verbal

Zkurvenci z Neomarxistické Exkrementální Televize Falešných Levicových Ideologií a Xenofílií se již pocítili natolik pevní v kramflecích, až se začali se domnívat, že když nakoupí nějaké ty nechutné a vulgární konzervativní humory, tak celý už kompletně progresivně probuz(e)(ně)ný a inkluzně liberální svět uvidí, jaká je to vlastně odpornost, děsivě slovně pošlapávající identity a práva hrstky deviantů, mentálních zbloudilců a hysterických pičí na sterilně rozkvetlé, sluníčkem zalité louky Mumulendu, které si dosud v „civilizovaných“ částech Zeměplacky nade vši pochybnost užívali výhradně jen ti zasraní netolerantní zpátečníci, bílí hereroseksuálové, hnusní rasisté, misogynní znásilňovači a bezskrupulózní homo a trans holokosteři, pročež se po takovém skvostném edukativním počinu všichni na asociálních sítích a v zaprodaných médiích svorně semknou v kýžené jednotné totální nenávisti. Tak ne, soudruzi, ještě jste ten svět úplně nezmanipulovali a není úplně v prdeli (a to doslova), akorát jste si hodili hovno do větráku, de fuckto najali Hitlera na šíření prožidovské propagandy a nastavili si zrcadlo, v němž se v oparu komerčně motivovaného radikálního a manipulativního popírání zdravého rozumu skví obří penis s naprosto dutým žaludem. Což doufám uvidí a vstřebá i ta masa dosud ne úplně vypatlaných ambivalentních přizdisráčů a spláchnou vás konečně do hajzlu zapomnění, kam zaslouženě patříte. Dřívější těžký trapák a nenasytný hraboš Žervé má už zjevně dost našetřeno, tudíž kancelační kulturisty v peachi, a tak jako většina hnusně pokryteckých rádobyceleryt ustrašeně nepopírá sám sebe, vyprofiloval se ve vcelku inteligentního antibolševického baviče a zaplaťsatan za každého takového s mediální silou, kdo má koule na plnou hubu prohlásit, že tranzistor, bukanýr či čokobrit je nahý, bránit humory jako poslední výspu svobody slova, a ještě to i logicky a racionálně obhájit. Postižené a mrtvé děti už jsou pak jen takovým rozkokošným bonusem. Moc rád bych viděl vystřižené skeče, které neprošly rudou cenzurou!

Předem svého zvratku bych rád všechny, a to zejména včetně zasloužilé hysterické kariérní soudružky Markéty Pičarové Bezrozumové, ujistil, že jsem tento odporný produkt zvrácené dicktatury, pakultury a odsouzeníhodného tmářství samozřejmě sledoval s velkým sebezapřením a raději s jedním okem přivřeným, aby mi náhodou nevymlel hypotalamus a já se pak rychle neunavil interpretací dezinformací z jedné a dezinterpretací informací z druhé strany. Každopádně jsem po zhlédnutí pro jistotu rozmlátil kladivem samovar, vylil do hajzlu dva litry Belugy, aby mi nešířila v baru demagogii a tmářství mezi již dávno správňáckými Smirnoffy a Stoličnými, uvalil nekompromisní embargo na dovoz jeseteřího kaviáru do mé ledničky, vypustil ze sporáku i kotle Nebuderus zbytky zlého a amorálního ruského plynu a okamžitě jej nahradil kategoricky imperativním, hodným ruským plynem, nakupovaným dvakrát dráž v Německu (Ale sankce jsou sankce a já teď mohu usínat s naprosto čistým, ač holým a v zimě chladným svědomím!!!) a samosebou progresivně přejmenoval veškeré závadné vybavení domácnosti, které by mi ji mohlo korumpovat a odvracet na temnou stranu. Můj tykální nábytek se tak teď skvěle a uvědoměle vyjímá pod obřím obrazem polonahé ovlasé alky. Takže, nyní dozajista apriori prohnilý a řádně černolistovaný satanův přisluhovač, zkurvený rusista a dřívější kameraman západního altruismu, tolik upřímné solidarity a bezelstné a nepředstírané nekomerční dobroty natočil, jak jinak než hnusný a demagogický, snímek z dob, kdy zítra znamenalo včera a hnutí #Ятoже ještě nebylo ani v plenkách, u něhož se však vůbec nemusel mrdat, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „dělat si přehnané starosti“, s dobovými kulisami, a klidně jej mohl situovat o nějakých pětatřicet let později, kdy se staré pořádky pomalu, ale jistě vracejí a hloupé lidské zmrdství malých, zneuznaných, zamindrákovaných, psychicky narušených či neúspěšných minorit, co náhle nalezli své místo na slunci ve vykalkulovaném pseudomorálním soukolí „světospásné“ ideologie hrstky vypočítavých pasáků, začíná represivně hýbat celým stádem přizdisráčsky opět mlčící většiny. A tak tu máme zpátky komsomoly LGBT+DDPPP, akční výbory BLM, lidové slepice #meboo a vyšinuté transsoudružky, co jsou nahoře fuj a vespod chuj, hystericky za angažované pomocí „rovnostářských“ multimediálních žump existenčně likvidující každého s jiným než správným a kolektivně uvědomělým názorem. Jste-li přitroublý náctiletý pičus či vypatlaná uhrovitá kravka, pirát nebo Markéta, vyhýbejte se tomu důsledněji než Mrvel a Netflus bílým heteroseksuálům, jinak tomu budete s gustem vypatlaně znuděné neobolševické lůzy kurvit rejtynk, a vy ostatní se poučte z historie a podívejte se, co se nám tu zase kvapem blíží, abyste na příští schůzi Inkluzního výboru duševních poruch, deviací, žluklosti těžce nemrdaných machen a násilné asimilace parazitických a kriminálních kultur zase jen hrdinně nečuměli do země, protože pank je mrkev, jakož i zdravý rozum!

