truby

To by mně ani nenapadlo, že u takového pořadu, bude jeden komentář (před mým hodnocením), proto doufám, že píši komentář ke správnému pořadu. Horizont je asi to nejlepší, na co se česká televize v posledních letech zmohla. Když se chci dozvědět co se stalo v zahraničí, nepouštím si zprávy. Místo sedmi téměř hodinových zpráv, které už pár let se svým názvem nemají nic společného, si pustím jednou za týden Horizont a alespoň se opravdu něco dozvím.

Půl hodiny zajímavých reportáží ze světa. V dnešní době, kdy televizní kultura upadá, ne-li klopýtá a nejspíš už se válí po zemi, je to jeden z nejlepších pořadů, co lze v televizi zahlédnout.

Málokterý seriál má tak výstižný název, jako právě tenhle. Soustředíc svou lesklou plochu na nekřiklavější problémy moderní společnosti, ukazuje tyto v docela realistických podobách a vizích.

Těžko ode mne vzhledem k mému vztahu k Beatles čekat alespoň minimálně objektivní komentář. Alespoň tedy zastřený pohled beatlemaniaka:). Velmi komplexní průvodce diskografií této skupiny. Časové chronologicky postupující dokument, obsahující kupodivu velké množství mně neznámých záběrů, videoklipů a jiných materiálů. Tento dokument mi docela změnil pohled na Beatles a to jen v dobrém smyslu slova, nejen že to byli skvělí muzikanti (nejlepší), ale byli to i skvělí lidé, se smyslem pro humor. Jen škoda toho konce, kterým historie skupiny skončila a škoda, že její polovina se nedožila dnešních časů.

O hodně sofistikovanější Ordinace v růžové zahradě, trochu blíže filmovému umění, pohybující se na hraně soap opery a dramatu a to velice šikovně a opatrně. Každý seriál musí jednou skončit a myslím, že i tomuto v 8. serii dochází dech a čím dál více se naklání na stranu laciné telenovely, jednoduše už docházejí dějové možnosti a není se co divit. Jinak první tři série byly opravdu dobré a o telenovele se mluvit rozhodně nedalo. Velké plus také za soundtrack ve kterém byly snad všechny mé oblíbené písně skupiny The National a to opakovaně a celkově je soundtrack velmi povedený.

Nevím, jestli to jen není tím, že nemám rád sci-fi. Nudil jsem se, a to z toho důvodu, že ten příběh nemá žádné hranice, je tam možné všechno, kdyby nakonec přicválal kníže Bruncvík na svém věrném lvu, ani by mně to nepřekvapilo. Něco jako "deus ex machina" , když se scénář dostane do slepé uličky. To pak ztrácí všechen význam a nebaví mně to.

Nevýznamný flm. Pohybuje se na hranici dramatu a sportovního žánru a přesně tak je polovičatý. Dramatické části chybí osobní příběh, té sportovní všechno, co mám sportovní film mít - napětí, vzrušení. Celkově docela nuda a Brad Pitt, kterej strašně rychle telefonuje.

Od začátku strohý, jednoduchý, ničím nevýjimečný zápasnický příběh. Ale pecizně zrežírovaný, zahraný, kde ani jedna scéna není navíc. Celou dobu směřuje ke konci, jež je vám znám od začátku, ale když ten konec přijde.....je to jeden z nejsilnějších filmových zážitků.

Bavil jsem se nikoliv z povahy tohoto snímku, nýbrž na jeho účet. Nebylo to vtipné, ale úsměvné. V podstatě to byla mozaika všemožných amerických filmových klišé, která nevyhnutelně musela skončit patetickým projevem otce a syna v tělocvičně základní školy. A to největší zbraní tohoto filmu není poskládání všeho "nejlepšího" dohromady, ale bez diskuze je to Ryan Gosling, pan charizmatický a neodolatelný v roli pana charizmatického a neodolatelného. A z tohoto pohledu je asi nejdůležitější scénou filmu ta, ve které zmíněný playboy předvádí zvedačku z Hříšného tance, bez trika, za doprovodu písně "Time of my life". Myslím, že pan Gosling má nakročeno stát se dalším Georgem Clooneym, kdy k dobrému filmu nebude potřeba scénář , ale nevyčerpatelné charizma, pár okouzlujících úsměvů, černé brýle a perfektně padnoucí oblek.

Drive je film plný zpomalených záběrů neodolatelného pana Goslinga, v první části jako účastníka romantického filmu beze slov a v druhé části jako účastníka nepochopitelného masakru při kterém krev stříká až k vám do obýváku.