insurgentes

Taková klasická Svěrákova č-č-člověčinka. Výborná Bohdalka v roli starý štětky. Taky hezká momentka ze socialistickýho soudnictví, kdy moh člověk u soudu říct cokoliv, a ty kurvy si stejně daly do zápisu to, co chtěly slyšet samy.

První půlka filmu nás svedla k docela zajímavým rozpravám na téma přání, protichůdné myšlenky, sebereflexe, kvůli kterým jsme nestíhali sledovat děj. Potom se to ovšem zvrtlo do úplně jiného žánru tzv. totální píčoviny nebo chcete-li slušněji, krávoviny, která byla napínavější ale také o poznání plošší. Celkově jsme se však po shlédnutí cítili pobaveni relativně vkusně.

Takové shrnutí argumentů pro a proti píchat ženatýho, myslím, že většina jich funguje i po letech celkem bezchybně. Mě teda osobně je záhadou postava Pavla Soukupa, což je pro mě takovej socialistickej vexl idol, prototyp slizouna, no tohle kdyby na mě vlezlo - brrrrr.

Opravdu drsná atmosféra tohoto filmu ve mně chvílema spouštěla akutní chuť se zbláznit spolu s hlavní hrdinkou. Vynikající a mistrovské dílo, avšak plný počet dát nemohu řekněme z jakýchsi ideologických důvodů, neboť nevím jak z paní Kantůrkové osobně, ale z řady tadytěch "vězňů svědomí" se nakonec vyklubali nadšení instalátoři Nového světového řádu, a na takové je tenhle komunistický kriminál ještě málo.

Celkem promyšlené drama, u něhož člověk hned od začátku ví, že něco není tak, jak se zdá, ale co, to se doví až v závěru. Ten však trpí snahou o velké holyvůdské finále plné zvratů, které jsou někdy na úkor logiky. Hodnotím štědřeji za to, že tam hrál Nigel Hawthorne.

Předskokan Okresního přeboru, jsou tam všichni: Vetchý, Mihulová, David Novotný, dokonce i Luboš. Jen je to tak zhruba na deseti procentech jeho poutavosti a humoru, takže pět děleno deseti rovná se nula celá pět, zaokrouhleno nahoru jedna bídná hvězda.

To je tak, když ambice drtivě převažují nad talentem. A když opočlověk prská "Miluju tě!", to je taky paráda.

Skoro by to bylo na čtyři hvězdy za ten námět, kdy parta prachatých gerontů z Nového světového řádu chce vidět "čistou duši na cestě do temnot", ale za to klišoidní ťamanské provedení fakt nemůžu, ruka by mi upadla.

Atmosféra filmu je opravdu syrová a ponurá. Celkem jsem ztratil chuť se do Kolumbie i podívat. Takové hlavní ponaučení je, že stát je všivá vyjebaná vyděračská organizace všude na zeměkouli.

Policie v tomto seriálu lže, krade, vydírá, provokuje, provádí nátlak, neoprávněně vniká do soukromých objektů, používá svěřené prostředky k soukromým účelům, ožírá si držky v pracovní době, a přesto je obyvatelstvu celkově tak nějak u prdele. Jen dneska ty šmejdi nechoděj pěšky, je jich asi milionkrát víc a maj stokrát větší pravomoce. U mě se alespoň díky tomuhle seriálu vyvinula alergie na slovo "Töpfer". A vlastně i na "Tomáš".