Bludičky

Chvílemi pro dospělé chvílemi pro děti...Scénář Ivo Pelanata, ten se věnoval převážně dětské tématice (problematice). Nemají to jednoduchý, nedostatek bezpečí v dětství v nich vzbuzuje trvalý pocit ohrožení (nemilovanosti) na který dokážou reagovat jen krajními způsoby, tedy útokem - proti sobě-nebo útěkem (i od sebe).... Nakonec za téma a jistou otevřenost dávám **** (23.01.2012)

Já nějak ty angažovaný věci nemusím. Herdek, copak děcka z děcáku mají i v životě jen průsery? Copak není nějaký osud pozitivní? Celé mi to přijde děsně černobílé, depresivní - a tím nereálné. Celé je to zbytečně hrocené, navíc na jednu stranu, člověk jen čeká, kdy přijde další podraz... Ale v reálném životě se každýmu přece dějí i hezký věci, ne? (Některé herecké výkony mi navíc přijdou přehnaně patetické, jiné zbytečně hysterické, sem tam některé dokonce amatérské). (05.12.2010)

6/10 Prvni dil byl docela otres plny klasickych klise a ja se bal, ze to vsechno zkonci neslavne. Druhy je tak o 100% lepsi, takze jsem zvedav na konec. Co me ale vazne $ere je jak se cesti herci snazi mluvit slovensky a slovensti cesky - to teda taha za usi jak swina. Kdyz pomineme Cile a Freje, tak zbytek muzskych predstavitelu je hroznych, nastesti Stasova je vyborna a ta matka tri odlozenych deti taky (07.12.2010)

Na tohle me privedla chut videt Filipa Cila i v jine roli nez na tanecnim parketu a vyplatilo se. Filip je uzasny a celkove je to moc pekny pocin. Na matku alkoholicku, jejiho slizkeho amanta a sestru slapku se moc lehce nekoukalo, ale jinak je to film plny lasky a nadeje. Necekala bych, ze se v detskem domove k sobe muzou chovat tak hezky a mit tak silne vztahy. Ovsem neprijde mi moc realne, ze by mimo detsky domov narazili na tolik hodnych lidi (Simona Stasova je ucineny andel, Jan Zadrazil ma byt princ z pohadky, Stanislav Zindulka zas stedry dedecek apod.), ale aspon to neni tak depresivni, jak jsem cekala. Jana Pidrmanova rovnez prekvapila a jsem zvedava, jak si spolu s Filipem zahraji ve filmu Posledni z Aporveru :). (14.03.2012)

Na jedné straně zajímavý a potřebný počin, na straně druhé lacině vyhlížející ,,televizní" design (a že to jde i v českých podmínkách jinak, o tom přesvědčil novácký Okresní přebor), leckdy podivné herecké výkony a hlavně šíleně expresivní hudba, jež má za úkol dotvářet dramatičnost situace, k zobrazovaným scénám je ovšem její dramatičnost spíše nepřiměřená. Coby pokus o ,,reálnou" výpověď o světě klientů dětských domovů i ostatních poskytovatelů sociálních služeb se však dílo Ireny Pavláskové dá akceptovat. Kvalitativní úroveň této miniserie má naštěstí vzestupnou tendenci, takže jsem se vydržel dívat až do úplného finále...což je u podobně koncipovaného českého televizního počinu vlastně ta nejdůležitější deviza... (05.12.2010)