RasputincZ

Jedničku považuji za celkem snesitelnou komedii s Atkinsonem, ale dvojka je podobně jako prázdniny Mr. Beana naprostý přešlap v Atkinsonově úspěšné kariéře. Trapně zoufalé gagy, které jsou navíc zrecyklované z předchozího dílu nebo podobných komedií. Půl hvězdy za otravného Atkinsona, druhou půlhvězdu za jeho tajný slib, že už s tímhle už snad skončí a jednu celou hvězdu za zápornáka Dominica Westa, ale Malkovich byl Malkovich...

Watkins umí. Jeho v pořadí druhý film má naprosto skvělou, tísnivou atmosféru a ačkoliv se opírá o žánrová klišé a párkrát dojde na laciné lekačky, diváka to neurazí, ba naopak. Vše šlape jak má, někdo kritizuje průhledný příběh, ale ten mě osobně vůbec nevadil. Watkinsonovi jsem to žral i s navijákem, jediný problém jsem měl s Radcliffem. Snažil se, o tom není pochyb, ale já mu prostě advokáta, který dostal od života pořádnou facku ani vteřinu nevěřil, tvářil se sice 90% filmu jako ublížené dítě, ale myslím, že ačkoliv je bezesporu dobrý herec, na tento typ rolí ještě nevyzrál. V porovnání s Wanovým Insidious považuji za lepší film Ženu v černém. Wan je v současnosti asi jeden z nejlepších režisérů hororů a to potvrdil i v Insidious, ale Watkins si hutnou atmosféru zvládl ukočírovat až do pro mě předvídatelného finále a na rozdíl od Wana sám sebe neparodoval :) viz. můj komentář k filmu Insidious ze dne 29.4.2011

Cronenberg se trefil přesně do mého diváckého očekávání a film jsem si sobecky užil. Skvěle vypointované dialogy mezi Freudem (zábavný Mortensen) a Jungem (Fassbender) jsem hltal jedním dechem a nemohl se jich nabažit. Komorní řekl bych až skromná forma provedení mi vůbec nevadila, ba naopak. Obzvlášt zajímavé bylo sledovat Kieru Knightley jakožto Jungovu pacientku. Její démonické ztvárnění hysterie je obdivuhodné, ačkoliv aspon dle mého názoru hraničí s přehráváním. K dokonalosti filmu ubírá závěrečné finále mezi Sabinou a Jungem, které aspon u mě film trochu shodilo, ale přesto jsem si film užil. Určitě doporučuju k zhlédnutí pro diváky, kteří se u komorních filmů, založených na dialozích nenudí!

Těžko hodnotit vzhledem k tomu, že jsem švédskou verzi stále neviděl a knížku dočítám po večerech. Řemeslně po všech stránkách uspokojivé, ale od režiséra takového formátu jako David Fincher bych zkrátka čekal větší šlehu. Nepocítil jsem v jeho posledním filmu žádný osobní odkaz nebo vliv. Nejzásadnější zklamání je pro mě bezesporu hudba. Trent Reznor se v hudebním doprovodu k filmu Social Network skvěle trefil do noty akademikům i veřejnému publiku. Navíc jeho chladný ost TSN skvěle doplnoval i po atmosférické stránce. Zde jsem nic takového nezaznamenal a Reznor je pro mě tedy u Mužů, kteří napodruhé nenávidí ženy největší zklamáním. Dále se k filmu neodvažuji moc vyjadřovat, dokud nedočtu knížku a nezhlédnu švédskou verzi :)

Nechápu zahraniční kritiku, protože pokud jsou Děti moje nejlepším filmem za rok 2011, pak byl minulý rok po filmové stránce skutečně chudý. Poslední film Alexandra Payna není vyloženě špatný, opírá se o skvělý herecký výkon George Clooneyho a rád bych zmínil také mladou Shailene Woodley. Paynův neskutečně "nehollywoodský" režisérky rukopis je ve filmu vidět, ale havajské prostředí, havajská hudba a neskutečně kreténská postava Nicka Krauseho jakožto "rádoby hláškujícího chlapce" je pro diváka jako pěst na oko. Navíc mě zápletka ohledně manželky hlavního hrdiny nechala celý film ledově chladným. Děti moje na mě zapůsobily jako nezdařilý žánrový mix, ale na film roku JEN skvělý herec nestačí...Teda aspon doufám!

