Tyckin

Když se dědeček na venkově začne chovat dosti podivně, je k němu malý Yuta o prázdninách poslán, aby na něho trochu dohlédl. Yuta se postupně od dědečka dozvídá spoustu věcí z historie i o jeho první lásce. Skrze kouzelné zaříkadlo (slib z minulosti) Yuta s dědečkem cestují ze současnosti zpět do minulosti což přináší i nečekaná zjištění. Toť asi stručný obsah snímku. Může to znít trochu bláznivě, ale odkoukal jsem to s prakticky nulovou znalostí Japonštiny bez jakýchkoli titulků (prostě nejsou) a ač mi drtivá část dialogů zůstává skryta, to hlavní jsem věřím pochytil a snímek mne svým zpracováním, prostředím, hudbou a postavami dokázal upoutat, pobavit i zahřát u srdce, zejména s dědečkem se člověk nenudil :-) Má motivace ke zhlédnutí, tedy Miyazaki Aoi, se na obrazovce objeví sice jen dvakrát, navíc ještě jako nedospělá slečinka, ale už i zde její kouzlo působí a každý pozná, že z ní vyroste velmi půvabná dáma. Pokud zde někdo vládne Japonštinou a nejsou mu cizí příběhy s dětmi v hlavní roli, pak tohle není špatná volba.

Zajímavý pomalý příběh zachycující život mladíka Richio, hudebního nadšence a DJ v jednom, nesoucího si ovšem ve svém nitru trauma z dětství. Krom jeho přílelkyně tu ale hraje důležitou roli i její mladší sestra Konomi (Miyazaki Aoi), se kterou začne rozvíjet potají osobní vztah. Jenže trauma na duši Richio je hlubší než se na první pohled může zdát... Celý snímek příjemně podbarvují pohodové písničky navozující tu správnou atmosféru, k tomuto poetickému dramatu se výborně hodí. Překvápkem pro mne bylo poměrně velké množství intimních scén, to nebývá u japonských filmů zvykem, zejména u Miyazaki Aoi se s tím člověk vážně moc nesetkává. K té zde nemám co dodat - kouzelná, roztomilá a půvabná jako vždy a asi i jediná, kdo do filmu vnese trochu milosti, pohody a úsměvu.

Promarněná šance řekl bych. Nápad vůbec není špatný, ale provedení a mnohé herecké výkony včetně kamery pokulhávají, od samého počátku mne film neoslovil a ač jsem vydržel až do samého závěru (Sugisaki Hana mám rád), tak na mém dojmu se nic nezměnilo, běžný sledovatelný průměr. Nevím proč, ale Asie pod hlavičkou Netflix mne obvykle celkem mine.

Až příliš dlouhý snímek o lásce, chudobě, oddanosti, odhodlání, obětování a krutostech války u něhož jsem se občas nudil a objevil pár pořádných děr ve scénáři. 67%

Neobvyklý pohled do nitra duše středoškoláka jež nedokáže strávit přítomnost svého nevlastního otce, začíná plánovat jeho vraždu, mezitím rozvíjí poněkud neobvyklý vztah se spolužačkou Noriko a začínají se vynořovat komplikace...

Solidní a celkem depresivní kratší snímek nejen o školní šikaně. A jelikož v tom hraje Miyazaki Aoi, tak jsem to prostě musel vidět :-) 73%

Výborná hlavní dvojka a zápletka slibuje mnohé, ale mé očekávání nebylo naplněno, ač tak výraznou nadpřirozenou duchařinu jsem nečekal :-). Úvodní díly jsem se i relativně nudil, humor je tu slabší a než se věci daly trochu do pohybu, celkem to trvalo. Ani neobvyklí Páni podsvětí i nebes mne příliš neoslovili. Ostatně jistou nevýhodou je i příliš velká zamlženost celého dění, trvá hodně dlouho, než se nějaké ty střípky okolností vyplaví na povrch. Ale jak děj získá vážnější ráz a objeví se i citové záležitosti mezi hlavní dvojkou, začne to být celkem fajn podívaná, i díky zvyšujícímu se napětí při odkrývání příběhu a událostí. Vedlejší postavy mne zcela nepřesvědčily a neplní zcela svůj účel – ti tři úředničtí šašci nejsou tak zábavní jak je zamýšleno, to samé lze konstatovat i o sluhovi a šamance – není to špatné, ale k dokonalosti je daleko. Stejně tak roztomilá Shin Min-a zde nemá tolik hereckých možností k předvedení svých kvalit (okouzlující dívka s proříznutou hubou :-)), scénář to jednoduše nenabízí. Celému seriálu by neškodilo zkrácení o nějakých 5 dílů, odpadla by hluchá a nudnější místa, občas je to vážně příliš natahované. Pokud jde o hudbu, nic extra špatného či výjimečného (mimo dvě pěkné skladby), ale rap do historického seriálu fakt ne. No, ale ač to takhle vypadá, že jsem dost nespokojen, není to pravda – jen jsem vypíchnul co mi nesedělo, vše ostatní už je celkem povedené a celkově vzato jde o solidní a zábavný kousek jež si nějakých 75% zaslouží.

Trošku jiný pohled na válečnou tématiku a ač tenhle film má určitě své kouzlo a pozitiva, přecijen zejména díky závěru mi kapánek nesedl, moc reálně to zkrátka nepůsobí. Nicméně na hlavní herečce jsem mohl oči nechat :-)

Druhé shlédnutí - krásná aminace, líbivá hudba, roztomilá a půvabná Arrietty, překrásný domeček pro "panenky", hodnej a vykrmenej kocourek, velmi dojemný závěr. Haru byla sice na konci zaslouženě zralá na psychiatrii, ale vráně dala pořádnou nakládačku že :-) Holt filmy ze studia Ghibli jsou něco extra, to musí každý uznat.

Po 50 minutkách jsem to vzdal, tohle není můj šálek čaje.