Mistr Youda k tomu v deníku FuckDisney Times napsal: „Já názoru toho jsem, že kokotina stupidní, nápadu prosta, strojová a plytká to převeliká jest, válkám hvězdným nedůstojná zcela a slizák prkenný – Eman ten, co konstantně tváří se, jako by v rektu meč světelný zaražený měl, možná tak parawán nepřesvědčivě ztvárnil by, však Obiwana v dementa koženého proměnil. Běda, věk nadešel zmaru, zhouby a teroru audiovizuálního v předaleké galaxii poté, co Jirka Lukáš Temné síle se zaprodal, jež nyní jedy místo jedi vypouští, snaha jakákoliv, snad na pár vyjímek až, veskrze za vyližlejlu stojí a Darth Disney prohnilý mamon jen, co zasel, teď z debility galaktické sklízí a škodolibě úpadku tomu chichotá se."

Výťah opäť nechodí, čiže celých desať poschodí jebe sa princezná po svojich. S PéeMeSkom po ránu schňapla ostrú katanu, to už sa niekomu nezahojí. / Á … prvý kokot v ústrety zistil čo sú to filéty, ďalší kúpil klinec do oka... No bude to paráda, vo veži celá armáda a pičinka začína byť divoká / Vidíš toho chalana, čo sa hrá na Konana? O chvíľu bude totál na sračky! Dráždi besnú kungfu štrbinu, len ak chceš prepichnúť ľadvinu, navyše tejto nevyšli pytačky! // Cestou po schodoch, po schodoch krvavia poschodia, poznáš po schodoch, po zvukoch, že jatky občas neškodia. // Točit globální manipulativní debilizátor Dyzny jen takové pohádky, klidně si předplatím dvě až tři pohlupavé konzumní děti a možná jim i opíchám jejich nevkusnou maminku. #tohleměldostatWirkola

