Mates Hradecky

Silný příběh 16-cti letého chlapce dospívajícího v nesmyslných bojích válečné vřavy roku 1915 a revolučních letech následných. Dle slutečného příběhu Lotyše, který přišel o rodinu a zdraví, aby nalezl lásku. Celkem dobře natočený film je ke shlédnutí pouze v dabované verzi a studio se opět vyřádilo. Dívákovi bez jazykové výbavy uteklo dost podstatného - film je totiž vícejazyčný a tak četné a důležité dialogy v ruštině a němčině zůstaly nepřeloženy v původním znění. To se týká i historických informací na začátku filmu i v závěrečných titulcích. A obvyklé dabingové prasečiny - jásající obrovský dav odjásají čtyři pseudoherci, dokonce odezpívají (!!!) i vlasteneckou píseň nevtipně otrocky přeloženou za pochodující šiky lotyšských odvedenců. Zkazili mi tak zážitek z jinak dobrého protiválečného filmu.

Japonská veselohra o tragické události. Myslím, že v loutkovém provedení by to byla bomba! K takové taškařice se tuze hodil povykující český dabing, který film překladem patrně záměrně poslal do sféry parodie. Jako silvestrovský bonus dobrý.

Jedna hvězda za Mařenu, druhá za Zohar. Škoda, že tvůrci nepokračovali v tak slibně začatém společném tréninku.

Nechápu. Jak to ta Třeštíková dává, objevit potenciál v rebelující zdravotní sestře....Zmijovky smeknout!

Pokud chcete Mikoláška poznat lépe, kupte si knihu jeho vzpomínek Paměti přírodního léčitele. Tohle je kvalitní dílko, ale příliš jeho osudy neosvětluje, dává velký prostor k diskusi. Oboje samo o sobě je ovšem zajímavé, ba místy i strhující. Světlo do života této osobnosti snažil se vnést jeho vnuk, který pátral v archívech a po neznámých svědectvích. Nakonec prohlásil, že čím toho o něm víc ví, tím méně může říct, že ho opravdu poznal. Padouch nebo hrdina? kdo ví ....

Tolik logických děr ve scénáři, tolik zbytečných scén, tolik divných postav bez vývoje, tolik komparsistů dívajících se do kamery ...a k tomu děsivý český dabing prakticky všech postav, krom Lindy Rybové. S láhví vaječného koňaku se to dá vydržet.

Neuvěřitelně depresívní televizní snímek z prostředí těch nejchudších v socialistickém ČSSR. Scénárista Kalina patrně od rána kalil a sepsal tak scénář podobný slavnému Děvčátku se sirkami. V hlavní roli nadaná Lucie Matoušková je jako chudá dívka velmi přesvědčivá, místy až hysterická, záběry kamery z podhledu často odhalují evidentní potřebu rovnátek. Jak v té slavné žiřkovské písni: "Já jsem sirota...matku nemám, otce nemám, jsem opuštěný" je i dívka, kterou pro její vychrtlost přezdívají Párátko. Žje s chudou babičkou v žižkovském pavlačovém domě a většinu času tráví v kůlně na dvoře. Ve škole trpí vyloučením kolektivu pro to, jak skromně se strojí, nemá prsa, jediná dojídá ve školní jídelně a kapesné získává prodejem starého železa ve sběrně. Rodiče ji opustili a nejeví o ni pražádný zájem, tak se dívka snaží upnout na někoho, koho může mít ráda. Zamiluje se do staršího alkoholika a gamblera Fera, ale ten není pedofil, tak si k radovánkám najde slečnu se sběrny. Poté se Párátko upne na starého kuchaře ze školní jídelny, který záhy zemře, pak na koťata, které babička utopí. Dívka stále touží státi se ženou, netrpělivě čeká první měsíčky. Což se ji splní ve sběrně při házení balíku starého tisku na vršek haldy (?!). Pak se vše v dobré obrátí. Za nalezené peníze koupí si první šaty, mladý pomocný stavební dělník ji vyzná lásku a o na ho pozve do restaurace, kde mu slíbí, že ho zbaví označení "zelenáč" (panictví). Nevím, kam tento zážitek zařadit, snad do edice Velmi divné filmy.

Výborná scéna v bance - ten bankéř byl snad najatý herec !

50x a stále poprvé. Mnohokráte omleté téma časové smyčky s drsným hrdinou alkoholikem, kterého si střihnul František Gril - dost připomíná Leoše Mareše po tahu. Gibsnův záporák hulí doutníky a každou chvíli někdo umře. Zkrátka reklama na zdravý způsob života. Mnoho retro odkazů na osm-devadesátky. Ač jsem se místy bavil, mám po shlédnutí filmu stejný pocit, jako po konzumaci šálku PIGI čaje z opakovaně vyvařeného sáčku.

No trochu se nám ten gladiátor spravil...při prvním záběru na jeho postavu jsem se domníval, že se zrcadlím v obrazovce. Na kontrast vybrali mu anorektickou herečku z reklamy "Nenosíš to? Tak to prodej!" a mazec mohl začít. V módním stylu, neboť emancipace stále postupuje, tudíž muži jsou blbci a hloupé oběti a ženy predátorky, které si poradí v každé situaci. Jsou omyvatelné, takřka nezničitelné a s doživotní zárukou. A tak marně bušil Russell do Caren a prohazoval ji nábytkem, utrpěla jen drobné odřeniny. V reálu by stačila na exitus jedna rána. Hvězdu navíc dávám za scénu s řidičkou malující si řasy na dálnici. JInak je to lehce podprůměrný výplod popcornové zábavy.