Zajímavosti k filmům (178)
Bílé peklo (1929)
V roce 1935 vznikla zhruba o hodinu kratší německá zvuková verze. O hudbu se postaral Giuseppe Becce.
Bílé peklo (1929)
Film má svůj remake, pojmenovaný v originále Föhn. V roce 1950 jej natočil Rolf Hansen.
Bílé peklo (1929)
Georg Wilhelm Pabst na žádost producenta režíroval ateliérové záběry a pomáhal Arnoldu Fanckovy s dramaturgií.
Bílé peklo (1929)
Pro anglofonní trh, který se již přeorientovával na zvukový film, byly určeny komentované verze filmu. Komentář však působil rušivě a tyto verze se neujaly.
Bílé peklo (1929)
Původní verze Bílého pekla nebyla k nalezení až do roku 1996. Film byl posléze zrestaurován Federálním filmovým archivem. Originální hudbu Willyho Schmidt-Gentnera se dohledat nepodařilo.
Bílé peklo (1929)
Po nástupu nacistů bylo židovsky znějící jméno Karl Stern změněno na Hans Brandt a z filmu musely být rovněž vystříhány všechny scény s židovským hercem Kurtem Gerronem, který byl zavražděn v Osvětimi.
Poslední metro (1980)
Když Lucas mluví s Marion o hře, kterou viděl v Londýně, míní Plynové lampy Patricka Hamiltona, který byly také dvakrát zfilmovány.
Rodinný krb (1970)
Jeden z portrétů v Doinelově bytě zobrazuje herce Oskara Wernera, kterého Truffaut režíroval ve dvou filmech, Jules a Jim (1962) a 451° Fahrenheita (1966).
Poslední metro (1980)
Valentin by rád natočil příběh o jeptiškách nazvaný Andělé milosrdenství, což je zjevná narážka na drama Roberta Bressona Andělé hříchu (1943).
Střílejte na pianistu (1960)
Film byl natočen v systému DyaliScope, což je francouzská obdoba amerického CinemaScope.
Žena od vedle (1981)
Film, o kterém Bernard mluví během prvního setkání s Odile je Alonzo, muž bez rukou (1927) Toda Browninga.
Rodinný krb (1970)
Antoine Doinel chce přes telefon mluvit s někým, kdo se jmenuje Eustache. Tuto osobu následně osoví „Jean“. Šlo tedy o Truffautova kolegu, mimo jiné režiséra slavného dramatu La Maman et la putain (1973).
Ukradené polibky (1968)
Film byl nominován na Oscara a na Zlatý globus, získal cenu francouzských a amerických kritiků a cenu Louise Delluca.
Rodinný krb (1970)
Ti pozornější mohou ve filmu na krátký okamžik zaregistrovat Jacquese Tatiho.
Žena od vedle (1981)
K napsání filmu Truffauta údajně inspirovaly dvě věci: 1. spatření Gerarda Depardie a Fanny Ardant sedící bok po boku během předávání filmových cen Césarů; 2. slavná píseň Édith Piaf L'hymne à L'amour.
Poslední metro (1980)
Film sklidil řadu ocenění. Krom nominace na Oscara a Zlatý globus vyhrál rovných deset Césarů.
Blues Brothers 2000 (1998)
Pro roli Bustera byl zvažován Macaulay Culkin.
Blues Brothers 2000 (1998)
Budka, ze které Elwood telefonuje, je vyzdobena graffiti se jmény „Max“ a „Rachel“, což jsou jména dětí Johna Landise.
Blues Brothers 2000 (1998)
Poslední jméno, které Elwood zmíní v dlouhém výčtu talentovaných hudebníků – Robert K. Weiss – patří produkčnímu filmu.
Blues Brothers 2000 (1998)
Elwood si za celý film sundá své sluneční brýle jedinkrát, v kanceláři policejního náčelníka. Oči si ale stejně zakrývá rukou.