verbal

Milan Demeter má kurva problém! A to i přes to, že je to fešácky příkladný čokoládový pyjonýr s žužu podmalovanýma očima a bílý jednorožec mezi černýma kurvama. Stálé zaměstnání má, poklopy nečoruje, nepije a kdo ví, jestli kouří, toluen nečichá, negambluje a zatím ani sociálku nepobírá! Jen si jen tak pokojně míří v pandžábském expresu se svou budoucí chrchlavou prasnicí, dnes však stále ještě svižnou a flexibilní krasamorevicí Džesykou Čonkovou vstříc rodinnému štěstí v podobě sociálního přemnožování v hlavním městě Dilin. Co však beng nechtěl, vlak si vyhlídnul ke svým rejdům roztomilý geng Mižigarů, toho času banditů na HPP, bo rasyzmus more, vedený otyle nesmlouvavým zmrdským patriarchou Deziderem a jeho vlastním zkurvysynem Zydanem. No, nebyl by to katarysta Milan, aby nějakou tu ciganskou ferovku 36 na jednoho nezvládnul, že, ačkoliv nejméně třicetkrát na nůž naletěl, tak šestkrát ocelovou trubkou bombu do kebule dostal, 10 minut v kuse ho rdousili, i nějaký ten průstřel se našel a řezných ran víc než pročesnekovaný ořech na gril. Ti řykam, kurva NE-SMR-TEL-NY! Napřed je jen tak jemně propleskává, ale když mu Mižigarovi rozeberou na náhradní díly nosnici jeho budoucího sociálního štěstí, amok more … V konečném důsledku je z toho kapku přehnaná a patetická, nicméně překvapivě brutální a hutná cigošská vybíjená, prosta obvyklého pandžábského čurákování, a ani na chvíli se kluci v tom frmolu nezastavili, aby si udělali čas na nějaké ty „Zidd kahe zidd kar na ajj rajj rajj ke mainu chahe rula“ tanečky, zmrdi cyničtí ! Pjekne třy.

Je rozhodně ku prospěchu věci i díla, že premiéru Docent resurekšn tentokráte kupodivu neprovázelo hlasité spojlerové kvílení silných boilševických mužen, ač se opět bezesporu jedná o další „humpoláckou expozici odporného mačismu a šovinismu“, samozřejmě zcela bez kýžené diverzity (Vetchý stále není negr!!!), genderového respektu (Hádek s Taclíkem spolu opět nenavázali romantický vztah a ani jeden z nich není tanečníkem v travestišou!!!), a to raději ani nemluvím o naprosto insitní podpoře mentálně znásilňovaných internetově dominantních omegasamic či eurohujersky grýndilinistickém odsuzování fosilních paliv, díky čemuž sice třetina světa (děsně progresivní Evropa) bude žrát omítku, nicméně planetu tím prostě vyčistíme, ať už o to stojí, nebo jen tak klimaticky cykluje, i když bude mít Asie, Afrika, Austrálie i Amerika totálně v piči. Inu, Táňa i Adéla se naštěstí tentokráte musely patrně věnovat svým velkým černým čtyřrychlostním snoubencům a bojům za pohlavní práva děsivě utlačovaných a bezskrupulózně przněných slévaček a hornic, až jejich spravedlivě pokrokový rudý hlas nestačil opustit anály. Anály srpokladivního A2Ass, Vytřiprdelníku N a jiných pokrokových ziskovek. Tudíž zazním já! Já, který na tomto místě musím bezvýhradně souhlasit se všemi těmi dalšími tolik erudovanými teplejšími a rozumbradáčtějšími kolegy s patentem na objektivní vkus, jímž ego maligně přebujelo intelekt (Ahoj Vúdy a Bludmane)! Náš ušatý odporný dezolát, rasista, xenofob, misogyn, strůjce blízkovýchodní krize a nesporný pachatel války na Ukrajině, až se někdy dle bolševických masmédií oprávněně domnívám, že ten veskrze kultivovaný, dobrotivý a milý kluk i žere lidské maso, prcá nejbližší příbuzenstvo a po večerech znásilňuje novorozeňata, opět úplně amatérsky uplácal krutě podstandartní, nevěrohodnou, nezáživnou až nudnou rádoby detektivku, plnou plochých, bezcharakterních  a trapných postav, u které byl jasný vrah už když Mareš začal přemýšlet o druhé řadě! Rádoby detektivku, jež selhává na všech frontách – jako kriminálka, komedie, drama, akčňák, buzikál, dokument, zápaďák, napínač i telenovela, a zejména jako honírna pro artové hnidopichy v houbičkovém Tauši, co si nevidí na špičku čuráka. Rádoby detektivku, osazenou ke všemu tomu neštěstí prkennými ochotnickými jelimany včele s nejhorším nehercem všech dob – Ivanem, mezi nimiž bych asi nejvíce za předvedený výkon exkluzivně pochcal Rambo, z jejíž parodie na herectví, tedy naprosto ubohé maskulinní interpretace antifeministické uřvané pizdy mě místy až natahovalo. Nedivím se, že spoustu těch nesestoupených gonád a hrdých hospodyněk svou strašlivou kreací tolik vyděsila. A to ze mě výjimečně nemluví seksuální podtext, vyvolávající tendence brutálně podhodnocovat. Excentrické Rambo rozhodně není nijak exkluzivní řezivo, kvůli němuž by stálo za to kupovat emisní povolenky! Prostě bravo, plná palba a doufám, že hodný strýček z čím dál tím korektnější České bolševize odmává těm zoufalcům a babralům ještě nejméně dvě řady.

