Caminzind

Haneke, ty psychopate, jak ty mě dokážeš vždycky tak vydeptat! 🎬96%

Ponaučení, mimo jiné, o tom, že i skutečné ZLO má své místo na Slunci. Dokonce i ti Take That mi tady zní úplně jinak. 🎬 97%

Shlédl jsem před léty v brněnském ARTu. Román jsem nečetl, ale scénář a celý film mě hodně oslovil. Zaujaly mě některé myšlenky, které bych si ještě někdy rád probral. Zatím 88%

Na začátku záběr do chladného a temného vesmíru, v závěru nehostinná pustina na Zemi po výbuchu. Někde mezi sic krásný a tichý prales, ale ani zde se necítím doma. A k tomu strhující hudební motivy a neotřelé filmové vychytávky navozující permanentní pocit ohrožení. Asi můj nejoblíbenější akční film. 🎬 96%

Děkuji.

K formě jenom krátce. Atmosféra je příjemně komorní, ale rovněž znepokojující (takovým tím lynchovským stylem), což podtrhnul i zvláštní kovový zvuk (pokud však nebyla závada na mém přijímači :)). Teď k samotné ideji, kterou si mě Kelly získal a která, jak jsem zde pochopil, mnohým unikla, a to jest problém svobodné volby: "Jen na vás je, jestli budete vstupovat svobodní." Takže, v příběhu máte na výběr: rozhodnout se jakoby morálně či podle svědomí (ušetřit lidský život), anebo sobecky, tj. faustovsky (nic není zadarmo). Vtip je v tom, a to je sartrovská pointa celého příběhu (!), že ať už se rozhodnete jakkoliv, vždycky jen uskutečníte tu možnost, která vám byla předepsána a proto už hrajete podle cizích pravidel. Ať jsou důsledky jakékoliv (a vy je dobředu neznáte), žádné takové rozhodnutí není svobodné a nakonec stejně budete litovat. Nikdy nebudete svobodní, a přesto uvězněni v pocitu viny. Nechci spoilovat, ale v závěru to jasně eskaluje. A ta neklidná atmosféra je zde na místě víc, než kde jinde. Pro mě vyjímečná záležitost, stejně jako Darko. Kdož jste na vážkách ohledně Kellyho intelektu (ačkoli vás jeho filmy nějakým zvláštním způsobem přitahují), vás chci uklidnit: dává to smysl, a velký. 89% (Dodatek: Postavu záhadného cizince chápu jako symboliku transcendentna jako takového.)

To jednou takhle stál Jean-Marc / Jean-Claude Romand před zkouškou z medicíny u kabinetu, když se "to všechno" najednou na něj sesypalo a on pocítil obrovský strach, strach z celé své budoucnosti. Tak nějak popisuje zdejší hrdina (bez uvozovek), proč začal lhát. Lhal svojí rodině, aby s ní mohl být šťastný, utíkal před povinnostmi - ze strachu ze světa, z neúspěchu a jejích následků. Z pohodlnosti raději okrádal své známé, aby uživil rodinu. A dokud mu všichni věřili, bylo moc hezky na světě. Moderní faustovský příběh, který může vymyslet jen život, aby mu člověk mohl uvěřit, by se neztratil ani v attice. Je to bolestně krásný dithyramb o moderním člověku, a pro nás všechny velice osobní. Nebo snad nikdy nelžete? Fantastický Auteuil, výborný Badalamenti i kamera a velmi dobrá režie. Zprostředkovalo mi to až jakousi archetypální úzkost, pocit prázdnoty, ale i netečného klidu, což u jiných filmů moc nepamatuji. Po zralé úvaze dávám absolutorium. 🎬 100%

Náhodou jsem to kdysi shlédl v TV. Bylo už pozdě v noci, a zrovna to byla ta noc, kdy dostanete chuť na nějaké opravdu kvalitní a originální kino. No a jakože se někdy ztrácím v těch různých soudních dramatech pro přemíru jmen, výpovědí a souvislostí, tak tento MEGAFILM mě přesto vtáhnul. Jako bych seděl v soudní síni - ovšem s jedním rozdílem, který je právě zásadní pro divácký požitek z podobných filmů: byl jsem na straně odsouzených. A tímto se před vámi rozehrává děsivá obžaloba nikoliv těch, co čelí žalobě ve filmu, nýbrž davové společnosti, zvlčilé lůzy pod vládou veřejného mínění. Tento film je dokonalou a úchvatně šokují ilustrací toho, jak jednáme, myslíme a cítíme, když ztratíme vlastní soudnost. 90%

Už ty úvodní titulky.... :-O

Dnes už mi Lecter přijde trošku stylizovaný (hlavně nemrkat), ale stal se z něj mýtus, strašidelná pohádka, která nás učí temnotě podobně jako kdysy Klekánice. Takže až budou děti zase zlobit, nezapomeňte: Hannibal ante portas!. Ještě si říkám, jak by ta role sekla i Robertu Duvallovi s jeho pomněnkovýma očima. Když připočtu kultovní výkon Teda Levina, opravdu perfektní režii, mrazivou atmosféru a snad ten nejthrillovější závěr, kdy si fakt nepomůžete autosugescemi typu "Je to jen film. Všechno dobře dopadne."