Mara97

Vynikající adaptace vynikající knížky, tohle je Hrabalovo vrcholné dílo, u kterého je člověku líto, že nepatří do povinné literatury k maturitě. Pohled obyčejného člověka, na kterého přímo dopadají události poloviny 20. století, s takovým smutným poselstvím. Nízkému hodnocení moc nerozumím, rozhodně nejlepší Menzelův film.

Babovřesky či Kameňák v lepším kabátě. Padesátka si snaží hrát na moc vtipnou komedii pro ne až tak buranské publikum, ale právě stupidním humorem těžce ztrácí. A když se ke všemu přidají neuvěřitelně trapné flashbacky, co mají zajistit, aby se diváci ještě více popadali za břicho, je malér na světě. Hloupé, film se řadí do společnosti mnoha nepovedených snímků vytvořených komerčními televizemi, jako nejbližší takový případ bych viděl Zakázané uvolnění.

Příprava k natočení Labyrintu. Napínavé, mysteriózní, postavy jsou skvěle vybrané, kdy jim opravdu věříme to, co zastávají - např. Taclík a jeho přehnaný materialismus a konzum.

Víc než o Obecnou školu se jedná o Báječná léta, podobnost je opravdu zřejmá v mnoha ohledech. Sympatické vyprávění, které sice občas ztrácí děj, ale to moc nevadí. Příjemná podívaná, nicméně se nemohu vyhnout dojmu, že Svěrák má na víc.

Utéct na Seychely rozhodně není jednoduchý, všude kontroly, taky to nestojí zrovna nejméně. Když se ovšem Káčko v Istanbulu nalodí na Seychely s francouzským pasem a s sebou si veze auto s registrační značkou ČR, nikdo s tím najednou problém nemá. Až na několik takových pochybných okolností se nejedná o špatný film, Káčko pořád baví, zábavná podívaná.

Jeden z mnoha případů, kdy obsah vítězí nad formou. Filmařsky naprostá katastrofa, amatérské, místo podivné záběry s rozmístěním detailních záběrů, bílé titulky před bílým pozadím, obsahující nespočet gramatických chyb... Ale na to se teď nehraje, obsah filmu je mnohem přednější. Nezbývá než jen doufat, že se film před volbami rozšíří co nejvíce a zapůsobí tak, jak se od něho očekává. Přesto se obávám, že značné množství Babišových oveček se ovlivnit tímto dokumentem nedá a budou na všechny záležitosti nadhazovat řadu pochybností. Fakta jsou ovšem vševypovídající - a chraň Bůh naši zemi, pokud se tento čobol stane premiérem.

Z podobných filmů získávám neuvěřilnou zlost, zároveň se mi ale chce brečet. Vydržel jsem asi nějakých 50 minut, když jsem se hodně, ale opravdu hodně přemáhal. Nevím, jestli se Hřebejk už zbláznil, protože kvalita jeho filmů klesá opravdu šokujícím tempem, ale na toto se nedalo dívat - rádoby vtipný humor na úrovni Kameňáků v podání neuvěřitelně zvrácených a odporných postav, které máte už po deseti minutách chuť zabít (zejména tu nevěstu), o odporném a jakémsi divném interiéru se raději nebudu dále zmiňovat. Vrchol všeho ovšem je, když největší homosexuál české kinematografie Sokol neustále někomu nadhazuje, že je buzna, když jí je vlastně on sám. Neuvěřitelný zážitek přecpaný tolika "chytrými a logickými" dialogy - proč to neskončilo 7-2, takový normální výsledek? To snad není možný...

Během zhlédnutí jsem se mohl jen těžko ubránit dojmu, že film vznikl jaksi zbytečně a děj posune jen stěží někam dál. Zas takový propadák to nebyl, na Trainspotting se dívat dá a podívaná je to i celkem příjemná s mnoha světlými momenty - a Markův zběsilý dvouminutový monolog na téma "vyber si život" mi vyrazil dech.

Po zhlédnutí filmu mi přišlo divné, proč ostatní lidé vycházející z velkého sálu v Thermalu nemají v puse cigaretu. Poctivě vykreslená atmosféra zkorumpovaného káhirského prostředí, kontrastu bohatství a chudoby atp. A nechybělo i pár vtipných narážek na tu těžko uvěřitelnost chamtivost, zejména ostatních policistů... Hm, nechcete někdo spočítat do zajímavostí, kolik těch cigaret vykouřil?

Skupina třinácti mužů (na začátku, poté jich časem ubývá) putuje gruzínskými horami, kde společně s prezidentem unikají před nebezpečím během občanské války. Někde se usadí, potom ovšem zjistí, že se o jejich pobývání na určitém místě ví, proto musí pokračovat někam dál. Takhle by se dal stručně vyjádřit obsah filmu, jen s tím, že tento scénář se opravdu neopakuje jen jednou či dvakrát, nýbrž snad osmkrát. Gruzínská kinematografie sice nezklamala, na film se koukalo dobře, po technické stránce nemám co vytknout, dokonce jsem se i něco přiučil z historie, jen ten stále opakující se mustr trošku lomí filmu vaz.