Przygody autentycznego chuja ogólnopolskiego. Ovšem ač je hlavní zbabělec naprosto slizký a nesnesitelně iritující vybouchaný čurák, jedná se o skvěle napsanou, natočenou i zahranou, hlavopatoidní, dobře vypointovanou a zábavnou retroságu o tom, kterak agresivní velepičus państwowy v osmdesátkách u Velkobritů k neštěstí přišel, jež není ani tolik o boksu, jako spíše o studiu psychologie migrujících animálních jednomuněk v dobovém kontextu.

Strážci dyslexie aneb mile sebedefinující se Opus gluteus. Po skončení totiž máte přesně stejný pocit, jako by vám někdo při průjezdu pisskovištěm chrstnul do xichtu chcanky, což je i jedna z markantních scén, která patrně přišla „tvůrcům“ naprosto, ale naprosto třeskutě vtipná, až ji mrdli, tedy pardon, chtěl jsem samosebou říct „exponovali“, i do přívěsu. Takže pokud milujete ten pocit, kdy vám řádně žluklá moč stéká z promočených vlasů přes oči až do huby, rozhodně neváhejte! A vy ostatní si místo toho raději nechejte od někoho rovnou pochcat hlavu, protože tato Kosmická posera od dávno mrtvé parodie na režiséra - Eliáše Hnítha - neukojí snad ani ty nejvydlabanější leštiče džojstyků. Rozhodně na tom nebudete tratit, protože s tak jako tak pochcanou hlavou aspoň ušetříte dvě kila nebo dvě hodiny času. Zoufale ubohá plagiátorská přiblblost, které se ani nepodařilo zachytit genitus loci vymaštěné hry, natožpak ukrutně nenudit. Něco, v čem má dozajista téměř piedestální místo přesně obsazený nejtrapnější rádobykomik a nejuřvanější negr světa Kevča Jelen či obskurně odporná a brutálně prkenná dětská neherečka Ariána Zelbečnná, nicméně opravdu nechápu, co přimělo páchat v tom kariérní sebevraždy bábu Blanšetovou a prabábu Džejmilí.

