dlouha_potvora

Působivý portrét dámy, která žije devět let s rakovinou kostní dřeně a sedm let s AIDS, kterým se nakazila při transplantacích. Je až neuvěřitelné, jak se nenechá zlomit ani potom, co jí okolí i její rodina začne odrazovat od šíření osvěty o HIV/AIDS, nemluvě o tom, jak její psychická síla evidentně brání i postupu nemoci.

Příjemně překvapilo.

Strašná mašťárna v tom nejlepším slova smyslu.

Sice by se tu dalo vytknout jisté zkreslení a možná i naivita, jako asi u každého antikapitalistického dokumentu, ale přesto dávám čtyři hvězdičky. Při scéně, kdy Michael Moore otejpuje budovu Wall Street páskou "Crime scene, do not enter", jsem se královsky bavila. Trololo

1. hvězdička je za hudbu od Midi Lidi, 2. hvězdička je za suverenitu a vtip, se kterým scénář naroubovali na reálné postavy a situace, 3. hvězdička je za tu absurdní závěrečnou scénu - možná to bylo trochu přehnaný, ale mně to připadalo jako celkem dobře vypointovaný vyvrcholení toho surresalismu v současný politice, kde už je možný fakt úplně všechno...

Velké plus filmu je v tom, že odkrývá část 50. let, o které se veřejně zatím moc nemluvilo. Velké mínus zase v tom, že ač zařízením pod velením pana Dědiče prošlo přes 300 žáků, dokument pracuje pouze se čtyřmi pamětníky, a ti všichni zrovna mají na život v dětském domově dobré vzpomínky, ačkoli se mezi dětmi téměř jistě našly i takové, kterým násilné otržení od rodičů způsobilo větší trauma. To mi teda na nějakou objektivní historickou bilanci přijde hodně málo.

Čekala jsem, jestli se na konci v titulcích neobjeví "Scénář: Terry Gilliam, Režie: Wes Anderson". Ale prej ne.

Zas tak hrozný to nebylo.

Taková Cestománie, díl o Číně, s Nortonem v hlavní roli. Neurazí, ale ani nepřekvapí...

Být všechny romantické slaďáky originální alespoň jako tento, byl by náš svět o něco lepší místo pro život.