Mara97

Zajímavé, že jsem se k filmu dostal relativně pozdě, když mám knižní předlohu přímo doma. K-PAX je velmi příjemný film, v mnoha ohledech vede k zamyšlení, celkově asi má vést k tomu, abychom se jako lidský druh cítili co nejvíce "provinile". O to více je lepší konec a celkové pozitivní vyznění filmu. Asi to tak mělo být a je to i správně, ale sám Prot se chová tak, jako by se měl stát novým symbolem arogance a překonat tím Macrona. Tím se přirozeně nabízí otázka - není pak Macron vlastně taky mimozemšťan?

Wrestler vůbec nebaví, chová se zvláštně, sport je tak buranský a absurdní, že divák získá dojem, že se jedná jen o jakousi parodii. Scény čitelné v první vteřině, přesto trvají strašně dlouho a vlastně se v nich opakuje to stejné, aby to divák pochopil (zejména scény v obchodě za pultem). A konec zcela podle očekávání. Bída, za měsíc už si na tento film nevzpomenu.

Neapol v červených dresech? Obránce vstřelí nádherný gól? 4 útočníci v Itálii? Jako Neapolák jít na maškarní v dresu Juventusu? Tady mi něco nehraje. Vždyť to je všechno nesmysl, to je jako kdyby nastoupila Sparta na Letné v sešívaných barvách a Řepka rozhodl nůžkami a la Rooney. V těchto divných okolnostech se nejspíše skrývá více a fotbalista je jen alter ego v mysli zpěváka. Asi nejvíce tajemný film, co kdy Sorrentino natočil. Více naprosto souhlasím s tím, co napsal hero_bk.

Bavil jsem se, jedna z dalších bláznivých komedií, co je zároveň road movie - a takové komedie většinou nebývají nijak špatné. Humor byl ovšem takový jednodušší až vyloženě hloupý, aby to pobralo i americké mainstreamové publikum, což celkový dojem trochu sráží. Hodnocení mi vychází tak na tři a půl, kdy se opravdu těžko rozhoduje, na kterou stranu se s hodnocením vydat - ale vzhledem k ostatním nedávno zhlédnutým filmům by byly čtyři hvězdy asi trochu nefér.

Poslední dobou stále více doceňuji filmy s podobenstvím, tohle je jeden z nich. Hezké a věrné přenesení starozákonního příběhu do dnešního Dánska, stopáž mi přišla ještě krátká, některým pasážím by se dalo hlouběji věnovat, i konec a obrat po upečení koláče by mohl být klidně delší. Neuvěřitelný mix dramatu a komedie, autoři se nebojí ničeho, čeho je jen malý náznak, to se opravdu tak stane... a že to je brutální? No a co! V Hollywoodu nejspíš nemyslitelné. Je ovšem poznat, že film má už pár let za sebou, protože vykreslení Araba jako teroristy se vším všudy - to by dnes už vlivem novodobé propagandy (a nejen ve sluníčkářském Dánsku) nebylo možné - a pokud přeci jen ano, tak by film na všech evropských festivalech "náhodou" zcela propadl.

Příběh je hezký, ale průměrný, jedná se spíše o takový polodokument. Plně musím ale Rakušanům smeknout za to, jak si vyhráli s jednotlivými záběry orlů a ostatních zvířat, na konci filmu jsem opravdu nevěděl, zda to bylo real, nebo dodatečně upravené počítačem. Všechny záběry ale byly skutečné a jejich natočení trvalo mnoho let, orli byli i vycvičení na to, aby vedle nich mohl letět vrtulník a snímat je rovnou za letu hned vedle. Tleskám!

Naprosto souhlasím s tím, co napsal Pantata. Světový unikát, snad jediný dokument, po kterém máte v hlavě ještě více otázek než na začátku. Předtím už jsem totiž něco o Kaiserovi četl, ale po divném konci se mi ty souvilosti sesypaly v hlavě jako domeček z karet.