Též jsem býval členem motorkářského gengu! A krutohustého!!! Určitě jste už o něm někdy slyšeli – Vítkowitze Debils. Jo jo, byl jsem v něm, nepochybujte! Pro úspěšný vstup jeden musel upálit lupou alespoň 50 červených mravenců, nahlas poslat v MHD do piče minimálně tři důchodkyně, čornout v Jednotě lahváč Ostravaru v zelené flašce a samozřejmě mít adekvátně reprezentativní stroj. Tím mým byl elegantní čopr Jaway Klakson 50/21 Pyjoneeer Sport, na němž jsem s ostatními čtrnáctiletými zabijáky brázdíval, samosebou bez helmy a bez papírů, bo rebel pyčo!!!, Rút 666, tedy brutálně frekventovanou výpadovku Ostrava - Příbor. A to víte, mít mezi nohama ultradravých padesát kubíků vzduchem chlazeného dvoudobého jednoválce, plynule předoucího jako kotě se souchotinami, ve vzduchu neustále cítit furt někde prosakující mix speciálu a fritovacího oleje a frajersky při tom plivat na krajnici permanentním drsňáckým šklebem nalapané mouchy, to dá jednomu nebývalý pocit svobody, přičemž kolona tří až šesti takto nadupaných řvoucích mašin, vyhoněných až ke svištivým 60 km/h tvrdými borci v džiskách od Vietnamců s nášivkou SSM (SchutzStaffelMotogang), i nebývalý pocit sounáležitosti. Jednou jsme třeba dojeli dokonce až do Krmelína, kde jsme se ožrali na zábavě a dali těžce napiču konkurenčnímu gengu z Frýdku Místku (dva dvanáctiletí ramenáči na Simsonech). Prostě jsme tenkrát zažívali spousty nebývale akčních dobrodružství, a samozřejmě také eskapád s kurvama, jakou byla například sice kapku tlustá a furt zpocená, ale vždy otevřená premiantka zvláštní školy s těžkými drátěnými rovnátky - Simona, přezdívaná díky originálnímu sestřihu „Helma“. A proto mě tento film tolik zaujal! Taková naprosto nudná, unylá až nezáživná vyjebaná Pomáda pro honiče nad relativními retrosvobodami a otravně nedramatickými drobnými trampotami jakože ízyrajdr bandy vypatlaných muklů, sociopatických alkoholiků, narkáčů a jiných agresivních pičusů s dvouválcovým intelektem, osazená sice fešákujícími, avšak těžce nehrajícími pozérskými figurínami Tomášem Tvrdým-y a Augustýnem Řiťlerem, jakož i obskurně odpornou sufraštětkou Judytou Příchozí, bylo totiž přesně to, co jsem chtěl včera z nostalgie vidět! Ale můžu si za to sám, kokot já nepozorný! Nevšiml jsem si totiž, že to má celé na svědomí skutečný mistr narkoleptických spektáklů, guru dialogových pouťových mouder a věhlasný uspávač hadů Bohumír Mikulš.

Fiktivní, místy až tarantinovská komorní večeře skutečného polského levičáckého odbojáře Tadeáše Kostíka s transwestitou, negrem a rusáckým velezmrdem na prdeli, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „na pozadí“ historických událostí na Rusko – Pruských hranicích koncem 18. století. Motorná a zcela japná historka, u níž je přítomnost deviantních či přepigmentovaných minorit docela opodstatněná, demonstrující především svévoli tehdejších zbuznělých a permanentně nalitých šlechtických degenerátů. Historka stejným dílem zábavná, hlavopatoidní, akční, výborně natočená a sqěle zahraná, kde za vypíchnutí stojí zejména jako vždy famózní Wieckiewiczova kreace nádherně oslizlého kapitána Dunina. Jen mě trochu překvapilo, že tu kinematografia państwowa nad svým národním hrdinou a fortifikátorem West Pointu nikterak nehoní jako obvykle, a ten je tu spíše vyobrazen jako takový fešácký neslaný, nemastný a víceméně zakřiknutý ňouma, co celý film jen tak tupě čumí.

