castor

Prý by nechtěl někoho unudit k smrti. Jeho příběh má totiž stejný konec jako všech ostatních: tragický. Autor mnoha knižních bestsellerů, kdy poslední knihy se prodalo 5 milionů kusů, má za sebou hodně bolestné události. Dochází na terapeutickou skupinu, kde jen poslouchá. A přežívá. Od bratra se dozvídá, že jejich otec umírá. Čeká ho tak cesta do Španělska za silně věřící rodinou, se kterou se v minulosti odcizil. A zřejmě mu začíná hrabat. Nebo je všechno v souvislosti s ďábelským datem úplně jinak? Solidní atmosférický horor se nekoná, ač má první půlhodinka jistou kvalitu. Režisér tří dílů série Saw Darren Lynn Bousman má za sebou i třeba solidní kus Mother´s Day, za který se vůbec nemusí stydět. Vesměs ale jeho dítka vypadají jako lacině šokující hororové frašky. Víceméně jsou zmatené, hodně přihloupě napsané. Ostatně chlapec za posledních 15 let zrežíroval prakticky stejný počet filmů. A to se kvalitativně musí někde projevit. I tenhle kousek působí po chvíli směšně a je vidět jen hodně marné snahy. Bousman začne brzy vařit z vody a já si jen přál, aby už byl konec.

Všechno se to poměrně slušně propojí, znovu slepený tým jistí Dorona coby atentátníka. Klíčovou postavou závěru série se nakonec stává Walid. Na oslavy to nicméně není. Podle všeho (hodnocení tady) má druhá série větší grády, zájem o ni bohužel nemám. Některé díly se mi hůř přežvýkávaly. S ohledem na to, jak letitý konflikt celé území zásadně paralyzuje, bych celkově čekal divácky daleko nepříjemnější pocity.

Drtivý útok se blíží, mučedník má použít sarin – vysoce toxickou kapalnou látku používanou jako chemická zbraň. Atentátníkem má být Doron. Ještě předtím se ale dozvídá o situaci doma. Shirin je nucená přijmout žádost o ruku. Napětí eskaluje. Výsledek v domovině dlouho platil za nejúspěšnější seriál daného kanálu, navíc při udělování televizních cen o něm bylo hodně slyšet. U mě ale platí, že se mi některé díly hůř přežvýkávaly.

Akční hrdinky už mají nějaký ten pátek zelenou. Téhle se v první řadě musí zhroutit život, aby se z nadějné vysokoškolačky stala nejprve zoufalou prostitutkou, která si občas šňupne, a následně ostrou (narychlo vycvičenou) vražedkyní. Milující rodiče a dva sourozenci totiž zahynuli při leteckém neštěstí, které bylo ovšem teroristickým útokem, jehož viníci nebyli potrestáni. Jak je to vůbec možné? S pomstou jí pomůže bývalý agent MI6 s tváří známého britského sympaťáka, který má rovněž dopomoct k tomu, aby výsledek oslnil realističtějším stylem. Zřejmě i tím, že hrdinka je děvče z masa a kostí a kupí obyčejné lidské (občas školácké) chyby. Nicméně onen její přerod je moc uspěchaný a nevěrohodný. Realističnost má asi i přinést fakt, že je rozdíl mezi tím chtít se pomstít a skutečně zmáčknout spoušť. A kupříkladu taková pařížská modelka Anna nebo blonďatá agentka MI6 s tváří Charlize Theron by naše děvče seřezali i jednou rukou. Akce nestrhne, ačkoliv je například automobilová honička natočená na jeden záběr. Jinak syrovost nebo nápaditost akci zoufale chybí. Což je škoda, protože Blake Lively to v akčním ražení celkem sluší. I když té to vlastně sluší vždycky a všude. První půlhodinka moc fajn, zbytek docela krkolomný. Docela dost dietní tři hvězdy.

