Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (809)

plakát

Deadpool 2 (2018) 

Diváci mají rádi filmový komiks, ideálně když je to ten marvelovský. Všelijaké to poskakování prapodivných postaviček překypujících nesmrtelností a vtípky. Deadpool je v té filmové podobě za marveláckého Tilla Eulenspiegela a tropí si legraci z tohoto žánru i celkově z popkultury. Je nesmrtelný a tudíž si může dělat co chce a vše mu projde. (Till Eulenspiegel byl následně upálen za své kacířství). Popularita Deadpoola u diváků, fanoušků Marvel Movies je právě dána tím kontrastem mezi typickou pohádkovostí, bezbrutalitárností versus vulgaritou a nechutností. Marvelizovaný divák, dlouhodobě krmený růžovým komiksem (Avengers) se pak tetelí blahem, že může spatřit očistnou terapii kacířskou černou ovcí, jenž je z téže stáje. Věřím, že tento Deadpool může fungovat v kině, s partou spolužáků (jít na tohle v rámci rande je diskutabilní) nebo jako zakázaný film, co si stáhl malý Mirek, že o tom mluvily děti v jednotřídce. Obavy mám u starších nad 15. let, kterým se přesto film líbí. Co lze obdivovat na postavě, která je vizuálně, charakterově odporná, "zahraná" mdlým hercem a v nejdebilnějším kostýmu hned po Spidermanovi. Brát film jako parodii? Parodie je nejvyšší level komedie. Zde jsem za celou prodlouženou verzi pozvedl koutky asi 2x. Dialogy - co je vtipného na stylu humoru, který vychází z posmívání se konkurenci, otřepaným, internetem provařeným tématům a za každou cenu ukazovat, že pubertální humor je něco rebelského a děsně "cool". Film nepřináší zcela nic, co by mohlo být bráno v žánru za zajímavé, originální a tak sledujeme opět okoukanou akci, kterak Deadpool je zraňován/uzdravován a hromotluci se tlučou. Deadpool komiks má pravděpodobně nejvíc nejnesympatičtějších postav jaký komiks zrodil. I antihrdinové jdou stvořit tak, aby byli sympatičtí, charismatičtí a jejich hlášky inteligentně vtipné. Režisér David Leitch se snaží o jistou vizuálnost, ale opět ukazuje, že jeho schopnosti končí u kaskadérských kousků a režie kolovrátkové akce. Plusem je Josh Brolin, který prostě ty tvrďáky umí.

plakát

Mission: Impossible - Fallout (2018) 

Spáří-li se ve zkumavce James Bond s Jasonem Bournem a Jackem Bauerem mohl by být výsledným ideálním představitelem dokonalého agenta-špiona-hrdiny Ethan Hunt. Sice nebude mít ony výsostné iniciály po tatíncích, ale jinak z nich bude mít to nejlepší. Ostatně kvůli této roli se Tom Cruise rozhodl nestárnout a zlepšovat své herecké fyzické výkony dle mistrů této disciplíny Jean-Paul Belmonda a Jackieho Chana, herců bez kaskadérských náhradníků. Tím je jako herec atraktivní pro diváky. Zde předvádí čistokrevné fyzické herectví, neboť na charakterní oscarové přednesy tu není čas. Velkým plusem tohoto dílu je reálná akce. Mínusem je neustálé matení diváka, kdo je zlý a kdo hodný. I když tak nějak zkušený mozek diváka odhaduje, že tvůrci neublíží pověsti těch hodných. Příběh je obligátní agentskému klišé, ale to není záporem. Tom Cruise je standardní (skvělý) a jako jedna z mála filmových postav hrdinů má i pro diváka přidanou hodnotu v tom, že s ním cítíme jeho bolest, zranění, obavy. Největším "objevem" je ovšem robustní Henry Cavill, který nafasoval jednu z nejlepších rolí své kariéry. Film má rozhodně větší grády na velkém plátně a za zvuků Dolbyho ozvučení a je tvořen, tak aby uzemnil diváka. Nicméně nejde o akční událost, jak se tu někteří rozplývají. Většinu filmu s podobně nastolenou akcí totiž posere dvacet let starý Ronin a kdejaký made in Asia akční thriller. Ale jelikož to tepe na Nolanovskou strunu a dokonce od tam těžce vykrádá i hudbu Hanse Zimmera, tak se to prostě líbí. Nelze určit, který díl je ze série M:I nejlepší a opěvovat právě ten poslední je pokrytecké. Nicméně on je opravdu zatím tím nejlepším, byť mám rád všechny podobně, ale ty starší víc. Tady je snad jen vše zhmotněné do podoby, jak může vypadat film, který konkuruje bondovkám či je modernizuje a doplňuje. Nechybí osudové, silné, tajemné ženy, větší příklon k realitě a modernější filmařský přístup a zároveň udržení trikařiny na uzdě, hrdina se svým sympatickým týmem, nevyzpytatelní padouši a hrdlořezové a tá akce je prostě božsky nasnímaná a napětí precizně vypjaté.