Po veskrze artově vysmažené Perníkové chaloupce jsem se dalšího rádoby hororu slizáka Perkinse bál už předem. A Dlouhonoháč je vskutku divný film. Ovšem spíše v takovém tom řekněme pozitivním smyslu. Něco, jako když po vás lačně vyjede vaše tchýně, toho času dobře zajetá čtyřicetiletá MILFka se zálibou v polykání banánů napříč. Ano, ta jakože agentka dozajista bude srát všechny, neboť jedná, jako by patřila spíše k Federální Bandě Idiotů. V tomto bodě bych plně souhlasil s jindy nevkusným kolegou Fukou, byť se v této čisté a progresivní Mekce nové a lepší filmové publicistiky ohání vulgarismy tak žalostnými, až se rdím! Jen bych si dovolil kapku poopravit jeho genderově naprosto neakceptovatelnou šovinistickou metonymizaci behaviorálního vzorce naší hrdinky. Vždyť silná nepřeoperovaná moderní žena se přeci stěží může chovat jako „kokot“, pane kolego! Zůstaneme-li tedy u vaší veskrze nechutné genitální determinace, správný, genderově nediskriminační a zcela v souladu s pirátskou doktrínou by byl výraz „p***iča“ či jiné synonymní kosočtverečné substantivum. Ne, neděkujte, prostě si to opravte, ať vás široká veřejnost nemá za prachsprostého laika a otevřeného nepřítele hnutí #Meeboo! Ale zpět k #marytoo. Tohle Dobrýos přeqapivě docela dal! Je to hustě atmosférické, docela to odsejpá, Mikuláš je démonický, tedy alespoň vokálně, jinak vypadá spíše jako přestárlý transvestita, jakož i ten pičismus slečny agentky se nakonec ukáže jako opodstatněný a vinil bych z něj spíše nekompetentnost odpovědného důstojníka z lidských zdrojů, jenž takto labilní krávu přijal ke sboru. Rozhodně jedna z těch lepších žánrových podivností, takže u toho třeba zkuste neusnout jako sestrou znavený miláček LIVINGDUMB, a rozhodně si u toho nezavádějte do análu nagelovaný diplom z nějaké té prestižní hospitalizačně – léčebné půlroční stáže v Bohnicích jako jiný psychicky chorý uživatel. Velmi by vám to zkreslilo finální úsudek, tedy objektivních 3,4999999926541 rozškrábaného strupu!

Empirie z téměř devadesáti procent jednoznačně prokazuje, že má Bolševize docela hezkého funerálního koníčka, a sice mávat enormními balíky prachů před rozličnými profláklými držkami s dříve pečlivě a uvážlivě budovanými kariérami, které když nakonec lapne, explicitně je před kamerami vymrdá do prdele v nějaké ultradementní slátanině, po které už se mohou jít akorát tak zahrabat. Toto sice taky není kdoví jaké veledílo, nicméně oligofrenních žumpových kvalit Menstuačních upozornění či Šedobuzen to rozhodně nedosahuje, tudíž se nejedná o obvyklou pičovinu do pekla volající, nýbrž o pičovinku prostou (ovšem stále vcelku prostoduchou), poměrně svižnou, místy zábavnou, slušně akční a sem tam i s nějakými těmi tumory, která způsobuje pouze benigní nádory na vkusu. Pičovinku, v níž rozpadající se téměř šedesátiletá bába Bobulová z posledních bezmimických sil obličejových implantátů, botoxových nástřelů, tuny mejkapu a účesu zvaného „Facka“, raději jí zakrývajícího půlku xichtu, aby neplašila ptáky, pokouší parodovat čtyřicítku, a pomalu chátrající, panděro usilovně zatahující MárkyMárk úchylného gerontofila, co po ní přes všechnu tu žluklost a zatuchlost děsně jede.