Když jsem se poprvé dočetl, že se můj oblíbený režisér, žijící klasik Martin Scorsese, autor snímků jako Mafiáni, Taxikář nebo Casino zapletl s animovaným filmem v 3D pro celou rodinu, chtělo se mi zvracet. I námět zněl dost obyčejně, ale výsledek předčil veškerá očekávání! Scorsese vzdá holt jednomu z nejgeniálnějších a nejzásadnějších filmařů počátků kinematografie a zárověn příběh poddá s takovým citem, že to zabaví i mladší diváky a troufám si tvrdit, že možná i poučí. Režisér rozkresluje mikrosvět točící se nádraží uprostřed kouzelné Paříže z počátku 20. století s pestrou nabídkou zábavných, dojemných i mírně záporných postav, které mají co říct a do příběhu patří. Bohužel jsem film viděl v 2D a reakce na 3D jsou více než pozitivní, takže po Avatarovi, Transformers 3 se nejspíš jedná o třetí 3D film, který se vyplatí vidět. Hugo je skvělý film pro celou rodinu, který za "obyčejnou" maskou skrývá neskutečně kouzelný, dojemný příběh, který by měl každý fanoušek filmů zažít. Nehledě na skvělé herce (Ben Kingsley, Chloe Moretz nebo Christopher Lee).

Kombinace dokumentárního hororu s duchařským subžánrem nezní špatně. Obzvlášt v japonském provedení. Faktem ovšem zůstává, že režisér Koji Shiraishi klade důraz na umělé vyvolání autenticity, což je v polodokumentárním hororu pozitivní, ale už to není tolik efektivní, pokud to klade na diváka falešnými tv pořady, několikrát se opakující zprávou, že hlavní hrdina skutečně zmizel a podobnými věcmi. Kdyby Noroi vznikl před Záhadou BlairWitch, nejspíš bych se z toho posadil na zadek, takhle se jen škodolibě usmívám, ačkoliv přiznávám, že v pár momentech měl japonský film opravdu slušnou atmosféru. Navíc velkou neznámou mi je postava Horiho, jehož chování a především závěr filmu mi trochu unikl. Chápu, že v duchařském subžánru s mysteriozními prvky nemusí být divákovi vše jasné, ani to neočekávám, ale zrovna závěr filmu byl dost zásadní moment. Přesto je to lepší, než série Paranormal activity nebo spousta jiných pokusů o spojení duchařiny s blair witch konceptem, což zde relativně funguje, ale působí to spíš vtipně a nadsázku podobnou té z Lovců trollů jsem ve filmu také nezaregistroval. Mírný nadprůměr.

Krásné překvapení. Mám tyhle konverzačky v lásce a když v nich navíc hraje Christoph Waltz, mistr vedlejších rolí John C. Reilly a duo Winslet Foster a vše je vedeno taktem Romana Polanskiho, není co řešit. Divadelní hra a tudíž i film je stavěn na postupné transformaci jednotlivých postav, které se povahově divákovi opravdu vybarví. Na žádného z rodičů si nemůžete udělat názor, že je zrovna on ten "správný" a ona "ta pitomá semetrika". Diskuze o vyřešení rvačky svých synů se nakonec zvrtne ve velmi vtipnou a místy dost štiplavou konverzačku, kde si každý z postav šáhne na své dno. Z herců jsem se těšil nejvíce na Ch. Waltze, který mě v žádné roli nikdy nezklamal a jeho "excuse me" bylo k popukání. Těším se na druhou projekci. Vřele doporučuji.

Rutinní klon hitu Pařby ve Vegas. Fanoušci prvního dílu se budou nejspíš bavit opět královsky, každopádně jistá "míra" scénáristům určitě neuškodí, jelikož některé zážitky hlavních protagnistů už byly aspon na mě moc. Nucený smích stejně nenastupuje spíš ryzí znechucení. Nejvíce k smíchu na celém filmu je stejně fakt, že to Phillipsovi vůbec prošlo, protože ten není přes kopírák jen námětem, ale i provedením, postavami a především opět naprosto debilním rozluštěním zmizení vedlejší postavy, která je pro svatbu hysterického doktora Stua klíčová. 50%

Wow. Na jednu stranu do očí bijící reklama na značkové oblečení a redbull a především vizuální onanie, které se snad nevyrovná ani Zack Snyder. Ovšem když ono se na to ve spojení s magickou hudbou (především M83 a The naked and famous) tak krásně kouká... Art of flight se zcela jistě stane mezi snowboardisty a skateboardisty zaslouženým kultem. A není se co divit. Ke konci dokument trochu začíná nudit, protože jednotlivé kousky snowboardistů začínají splývat, přesto jsem dostal chut okamžitě vyrazit na hory, což se mi například u Extrémních svahů nestalo. 4*