tere.z

Válka se může vést mnoha způsoby. Je tu válka zákopová, ze zálohy, jaderná či chemická. Je tu ale i možnost válčit pomocí zvláštních psychických sil. Alespoň podle Jeffa Bridgese a George Clooneyho, kteří hrají (dnes už bývalé) členy speciální jednotky zabývající se využitím psychotronických schopností ve válečném konfliktu. Hrají muže, kteří dokážou zíráním zabít kozu. Nevěříte? Novinář v podání Ewana McGregora taky na existenci reálných Jediů neveřil (mimochodem z konfrontace hereckého představitele Obi-Wana Kenobiho McGregora s naprostou nevědomostí jeho hrdiny o Jediích plyne ve filmu pořádná část vtipů). A jak se pak nestačil divit. Muži, co zírají na kozy slibují absurdně vtipný nářez v podání oblíbených hereckých hvězd. A zčásti se jim to daří, někdy je to fakt neuvěřitelná sranda. Jenže jindy humor spíš připomíná snahy o rádoby kultovní hlášky. Navíc tvůrci nedokážou pořádně předat příběh, pomalu vás ani nezajímá, co se děje. Těšíte se na další hlášku, ale tím to končí. Není to málo, ale ani moc. P.S. Možná by se mělo víc věcí začít řešit na LSD :)

„Film, ktorý sa na nič nehrá.“ zní slogan. Tak můžu říct, že tento film si hraje na úplně všechno. Na drsnou výpověď z bratislavského sídliště, na přirozené herecké výkony, na realistickou kameru, na parádní hláškovitou zábavu a pořádný vhled do problematiky v jednom, na cool film. Nic z toho se bohužel nekoná. Za snahu a pár jakž takž vtipných scén jedna hvězdička.

Od nového počinu Dreamworks jsem nečekala vůbec nic. O to víc mi tento krásný a roztomilý animák vyrazil dech. Parádní hudba, vskutku „epická“ kamera (okamžitě naskakkuje Pána prstenů:), vtipné gagy a taky létající skály (Avatar hadr). A hlavně je tu roztomilý drak a sympatický hlavní hrdina (pokud se dá u animáku použít pojem civilní herectví, hodí se to právě sem). Příběh je sice klasický (ovšem ne nijak plytký), ale je tak hezky zpracovaný, že to vůbec nevadí. Jednoduše krásná filmařina v animáku a výborná alternativa věčně se pitvořících, trapně hláškujících postaviček z mnoha nejmenovaných Drakových konkurentů.

První půlka nudná, druhá pitomá. Asi tak by se daly shrnout moje dojmy z Milého Johna. Je pravda, že spousta věcí mohla dopadnout mnohem hůř a některé se dokonce povedly (vizuálně krásná scéna nad hořícími dopisy, překvapivá postava manžela atd.). Celkově se ale jedná o povrchní, nesoudržný, rozvleklý a prostě nezvládnutý film. Absence jakékoliv hloubky by se ještě dala teoreticky odpustit, kdyby se jednalo o něco na odpočinutí u obrazovky, jenže tady se nekoná ani guilty pleasure. Co víc, když celý sál vybuchne smíchy u scény, která vůbec být vtipná nemá, bude něco špatně. To něco je u zatím posledního snímku Lasse Hallströma skoro všechno. Škoda.

Povrchní, nezáživné, sterilní. Je to muzikál, a přitom je tam jedna jediná slušná písnička, ostatní jsou buď nudné a co je horší, často hraničí až s trapností. Herecké hvězdy předvádějí standardní výkony, ale s výjimkou Marion Cotillard a možná ještě Penelope Cruz nijak nevynikají (i když zrovna její hudební „krajkové“ číslo bylo jedno z nejhorších, za to ale Penelope až tak nemůže). Daniel-Day Lewis se pohybuje mezi výbornými výkony na straně jedné a směšnými na straně druhé. Příběh průměrný, ale o to tady tolik nejde, i z vody by se dalo v tomto žánru uvařit hodně. Bohužel, stěží tři hvězdičky.

Na Inside I´m Dancing jsem byla hrozně natěšená, a teď nevím, co přesně si myslet. Nechápejte mě špatně, jedná se o výborný film. To nad čím přemýšlím ale je, jestli je „jenom“ výborný nebo skutečně skvělý, jak je všude prezentován. Upřímně bych chtěla, aby na mě působil jako ten druhý případ, ale v průběhu filmu mě několikrát přesvědčoval o opaku. A nevím proč. Herci jsou totiž úžasní, příběh vtipný i dojemný (ale ne kýčovitě). Je tu sice pár potencionálních klišé, ale co. Možná malá hloubka? Jenže hlavním cílem není komplexní rozbor problémů postižených nebo depresivní přemítání nad jejich údělem (nic proti takovýmto tématům!), ale poselství o optimismu a radosti ze života, ať jsme jacíkoliv (a ať nás očekává cokoliv). Takových filmů už tu pár bylo, ale Inside I´m Dancing je opravdu milý a svým způsobem i netradiční snímek. Tak nevím, asi bylo ten večer něco špatně ve mně. „Can I ask you something? Were you born like this?“ „Like what?“ „Dodgy hair and shit taste in music.“

Ze začátku to vypadá na mírně nadprůměrný thriller, postupně člověku ale začne docházet, že to bude asi trochu jinak... Líbí se mi, že prakticky až do konce si nejsme jistí, jak to vlastně je, i když tušíme už dlouho. Líbí se mi pointa. Líbí se mi až lyrická kamera, herci (Lea extra nemusím, ale dobrej prostě je), pořádná kvalitní režie. A hlavně (narozdíl od Skryté identity) se mi to líbí rovnou na pět hvězdiček.

Skvělí herci, výborná hudba, jiskřící dialogy, originální pojetí postavy nejslavnějšího detektiva… všechny dílčí složky fungují až na to nejdůležitější - a tím je příběh, který zabředl hluboko v průměru (a to ještě průměru svého žánru). Máme tu čest s vesměs nijak nenápaditým scénařem, který filmu bohužel vůbec neumožňuje, aby svého diváka plně chytnul, vtáhnul, naplnil nebo aspoň pořádně pobavil. Tři a půl hvězdičky, a to hlavně za úžasného Roberta Downeyho jr.

Stepfordské paničky si svůj název ani nezaslouží. Od knižní předlohy se totálně odchýlily, a to nejen co se týče změn v příběhu, které bývají pro filmové adaptace nezbytné, ale hlavně v celkové myšlence, v pointě, ve smyslu díla. Nablblých komedií je spousta, tak se nenechte zmást názvem, pusťte si radši něco jiného a Stepfordské paničky si užijte v knížce.

Big Bang zraje. První série průměrná, ale od druhé valí naplno. Už se vám stalo, že jste museli kvůli záchvatu smíchu zastavit přehrávač?