, flashbacků a celkově se jedná o takovou samoúčelnou atrakci, která si vytyčila pobavit akcí a to splnila a na zbytek bohužel sere.

Někdo umí, někdo neumí. Peter Jackson či Sam Raimi umí, jejich slintající obdivovatel Tommy Wirkola neumí. Zatímco prvním dvoum zmiňovaným nízký rozpočet nezabránil natočit velkolepý, draze vypadající, komplexní, plynulý, úchylný film, při kterém jsem se ale vůbec necítil provinile, že ho sleduji, tak v Norsku vznikl pokus o komediální horor, který mistrům vzdává čest tak, že se o nich pouze tupě ťápá, humor je snad ve všech případech fekální a nevtipný, styděl jsem se sám před sebou, že se na něco takového vůbec dívám, a ta slibovaná porcovačka začíná teprv pár minut před samotným koncem po značné nudě. 2* za dobře vystylované náckovské zombies, nějakou tu krev, snahu...

Alison je sexy a cute blondýnka, Justin sympaťák, kterého jsem si oblíbil při jeho spolupráci s nejdrsnějším detektivem, který kdy na plátně porcoval a hláškoval, Lorna moc dobře namaskovaná čarodějnice. A Raimi? Ten si dělá prdel ze sebe, žánru i diváků. A já ho chápu a bavím se. Pane, je to znamení, že se opět blýská na staré dobré hororové časy? Doufám, že ano.

Óda na klasické horory, krásu Kate Beckinsale, přírody a středověké architektury, charisma Hugha Jackmana, zručnost ILM a WETA, skladatelský um Alana Silvestriho, náboženství, technologii, tajuplnost Transylvánie... Černobílý prolog, Paříž, Vatikán, Transylvánie... Frankensteinovo monstrum, vlkodlak, pan Hyde, Dracula... Film spojující všechny tyto prvky by byl ve vzdělané dospělosti mým snem, jeho lobotomická obdoba však naštěstí přišla v dětském věku a díky tomu si k ní můžu udržovat neobjektivní a nekritický přístup. Stephen Sommers je hloupý megaloman, ale ve výsledku mě neskutečně a hlavně upřímně baví.

Správné sadomaso, na které začínáme být od tvůrců ze země vykuchaných žab zvyklí. Režiséři Bustillo a Maury jsou zruční, s kamerou, střihem, zvukem a hudbou pracují moderně a díky tomu dokáží vyčarovat strašidelnou atmosféru, jindy napětí nebo zhnusení, podle toho jak se jim to hodí. Celé to ale hlavně stojí na gore, vážně začínám pochybovat, že to ti Francouzi zvládají bez reálných obětí. Pistol, nůžky, jehle, oheň, nějaká tyč, prostě co chcete. Jak máte rádi krev a nevadí vám nějaké nelogické chování postav, minimum soustředění tvůrců na příběh a charaktery (což k žánru vlastně patří), není o čem diskutovat a musíte to vidět. V opačném případě nepouštět se do toho, je to docela extrém, hlavně v tom, jak reálně to působí. __ Režiséři jsou na remake Hellraisera jako stvoření, nechápu, proč jim to odebrali.

Alexandre Aja pálí ostrými hned od začátku, úvodní scénou a 'radioaktivními' titulky dá jasně najevo, že se nejedná o žádný pg-13 horor, ale jak by si to po brutálním nátěru Noc s nabroušenou břitvou vlastně někdo vůbec mohl myslet. Pak nastává uvolnění - no, jak se to vezme, režisér neustále dráždí hudbou, která je sama o sobě reklamou na horor, plíživou kamerou, redneckským prostředím... A pak to přijde. Psychoteror v kombinaci s moderním vizuálem, explicitním násilím, černým humorem, tady si na své zkrátka přijde skoro každý. Poté se bojuje na dvou frontách, přičemž městečková fronta je pěkně delikátní. Druhá polovina se vlastně nezastaví až do závěru. Wes Craven se může jít zahrabat.

Nesouhlasím s tvrzením, že Mel Gibson natočil pouhou ódu na násilí, akční film bez špetky myšlenky, který se po pár dnech vykouří z hlavy. Ano, je tam dost naháněček, krve i useklých končetin, ale v mém případě to jen posílilo soucit k hlavní postavě, která si v jihoamerickém pralese prožila opravdové peklo. U tohoto filmu jsem zažil velkou spoustu výrazných emocích, což je úspěch, protože to určitě nebylo primárním cílem režiséra, spíš je to takovým sekundárním produktem, který mu před kamerou vznikl nevědomky. Emoce výraznější, než jaké ve mně vzbouzejí filmy k tomu předurčené. A navíc určitě nejde opomenout jako vždy skvělého Jamese Hornera a jeho soundtrack, zajímavé, neokoukané herce, majestátné kulisy, kostýmy, výpravu.

V porovnání s 1 a 2 stejné efekty, ale lepší obsah, v porovnání s 4, 5 a 6 lepší efekty a stejný až lepší obsah. To je můj dojem, který jasně dává najevo, který že ten díl z celé hexalogie považuji za nejlepší. A nejen to - je to jeden z nejlepších filmů v celých dějinách kinematografie. Bral bych klidně i monstrózní 250ti minutovou stopáž jako v případě Pána prstenů, protože toto je dílo stejných, tedy kolosálních rozměrů. Rozvedl bych Anakinovy vztahy k vedlejším postavám, ale i bez toho působí výsledek takřka bezchybným dojmem. Skvělý závěr, který neuvěřitelně graduje a umně kombinuje emoce s audio-vizuální slastí.

Docela zřejmě film podle komiksové předlohy, protože už se tak nějak stává pravidlem, že jsou postavy v takovém případě hrubě nezajímavé a jsou jen takovým nutným průvodcem po všech těch, v tomto případě krvavých, atrakcích. A obsahově též nepřichází snad s jediným vlastním nápadem, jen tak zběžně mě napadá srovnání s novým Úsvitem mrtvých nebo Blade 2 (konec na vycházejícím slunci). Je tu ale jedno velké ALE. Sam Raimi je výborný producent a David Slade režisér, který takový trochu vyčpělý a průměrný námět dokáže šikovně transformovat do naprosté fajnšmejkroviny a pocty nejen vampírských filmů minulých. Herci jsou fajn, potěší Danny Huston nebo talentovaný Ben Foster v mini roličce, ale po pravdě to jsou jiné věci, na kterých 30 dní dlouhá noc stojí. 1) Sníh, tma, odlehlé městečko. Pravděpodobně bychom se nedopídili lepšího prostředí pro atmosferická a krvavá jatka. 2) Krev, spousta postav nově bez končetin a podobné věci. Tady jde jen poděkovat zkušenému zvrhlíkovi Raimimu na producentské stoličce. Šťavnaté, křupavé, stylové, zábavné. 3) A další delikatesy, za kterými stojí hlavně kameraman Jo Willems, jako např. vraždění snímané z ptačí perspektivy nebo pár funkčních lekaček. __ Rok 2007 byl na parádní horory opravdu plodný, takže se neodvážím říct, že je 30 dní dlouhá noc v tomto roce nejlepší ze všech, ale je to opravdu skvělý snímek.