Fordzy

Jako fanoušek mangy bych jen zmínil pár detailů. Nečekejte klasicky vyprávěný příběh a "normální" postavy. Hoseki no Kuni je spíše filozofické a abstraktnější dílo. U anime můžu pochválit nádhernou a netradiční animaci jdoucí v duchu předlohy.

Sanders je neschopný patlal a z těžce filozofické předlohy udělal nudnou slátaninu s nádechem romantiky. Příběh částečně odpovídá předloze, ale z předlohy si bere jen některé prvky a divákovi je předkládá ve formě hloupých dialogů a hlavní linka okolo Motoky je zdlouhavá a věnuje se jí zbytečně moc prostoru a Scarlett je mimořádně otravná a celou dobu se tváří jako by ji ulítli včely. Sanders je takový patlal, že jedinou scénu nedokáže natočit zajímavě nebo originálně a veškerá akce je průměrná, střih je špatný a koncepce záběru ani nedává smysl. Vizuál se za každou cenu snaží odlišit od Matrixu, který už původně vykradl myšlenky a vizuál z originálního GITS a paradoxně je lepší adaptací GITS než tento film a všechno je tudíž strašně přebarvené, CGI je hnusné a nepřesvědčivé. Hudba I přesto že se na ní podíleli dva věhlasní skladatelé je špatná a generická, nejlepší skladba zazní v titulcích a to proto že je přebraná z originálu. Líbilo se mi jakým způsobem vysvětlili, proč je Motoko beloška a badass Kitano s bouchačkou to měl těžce na háku a se všemi mluvil japonsky i když to nedávalo smysl. Silně nedoporučuji, pokud nemáte averzi na anime, tak se radši podívejte na původní filmovou i seriálovou verzi, případně si přečtěte originální mangu. 20%

Smíchejte Snatch, Holmese a Artušovské legendy a dostanete King Ritchie: Legend of the Style! Takto by měl znít opravdový titul filmu, který by v pohodě fungoval bez Artuše i bez meče, ale nefungoval by bez Ritchieho osobitého rukopisu. Jako vždy Ritchie exceluje v humorných i akčních scénách. Kdo miluje Ritchieho, tak tentokrát dostane tak velkou nálož mistrova neuvěřitelného stylu, že kvůli plnému vychutnání všech detailů jsem si film musel pustit dvakrát a některé scény i desetkrát. Ritchie si Artušovskou legendu přetvořil do Hard Rockové verze, která obsahuje velký slony, hady, ženské Merliny, dvě kulervoucí akční full CGI scény bez střihu, dvě boží intra, sexy moderní kabáty spoustu vtipných odkazů na legendu a dostatečně korektní partu kulatých rytířů čítající Sira Černocha, Armence, Číňana a lukostřelce Malíčka z GOT, to podpořené božím soundtrackem a nejlepším královským pasáčkem koz Charliem Hunhamem. 85%

Možná na zemi, možná v budoucnosti... Těmito slovy začíná geniální manga autora Tsutomu Nihei a vyznačuje se velmi abstraktní kresbou, nízkým počtem dialogů a absencí klasicky vyprávěného příběhu s důrazem na majestátní stavby a prostor pro vlastní interpretaci. Adaptace takového díla je prakticky nemožná a tak se studio Polygon Pictures(tvůrci povedeného anime Sidonia no Kishi, taktéž podle mangy od Tsutomu Nihei) rozhodlo víceméně pouze inspirovat mangou a využít některé postavy a prvky a vytvořili film, který samozřejmě nedosahuje kvalit předlohy ale samostatně obstojí dobře a divákovi nabídne více mainstreamovější a ukecanější zážitek v koncetrovanější podobě. Hlavní hrdina Killy a jeho putování je ve filmu spíše vedlejší a do čela se dostává skupinka přeživších lidí. Příběh je dostatečně zajímavý a zápletka okolo přeživších je na konci uspokojivě uzavřená. Akce je pěkná, ale oproti předloze značně cenzurovaná a moc krve a ústřelených hlav jsem se nedočkal, předloha je v tomto značně brutálnější a nabízí mnohem různorodější typy nepřátel. Záběrů na majestátní stavby je oproti předloze poskrovnu a o správnou atmosféru se stará především dokonalý soundtrack, bez něho bych musel jít s hodnocením níž. Tvůrci si chytře nechali dost prostoru pro potenciální pokračování a snad se v budoucnu dočkám i dalších oblíbených postav. 70%

