Tyckin

Pohodový a úsměvný snímeček s milými školačkami (kterých nemám nikdy dost :-)), příjemnou podkresovou hudbou i pár svižnými skladbami navrch, zejména závěr se povedl. Začátek je sice malinko pomalejší, ale pokud by někdo tvrdil, že to vlastně o ničem není, tak se plete - divák zde musí děj a obsah tak trošku hledat sám v mnoha detailech - a nejde tu opravdu jen o první lásky těch roztomilých děvčat...

Paráda, nedokáži si představit nic lepšího před spaním na dobrou noc :-) Kruh jsem prvně viděl kdysi ten americký v kině a nebylo to vůbec špatné. Posléze ze zájmu jsem shlénul i ty tři japonské abych si doplnil "vzdělání" - jenže tehdy ještě prakticky neposkvrněn asijskou tvorbou jsem nebyl schopen docenit jejich styl práce. Takže nyní s odstupem asi 13 let již jako jedinec se slušně rozvinutou diagnózou choroby zvané asiofilie (ach ty jejich krásné ženy...) si pouštím Kruh znovu a oceňuji kvality tohoto snímku. Miluji atmosférické horory, neviditelné zlo, napětí, drobné lekačky, tajemno, záhady, všudypřítomný strach a tíseň bez potoků krve - a přesně toto Kruh nabízí, děj vás zcela pohltí a zvuková stránka je úchvatná - nádherná práce (zejména 5.1. DTS má něco do sebe) a ač vám občas ty nepříjemné zvuky až trhají uši, hororové a tísnivé atmosféře přispívají nemalou mírou.

Velmi nestandardní, depresivní a příliš dlouhý kousek o mládeži, šikaně, přátelství a hudbě.

Jednoduchý nápad a hezky ztvárněný. S třemi mladými vývojáři bylo dost srandy, dědek "robot" nijak nezaostával, půvabná a roztomilá dívčina nechybí, hudba povedená, srandy kopec, takže stěžovat si opravdu nemohu. Viděno na projekci v JICC Praha 1 s anglickými titulky.

Když se dívka Harumi vzpamatovává po nehodě v nemocnici, seznámí se a spřátelí se sestřičkou Reiko natolik, že spolu začnou bydlet. Jenže Reiko se časem začne chovat dost podivně... Musím přiznat, že první půlka mne moc neoslovila, ani to jako horor nevypadalo, nicméně v druhé již začne atmosféra houstnout a události se začínají rozvíjet někdy i neočekávaným směrem. Hororové prvky tu sice nechybí, ale spíše jde o krimi a trochu psycho :-) 70%

Hodinu jsem čekal, jestli se začne něco dít - a nezačlo...

Velmi smutný a emotivní snímek na téma vyrovnání se s bolestnou ztrátou, ovšem jako celek mne zcela pohltit nedokázal.

Snímek sleduje dívenku Kaoru, kterou náhle opustí matka. Její otec udržuje vztah s jistou Yoko a ta se začne dětem věnovat. Yoko je ovšem trochu bláznivá, nedospělá, ztřeštěná a nezodpovědná mladá dáma, nicméně s Kaoru se velmi sblíží a divák má možnost sledovat jejich společné chvíle. Bohužel, mne nedokázala oslovit žádná ze dvou hlavních rovin filmu - humorná či dramatická, obojí působí prázdně a nedotaženě. Takže ač zde mám svou oblíbenou Yuko, je to s bídou na 3*. 55%

Neobvyklý kousek kde hlavním a vlastně jediným tématem je příprava vystoupení na závěr školního roku. Pobíhá zde asi dvacítka mladých děvčat (v tomhle si nemám nač stěžovat :-)) a divák sleduje jejich trable zejména okolo zmíněného vystoupení - pro nepatřičné chování jedné z nich dochází k hrozbě, že se přeruší každoroční tradice a vystoupení bude zrušeno... Trošku nevím, co si o tomhle díle mám myslet - na holky se samozřejmě moc hezky dívalo, ale obsahu není mnoho a atraktivou rovněž příliš neoplývá - zkrátka jen události kolem představení a do toho něco málo ze vztahů mezi děvčaty. 62%

Neobvyklé dílo, spíše divadelní hra než film jelikož se vlastně vše odehrává v jednom domě kde se konverzuje a hudba není přítomna. I přestože jde o prostinký děj a úvod je velmi rozvláčný, nakonec mne způsob zpracování díky dialogům a hereckým výkonům dokázal oslovit i pobavit, divák si sám musí hledat skrytou hloubku všech situací jelikož probíhající válka mění mnohé situace i city...