Tak nám pyšný esoterický nudil Alex mrknul na Gáju, vypravil se na lup do Jižní Afriky, počichal ředidlo, krutohustě zafilozofoval a metaforicky vyhaluškoval keltský očistec nesympatické až iritující rasistické krávy, která donutila chudáka černouška k sebevraždě, za což ji mentálně týrá cca deset primárně hermafroditických Roryů ve fantaskní potratové vesnici Dolní Roryovice, ležící někde mezi Druidáriem a Lobotomií. Výsledkem je až nesnesitelně unylý slunozvratek, stupidní pouťová premisa zabalená do tuny plíživých jinotajných hoven, navatěná hodinou rádoby yntelechtuálně existenciálních slonoúmorných pičoplků a předlouhých záběrů na tolik tajuplně šustící stromy. Stupidní pouťová premisa, která však zjevně vzrušivě zabrnkala na míchu zdejším obsedantním nudofilům a artovým hnědopichům, kteří jsou již DOKONCE!!! na takové yntelechtuální úrovni, že přestali žrát banány se slupkou, a tudíž úspěšně nalezli hovno v plné žumpě, odhalili onu děsně skrytou symboliku obřích blikajících pičogramů, nadmuli se pýchou, že opět vědí málem lépe než sám, sám sebou znarkotizovaný, autor, pročež přes zduřelé ego ani nezaregistrovali, že se právě sto minut xmrti nudili u polodementní houbičkové artové kokotiny a manýristicky se tu zase za brutálního nadhodnocování nadšeně tahají za šulínky v sebestředných výronech. Musím si už konečně někam zapsat, že když se u těch rozumbradáčů u čehokoliv dočtu, že prý „autor ponechává prostor k interpretacím“, mám si večer pustit raději plyn.

MUDr. Divný v mnohovesmíru invenční nouze a bolševické inkluzní propagandy je jen dalším ubohým sériovým prefabrikátem Mrvelu a plytkým, satanopustým a už nejmíň tisíckrát recyklovaným digitálním mrdníkem, natočeným výhradně za účelem ještě větší debilizace už tak debilních juvenilů a ždímání peněz na lupeny z jejich lhostejných rodičů. S jakýmikoliv alespoň snahami o nápad či originalitu zjevně došli také neporazitelní kosmičtí leporeloanihilátoři a furtdokolové digitální vesmírné bubuhlavy, tudíž v tom přitroublém hnědém tratolišti zbuznělých mentorských supergejů zbyla už jen jediná možnost dalšího vykrmování kokotporátního prasátka, a sice nechat všechny ty hrdinné Assvendžry koksovat se mezi sebou. A tak ten náš doktor asimilačních věd a jeho multikulti komando sdružených barev Benettonu tentokrát zachraňuje v multimoulinexu hodně omezených fantazií a hladce integrovaných burkonošek do křesťanských kostelů krajně nesympatickou hispánskou pičinku, kterou si ve vesmíru přirozeného růžového štěstí a LGBT+DDPPP harmonie vylízaly dvě maminky, čínská a bangladéšská, před laktační psychózou militantně feministické Wandy – rudé čarodějnice. Ale pozor, někdejší svěží hororový talent, nynější zatuchlý kokotporátní zaprodanec - Rejmič, si asi machisticky v kleče dupnul, a tak mu soudruzi povolili rychlý švenk na dvě ohořelé kostry a jeden náznak poctivě přeříznuté kapitánky Aneurysma, čímž to přeqapivě získalo krutohustě masakrózní přístupnost PG8 (Pederast Guidance) a ty nejlepší kousky tentokrát mohou na kino zapomenout!

Za mě tedy žádná velká hitparáda. Bazův bazerantský styl je v podstatě jeden velký načančaný troubící jelen pro kulturně zdegenerované požírače pukjádra, přičemž dramaturga pravidelně zapomíná někde v gejklubu. A tak životopiss nejslavnějšího kolotočářského cigoše a plagiátora světa, který skončil jako napikovaný hotelový klaun naší kozy, je, jak bývá u Lulana zvykem, opět poměrně nezáživným, sterilním a řádně přebarvičkovaným popkulturním dávidlem, nicneříkající kýčovitou prezentací pozlátkových hlavněproudých (pseudo)fucktů a pásmem sameťákem zabroukaných, bezskrupulózně vyčórovaných negroplísní se stopáží naprosto hostilní k prdeli i k trpělivosti. Nevýrazný Prdlák nemá kromě epileptických tanečních záchvatů a živočisného pocení se v homopelerínkách co hrát a slouží v podstatě jen jako komparz Tomáši Visýmu, který se po dlouhé době konečně trochu vymanil ze své standardní škatule empatických dobroserů a fantasticky si střihnul řádně slizkého, veskrze ďábelského memphiského Kočku. Což je asi jediným pozoruhodným atributem tohoto dost úmorného žehlícího martýria.