plakát

Nelítostná (2017) 

Tento film mi dlouho seděl v databázi stále odkládaných filmů. Teď v okurkové sezóně se naskytl čas. Usedám s jahodovým jogurtem před obrazovku s tím, že než se film rozjede v poklidu si ho sním. Jenže jsem ho stihl jen otevřít a hned v úvodu se spustila akční jatka, která mi nedovolila zamíchat kousky jahod do smetanového pokušení. Sledujíc dvě napřažené first person ruce s Berettami a tanto, kterak po "kill bill-henryovsku" eliminují nabíhající oběti v jednom nekončícím záběru jsem usoudil, že něco bude jinak a mohl by to být zase konečně film pro mé citlivé nároky. Film se malinko zklidňuje, když zkrvavělá mstitelka Sook-hee dopadá z výšky na zem do pokleku á la Trinity a já si promíchávám tedy konečně svojí svačinu. V tom se zjeví parta Korejců s oblíbeným nástrojem v této části filmové Asie a nějakému nebohému muži rozdrtí dvouručním kladivem hlavu. Odkládám jahodový jogurt, který v tuto chvíli působí až příliš efektem 4DX a snažím se pojmout tento strhující film... Korejská tvorba má jako většina asijské produkce pokud jde o žánr krimi thrilleru překombinované vazby různých vztahů a divákovu nejistotu, kdo je opravdu kladný, neboť se umírá bez vyzvání a stejně tak ožívá bez vysvětlení. Zde si je vědom pochopení příběhu asi jen scénárista a režisér Byeong-gil Jeong, protože svůj film dělá až zbytečně artovitý. Snad, aby mohl o to víc tvořit komiksově slapstickovou akci. Na první zkouknutí se divák trochu ztrácí i díky splývající vizáži herců, ale spíš díky nešťastné dramaturgii kladení událostí. A teď už k tomu pozitivnímu. Námět, ač ne úplně originální je vyždímán k mé osobní radosti naprosto bravurně. Akce, lyrika, emoce, herci - to vše je konečně namixované do filmu, který má ambici kultovního díla. Scéna, kdy v den své svatby je Sook-hee aktivována k eliminaci cíle a míří v dlouhých svatebních šatech puškou PSG-1 přes větrák je nejen poctou kolegyni Nikitě, ale i zároveň jedním z nejkrásnějších záběrů ze světa akčního filmu. Pomsta, love story, brutalita, dítě jako zdroj emocí i důvod k extrémní síle pomsty a uvěřitelná žena toužící někomu věřit. Film jaký by mohl kdysi natočit právě John Woo, kdyby neztrácel čas Amerikou.

plakát

xXx: Návrat Xandera Cage (2017) 

Exemplární ukázka action movie for teens. Nasypete populární ksichty z různých destinací, okopírujete milionkrát kopírované, namícháte in & cool elementy, které fungují u diváků Rychle a zběsile. Postaráte se, aby všechny kladné postavy nebyly zraněny, či nedej bože umřely. Nesmí chybět rázovité hlášky, drsné baby, kung-fu Asiaté (Donnie Yen ještě vkusný, Tony Jaa opět za tajtrdlíka), sexy obrýlená "Gadžetka" a ultra macho Kostěj nesmrtelný (Vin Diesel). Sem tam ještě probleskne původní myšlenka xXx - adrenalinové sporty, co by superhrdinská schopnost hlavního hrdiny, ale křečovitost, absolutní nulové napětí, nesympatické postavy a moje pohrdání tímto typem filmů, kde jde úplně o hovno asi jako v počítačové hře, mě vede k tomu být za zatrpklého morouse v hodnocení.