Taxe nám agresivní xenomorf vetřel do dalšího kosmického vraku a tentokrát to odsral loupeživý gang mladých dospělých socek z řad hornických potratů těžební kolonie ČSM, t.č. v majetku ultrazmrdské otrocké kokotporace Bachelo & Littlecake. A já měl docela dilema, jestli radši tu stopadesáti korunu demonstrativně spálit, nebo jí investovat v jednom z mála pohodlných nežidáckých kinematografů s obřím plátnem v našich lůzrech a hnojích, zápase s vědomím, jak Franta Alvaréz dokurvil, pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „devalvoval“, Lesního ducha a jak otravnou pseudofilosofickou žvanivkou byl poslední Rydlyho Pakt. Inu, koleno už mám provrtané a posledně mi z toho pálení málem blafnul kuchyňský stůl, tudíž jsem se rozhodl tu naši kryplměnu vybártrovat za audiovizuální riziko. Na tomto místě musím s potěšením konstatovat, že investice rozhodně nebyla marná! Fede sice nepokrytě lízal Rydlymu prdel, ovšem Rydlymu v nejlepší formě, a tak je z toho nevinně potěšující, nápaditá, velmi záživná a výborně udělaná pocta jedničce (včetně vkusné digitální exhumace Honzy Ostrůvka), jakož i čtyřce (mezidruhové prcání s vetřelci a následné trampoty s alienoidními chimérami), narvaná třemi prdelemi inventivních vyfikundací (např. beztížná krev), a dokonce mentorující mistra v tom, že ti hnusáci s lučavkou v žilách jsou vlastně v pohodě schopní proleptat se až k vakuu. Pocta, osazená veskrze kulantními a sympatickými herci, mezi nimiž musím s klouboukem mimo hlavu vyzdvihnout zejména Davida Honzáka, jenž tu novou progresivní výrobní řadu negroidů vystřihl vskutku naprosto famózně a jednoznačně strčil do kapsy jak Eše, tak Bišopa. Po nepřekonatelné Kameroniádě asi druhý nejlepší Vetřelec. Soryjako, Rydly.

Obrněný ropuší xicht Džejk (Zrezlý Sanavabič) je dost chudák. Doma má šerednou a submisivně vyhořelou černou starou, tudíž se ze zoufalství nechutně nesmíšeně rozhodne rasisticky vyprcat svou ještě šerednější, ovšem zatím jen doutnající bílou kolegyni. Té ale někdo záhy roztrhá kalendář, submisivní černé staré rasisticky brnkne na géčko černý zoofil, a tak Džejkovi zbydou jen bezmimické oči pro pláč a dva naprosto parádní bílí kvádroslizáci v zádech, co se mu sveřepě snaží zrušit tolik slibně se rozjíždějící kariéru prokurvátora. A nebyl by to samozřejmě Džejk, aby takové nezáživné nepřízni osudu s přitroublou nepointou opět nečelil s konstantně strnulým výrazem vyhřezlého poštěváku, a to v jakékoliv emoční či bezemoční situaci, a nelákal na tuto silně nadhodnocenou prudu všechny vilné otylé padesátky světa. Materiál na čtyři jakž takž výživné díly, nebo na jeden vydržitelný a vypointovaný neasimilační Pakulův film s Herysnem, místy až obskurně navatěný mletím hoven na dílů osm, a to patrně zejména qůli podkladové rohypnoliádě profesionálního grafomana a uspávače hadů Skota Tůrou, jenž očividně vždycky děsně toužil být Gryšemem, avšak pro své pisatelské neumětelství zůstal jen Skokotem. Tudíž jediným markantním pozitivem této audiovizuální narkolepsie zůstává páreček výtečně zvolených i zahraných bezpáteřních antagonistických velezmrdečků Skarsgárda a Fágbenleho.