Fanouškem herní předlohy jsem už dlouho a nečekal jsem, že se někdy dočkám adaptace(přesněji třetího dílu z roku 1989 vydaného na NES). Tvůrci mají nejspíš v plánu pokračovat chronologicky a tak začali třetím dílem, který je prequelem. Adaptace dopadla velmi dobře (pravděpodobně první dobrá herní adaptace), bohužel se Netflix rozhodl k produkci pouhých čtyř dílů, nejspíše si chtěli otestovat jaký bude zájem a tak je příběh úseknutý zrovna v momentě když se začne pořádně rozjíždět(byla oznámena druhá série). Animace pěkně kombinuje západní a japonský styl animace(na animaci se podíleli především Američané a Korejci), k nejlepším scénám patří finální duel. Anglický dabing je taktéž kvalitní, Richard Armitage je v hlavní roli náležitě sarkastický a hází jednu hlášku za druhou. Velkou výtku bych měl k hudbě, která není úplně špatná, ale skladatel nejspíš vůbec neviděl scény a hudbu složil takzvaně naslepo, tudíž hudba působí moc genericky a scénám nedodává potřebný adrenalin, o to víc zamrzí když předloha má vynikající soundtrack v čele s ikonickou skladbou ,Bloody Tears která se objevuje v každém díle a očekával jsem ji i v anime, tak snad příště. 79%

Druhý Wick obsahuje přesně to "kouzlo", které mi chybělo v prvním dílu. Tam kde jednička byla řemeslně dokonalým akčňákem s jednoduchým příběhem, tak dvojka je opravdovým uměním, které se dnes už moc nevidí. a navrch přidává tolik potřebné rozšíření "zabijáckého universa" s potenciálním přesahem do komiksů nebo seriálu. Nemůžu souhlasit s některými uživateli, kteří to srovnávají s magnum opusy Johna Woo(přeci jen to je nepokořitelná meta), ale v dnešní blocbusterové době je zázrak, že vznikne film, tak vizuálně a scénograficky dokonalý, který se prvoplánové nepodbízí konzumním divákům a snaží se přinést trochu poctivé filmařiny a nadhledu. Objektivně nemám akčním scénám co vytknout, střihu je minimum, kamera se zmateně netřese a často scénu snímá přehledně z jednoho místa a choreografie je na špičkové úrovni. Subjektivně bych radši viděl Vaughnovu akčnější kameru z Kingsmanů, ale zase nemůžu chtít všechno. Rozdělení Stahelskiho s Leitchem bylo jedině k prospěchu a Stahelski si pevně udržuje svůj osobitý styl. Jeden z horkých favoritů na minimálně třetí nejlepší akční film roku, uvidíme co přinesou Kingsman 2, Baby Driver a Leitchův Atomic Blonde. Tento rok je na akční filmy velmi výživný. 90%

Black and Chrome Edition: 80%

Mnou původně přehlížený a zatracovaný remake kultovní klasiky se Šwarcíkem si ke mně na konec našel cestu a pohlížel jsem na něj s čistým okem, nehledě na oblíbený originál a byl jsem příjemně překvapen bravurní akcí a krásným vizuálem připomínající několik Sci Fi klasik. Škoda, že do kin byla poslaná zprzněná verze určená pro masy a z propracované zápletky se stal rozbředlý guláš. Na druhou stranu v Director's cut je zápletka komplexnější a propracovaná do nejmenších detailů, obsahujíc více postav(předně postavu kterou hrál Ethan Hawke) a nenechá diváka, byť na vteřinu odpočinout od myšlenky "Je to realita, nebo sen" a obsahuje odlišný konec. Výhrady bych měl k několika dialogům šustícím papírem, občas přemíra Lens Flare a zbytečně rozvleklé finále.Director's cut: 75%

Director's cut: 87%

Bohužel, Exodus je Ridleyho nejnudnější film na kterém je opět znát zlý producentský dohled a nejspíš by dojem trochu vylepšil Directors Cut, ale pochybuji o tom. Nejvíce zaujme epické finále. 50%