plakát

Temné hlubiny (2018) 

My kluci sme se těšili na novej film, kde hrají spolu normálně dva akční legendární borci. Rozumíš, na plagátu byly ty jejich ošlehaný ksichty a celý to působilo, že se dočkáme nějaké dobré akční béčkařiny... Sice je můžeme mít rádi, ale co naplat, když berou filmy, který jsou nudný, amatérský a zbytečný. "Dolphe, co děláš příští týden? Nechceš si zahrát v jedné sračce. Potřebujem to víc prodat, tak budeš jako druhá hlavní role, ale neboj nic, co by tě unavilo." Plejáda akčních herců za zenitem stále točí dokola něco, kde si vystřelí, bouchnou, zafuní, ale je to bída. Člověk si to zkoukne jen z lásky k nim a tajného doufání, že co kdyby tenhle film byl zrovna nějak dobře natočenej, byly v něm dobrý hlášky, nehloupý jednání postav, zajímavý prostředí (bože ponorka!!!) a třeba i nějaká originalitka. Takže, kluci ani letos to nevyšlo..

plakát

Black Panther (2018) 

Je to marvelácký, afročernošský, jednoduchý, dlouhý a vůbec jsem to nechtěl vidět. Ale když už jsem jednou ten filmový ČSFD kritik a komentátor, tak mi nic jiného nezbývá. Já ten Marvel moc nemusím, respektive jeho postavičky mi přijdou pubertální a umělohmotný (sorry děcka) a je to prostě furt dokola. A najednou se objeví tenhlentenc Black Panther a mě se splní sen o poctivém opravdovém komixu, jaké pamatuji z Ábíčka (ano, ten legendární časopis). Primitivní kultůra mísící se s vyspělou technologii a úžasným designem jejich světa, hierarchií, válečníky a combat outfity a vše je propojeno s přírodou a tradicí. A do toho trochu jiná akce, čisté hrdinství, sympatické postavy (skvělá Letitia Wright jako rozverná Shuri či Andy Serkis troufale téměř bez CGI) a stravitelnost. Spolu s prvním Iron Manem a posledním Loganem je tento film ze stáje MCU překvapivě hoden mé nadšenosti a pochval.

plakát

Tomb Raider (2018) 

Vzpomínáte, když v Casinu Royale řekne Daniel Craig na úplném konci filmu: "Jmenuji se Bond ...James Bond". Tak je to ta absolutně nejsilnější scéna. A právě na celém tomhle Tomb Raideru je takovou impozantní a divácky nejsilnější scénou posledních deset vteřin.

plakát

Transformers: Poslední rytíř (2017) 

V současné době ten nejblockbusterovější akční spektákl s nejepičtějšími heroickými monstro záběry, kde se Star Wars, Marveláci, Roland Emmerich a Pacifistický Rim krčí v koutě a pšoukají pod duchny. Bay nasadil kovadlinu opět na vyšší špalek a řeže ultimátní mix veškeré klukovské fantazie do akčního porna. A i když nemalá část diváctva bude reptat nad neřízenou zhovadilostí bušící do jejich netrénovaných duší, měli by uznat, že tento film je pouze čistokrevnou zábavou pro milovníky třeskuté akce, sporťáků, military, warriorů, božské kamery a režie pana Baye.

plakát

Dukla 61 (2018) (TV film) 

Samotná katastrofická událost je spíše pozadím děje. A i tvůrci vaří z vody, když se to celé ututlalo komunisty. Takže se vlastně dozvíme prd. Celá Dukla 61 má ale jiný aspekt. Ukazuje vcelku trefně jaká hovada horníci byli. Tento systém "vychoval" z lidí otupělá stáda otroků, kteří fungovali od výplaty k výplatě, kterou prochlastali, zmlátili/ošukali každýho na koho přišli a v pondělí šli fárat. Stejně tak absolutní netečnost vedoucích funkcionářů k horníkům, kteří byli pro ně čísla. Tím chci pochválit tvůrce, že tohle dodrželi a to jak mluví herci (pro někoho vulgárně), jak se chovají, je ještě velmi decentní oproti reálnu. Ta syrovost hornického universa mohla být ještě mnohem více využita. Film nevyrubal potenciál jaké toto téma nabízelo.