„Budu volný,“ objevilo se napsané na pevnosti v jazyku, který je už 500 let mrtvý. V okupovaném Rumunsku brání nacističtí vojáci tajemnou tvrz a vypustí prastaré zlo, které zabíjí. Zkázu může zastavit jen židovský vědec se svou dcerou. A Michaelu Mannovi tahle velmi zvláštní látka na pár let zbrzdila filmový rozjezd. Alegorie, která prý trvala podstatně déle, ovšem doplatila na studiový sestřih (což asi výsledku ublížilo), má několik známých hereckých jmen, mysteriózní atmosféru, pološílenou hudbu a až primitivní efekty. Dnes legendární tvůrce se poté vrátil do televize, vymyslel veleúspěšný seriál Miami Vice, a čekal, až přijde látka, díky které se vrátí na stříbrné plátno. Tohle byl ale přešlap.

Zarputilý Doron si získal důvěru teroristů a čeká na telefonát. Shirin nadále hrozí nebezpečí, Walid je na scestí, musí udělat zásadní rozhodnutí. Velký útok se přiblížil, použitá má být nervově paralytická látka. Nicméně jsme téměř na konci a já se občas krapet ztrácím v tom, kdo je Palestinec a kdo Izraelec. Navíc s ohledem na to, jak letitý konflikt celé území zásadně paralyzuje, bych čekal divácky daleko nepříjemnější pocity.

„Vše je v rukou Boha!“ Vrahy čeká doma u doktorky Shirin nečekané překvapení. Hon na Abu Ahmada pokračuje, ten mezitím pokračuje s pohovory na nejvhodnějšího dobrovolníka: bombový útok. Walid odmítá poslušnost a Doron dobrovolně vstupuje do jámy lvové. Každopádně se nedivím, že po odvysílání seriálu se ozývaly protestné hlasy z obou stran. Nicméně jsme téměř na konci a občas se stále krapet ztrácím v tom, kdo je Palestinec a kdo Izraelec.

Doronovo chování je po nevydařené výměně vězňů dost mimo. Walida přece mohl zajmout a mít možnost dostat se zase o krok blíž k Abu Ahmadovi. Ostatně samotný název Fauda v arabštině značí „chaos“, tak možná právě proto. Manželka teroristy bere zraněné dítě do izraelské nemocnice. Z izraelského týmu zbylo torzo. Určitě má seriál výkyvy a některé momenty mi úplně neladí, každopádně v domovině dlouho platil za nejúspěšnější sérii daného kanálu, navíc při udělování televizních cen o něm bylo hodně slyšet.

Nešika všech nešiků to zkusil v celovečerním filmu (a bohužel pak i znovu) a všechny přesvědčil, že není moudré posílat ho coby uměleckého experta z britské Královské národní galerie do Spojených států a už vůbec ho nechávat o samotě se slavným obrazem. Stačí jedno kýchnutí na olejomalbu, která platí za jedno z nejslavnějších děl amerického umění mimo USA, a na trable je zaděláno. Ovšem na ty si doktor Bean zadělal už v letadle nebo jako „terorista“ po přistání. Tvůrci sice vrství dříve viděné, ale šílené grimasy a ještě horší nápady i tady poměrně spolehlivě fungují. Právě samotných nápadů je méně, ovšem když divák jednoduše hodí stranou, že tomuhle magorovi stoprocentně víc sedí televizní formát o jednom bytě, než celovečerní záležitost, může se poměrně spolehlivě pobavit. Holt kasy pokladen kin se chtějí plnit opakovaně. Půlka z nás výsledek čekala a ta druhá doufala v zázrak. Dopadlo to tak nějak napůl.

Rané tvůrčí období dánského klenotu. Susanne Bier se poslední dvě dekády vyjadřuje k dalším a dalším mezilidským vztahům a dělá to formou vskutku působivou. Vesměs neveselou, obrazově naturalistickou, nepřikrášlenou, vždy těžící z výtečných hereckých výkonů. Dokáže umně navodit atmosféru a její tvůrčí postupy v divákovi vyvolají potřebnou dávku sympatií k jednotlivým postavám. Na startu své režisérské dráhy byla nicméně rozvernější, dokonce pracovala se šťastným koncem. Vycházela ze situací, které mnozí možná zažili. Postavy tu řeší otázku dětí, jedni je mít nemohou, jiní se obávají, že jim to zkazí vztah, postavu… Severské, jiné, milé.