Jako fotbalový fanatik (a zejména toho britského od Premier League až po League Two) jsem přesně na něco takového čekal. I když jsem fanoušek Cottagers a Manchesteru, příběh pádu tradičního fotbalového týmu mě chytl, stejně jako asi musí i ostatní fanoušky dalších týmů, kteří mají prostě rádi fotbal. Už bylo natočeno mnoho sportovních filmů a dokumentů o velkých sportovních vítězstvích, jako poslední mě napadá Totální sezona v podání Slavie. Tady se ale jedná o pořádnou fotbalovou depku, která si na nic nehraje a ukazuje ty pravé fanoušky, kteří svůj milovaný klub nikdy neopustí. Člověku je až líto, že některá přední místa v Premier League zaujímají umělé kluby bez fanoušků (Manchester City), zatímco tradiční celky s normálním vedením a poctivým přístupem paběrkují mezi nižšími ligami. Je to smutné, o to více ale intenzivní a hezké, protože věřím, že se z toho Sunderland dostane - právě v tom je Anglie specifická, že týmy běžně pendlují z Premier League rovnou do League One a pak se dokáží hned vrátit zpět. Své by o tom již mohlo povědět mnoho týmů, teď mne napadají Southampton, Sheffield United, Bournemouth, Huddersfield nebo jako poslední Wolverhampton. Klidně se tedy může stát, že se Sunderland znovu vytáhne a za nějaké tři čtyři roky se v klidu může vyhřívat v horní polovině Premier League, jak tomu je v právě v případě Wolves. Obdivuji celý klub, že to s natáčením nevzdal ani ve chvílích, kdy jim dost teklo do bot, ono se totiž lépe točí to vše okolo, když se vám daří. Ale takhle zaznamenávat vaše neúspěchy a trápení, to je věc druhá - to se člověk potom ani nediví, že fanoušci na jednom zápase v po prohře 3-0 v poločase rozbili kameru. Výborný zážitek, který mi nahradil aktuální absenci fotbalu na celém světě, jednotlivé zápasy jsou dokonale a napínavě sestříhané. Jen škoda, že v první sérii bylo v Championship vypuštěno pár zápasů, jako např. ten předposlední s Fulhamem, jako Cottager bych se rád podíval na Craven Cottage i v tomto dokumentu. Šťastnou ruku měli také producenti, vybrali si tým, co zažíval velmi turbulentní časy a některé zápasy byly opravdu velkým dramatem, co by jen tak nikdo nevymyslel. Sám si pamatuji neuvěřitelné chvíle, jako když přišel Chris Coleman z úspěšné reprezantace Walesu na lavičku jako spasitel, ale všem bylo jasné, že si tím zničí kariéru, nebo příchod Willa Grigga, který je na ostrovech prostě legendou - jen bylo škoda, že to nebylo těch "28 this season" jak tenkrát ve Wiganu. Zejména v Championship měl Sunderland velmi dobrý tým, že bylo až neuvěřitelné, jak moc se jim nedařilo - vždyť tam hráli bývalí Fergusonovi svěřenci v Manchesteru O'Shea, Gibson, ale třeba i velmi známá jména jako Rodwell, Steele či Vaughan.

To Slovensko vykreslili ještě celkem dobře, naši bratia mohou být rádi.

Velmi podobné kanadské Kostce, takové děsivé minimalistické filmy mám rád! Nesmírně napínavé, 94 minut bylo málo, nádherné a trefné podobenství. Nevnímal bych to jako kritiku kapitalismu, jak tu mnozí píšou, ale kritiku té nejobyčejnější lidské chamtivosti a sobeckosti, která existuje za jakéhokoli režimu. Asi jako ostatní jsem si trochu přál jiný konec, ale vlastně to nebylo tak špatné, že jsme se pořádně nic nedozvěděli a x otázek zůstalo nezodpovězených - o životě jako takovém přeci taky moc nevíme - proč, od koho, s jakým cílem... Podobenství se vším všudy, prosím přidání do žánrů!