Nesnesitelný uječený trapák, slizký vypatlanec a hnisavý nežid na prdeli světového oligofrenního negrotumoru, který svou žinantností překonává snad i Lórencovic retarda, se sto deset minut urputně zkouší jakž takž krotit ve vcelku neškodné přitroublé pásové dementérii, kterou by Wúdy s nějakým rozumnějším negrcem v pohodě dostal na hnusné tři hvězdy. Avšak marná dedebilizace snaha, i tak jsem se při pohledu na projevy toho arcipičuse zase otřásal studem a odporem, a děsím se každého mentálního paralympionika, jemuž je schopno čurákování takové dementní zrůdy roztáhnout rozštěp do širokého blahoslaveného šklebu.

Prachy nejsou všechno a upřímně doufám, že „Neobolševické Exkrementální Televizi Formující Levicové Idiotské Xindly“ brzy dojdou, načež všichni ti nespokojení akcionáři novorudé demagogie rozvěsí majoritní vlastníky a celou správní radu po kandelábrech v Silikonovém údolí. Za touto smrtelně nudnou, unylou, rychlokvašnou a řádně přitroublou sračkou se totiž opět skrývá jen mamon jednoho slavného režiséra, jednoho slavného prkenného neumětela a jednoho skoro slavného herce, z nichž ani jeden myslím nemá v současnosti zapotřebí kurvit se pod své možnosti, ovšem zabiják filmů, kultur a výrobce virtuálních pokojíčkových debilů zjevně zamával výhradně kvůli klamání spotřebitele takovým balíkem, že ani jeden z nich nezaváhal postavit se okamžitě zmalovaný sytě rudou rtěnkou a v síťovaných punčochách ke  vchodu do nejbližší námořnické knajpy. Tudíž vídejte v účelové superdementní věznici Spiderhead, kde je to samý progresivní Dickhead, urputně se snažící přihlížejícího sto minut uspávat duchapustými pozlátkovými Vě-Fa filipikami katalogově sterilních stádových světoobčanů na téma pseudohumanity, pseudovztahů a pseudomorálky. A všechny ty duševní mrzáky i bez psychofarmak ke vší té hrůze navíc týrá kožený pozérský metrokokot tím, že jím píchá rozličné tekuté experimentální drogy, které lze z oběhu během vteřiny stáhnout pouhým protisměrným pootočením kolečka na mobilu. Drogy, po nichž se jim chce děsně smát, depkařit, žvanit ještě zrůdnější pičoviny nebo píchat klidně i, s čistou hlavou pěkně hnusný, nábytek z IKEA. A jakmile je to přestane bavit, prostě napajcují zlého metrokokota jeho vlastní medicínou a odeberou se do širého světa šířit mír, sluníčko, xeno-, homo-, a transfílii.

Tak nám zase nějaká neumětelská velkobritská proletářka, probuzenářka a rovnodžendrářka  naházela do mixéru plytkých náhodných pyré pro dokonale sebeurčené otylé chovatelky koček pojmy „viktoriánský román, Karel Marx, osudová láska a sufraštětky“. A ten po důkladném promísení vyblil nekonzistentní a veskrze bezradnou šestákovou sračku o životem zklamané, sice týrané, ovšem řádně emancipované, držkaté a sociálně uvědomělé, vdově, která neví, do čeho píchnout, tudíž se vypraví na essexská blata hledat obřího hada, až jej najde v kalhotách správňáckého, sličného, zemitého a bažinnými větry ošlehaného vesnického vikáře. První dva díly se tento špatně sexeroxovaný viktoriánský hybrid vcelku hezky atmosféricky ubírá k ponurosti Daphne du Maurier, pak přichází první „spisovatelská“ krize, tak proč si z ničeho nic neskáknou do Salemu a žump zdegenerovanými feudály a bezskrupulózními kapitalisty tolik utiskovaného londýnského proletariátu, načež někomu hrklo v kukačkách už definitivně a lačně se vypravil chtivou rukou vstříc zarostlým a netknutým klínům panen Brontëových. A onen tajemný prehistorický had? Ten tam nakonec jen souloží jako pseudometafora sexu v Essexu, rurálního utrpení, rustikálního i maloměstského tmářství, šovinismu, slepé víry v konfrontaci s vědeckým pokrokem nebo dvou žen, které jsem v životě miloval ... Úděsná pičočalamáda pro přitroublé hospodyňky, se kterou si zjevně nevěděla rady ani sama autorka a jíž slouží ke cti snad pouze to, že ji jako obvykle fiktivně příliš nepřenegrovali.