castor

Cynická Phoebe Waller-Bridge zřejmě svou rodinu celou tu dobu od vernisáže uměleckých sexponátů nenáviděné macechy neviděla. Otcovo zasnoubení ale rodinu zase „stmelí“, navíc se na scéně objeví katolický kněz k nakousnutí (hraje ho Andrew Scott), který má mít obřad na starosti. Při boření pomyslné čtvrté stěny vnímá, že se naše bezejmenná postava vytrácí, čímž nám tvůrci dávají najevo, že konečně našla někoho, kdo jí poslouchá a věnuje pozornost. A ve Finsku, kde je stále nabroušená Claire (herecky přesná Sian Clifford) pracovně, se stalo asi mnoho pikantního, což by mělo zajímat slabošského švagra Martina. Potvoře evidentně chybí skuteční přátelé. A nezávazný sex jí vlastně nepřinesl nic dobrého. První série byla o smrti a ztrátě nejbližších, ta druhá je (překvapivě) o lásce, která ohýbá žánrová klišé. Ústřední „pytel blech“ dál mluví do kamery, jakékoliv nebezpečí odráží humorem, jízlivě komentuje své okolí a ironizuje vlastní nedokonalosti a pocity viny. Bacha, lišky honí hříšné kněze. Finále silné. Zvážnění ve správnou dobu.

Nerozhodný otec, vypočítavá psychopatická macecha, puntičkářská a permanentně rozrušená sestra Claire, citlivý expřítel Harry, slabošský švagr Martin. A neposedná hlavní bezejmenná postava. Úderný hořký humor a ukázka toho, že ženské hrdinky mají i v televizním prostředí zelenou. Spíš antihrdinky. Je tady ukradená soška, je tady postavička dinosaura, je tady jedno morče. Britská záležitost Fleabag je prakticky výhradním autorským počinem talentované herečky a scenáristky Phoebe Waller-Bridge, která je skvělá a která se svým nadáním propsala až do scenáristického týmu nového dobrodružství 007. Má značné problémy navazovat smysluplné osobní vztahy, je vypočítává, žensky manipulující, ztracená, sebestředná a neschopná hlubšího citu. A topí se v dluzích. Ale i zatraceně vtipná, a to nejen, když se vítězoslavně a ďábelsky usmívá do kamery. Snaží se sourozenecky sblížit, cynicky se vyjadřuje k mužským a ženským rolím, touží se vyrovnat se smrtí kamarádky, se kterou společně „rozjely“ permanentně prázdnou kavárnu. A uprostřed toho všeho solidně pracujeme s tématy jako je samota, vina či neporozumění. Gumy na tužkách jsou holt proto, že lidé chybují.

Když se čtyřce přátel ocitne v rukou kufr plný peněz, kašlou na nekompromisní mafiány a vydávají se do Barcelony. Protože to tak vyšlo. A navíc kromě jednoho z nich (kdy jeho natvrdlá přítelkyně v závěru prostě hubu nezavře) je tady nic nedrží. Jenže plány jsou jedna věc a hořící auto i postřelený kamarád druhá. Zůstanou tak uprostřed lesů ve staré ruině, která kdysi bývala restaurací. A budou mít čas nad lecčím přemýšlet. Pomůže jim hravý scénář, který uhnětal čtveřici chlapíků, kteří balancují na pomezí surových sociopatů a obyčejných kluků, kteří prostě v životě (a v dětství, do kterého se vypointovaně vrátíme) zatím neměli moc štěstí. Jejich kroky divák začne tak nějak chápat a užívat si další minuty. Ostatně Anderse Thomase Jensena známe jako tvůrce jízlivých fláků, ve kterých se opakovaně setkává s (jeho i mými) oblíbenci Mikkelsenem a Kaasem – a rovněž scénáristu tíživých dramat režisérky Susanne Bier. I tentokrát se pohybuje v cynické rovině a s opravdu černým humorem. Přesto za mě lehce slabší „Dánové“.

Chlapi pro ni nikdy nebyli problém. Pokaždé věděla, co říct a jak se zachovat. Vždy šla nebojácně s kůží na trh. Z domova utekla mladá a těhotná. Dceru Ginny porodila, když jí bylo patnáct, a obživu sháněla mnohdy pokoutnými způsoby. Nějaký ten SPOILER. Chystá se souboj kapel a Ginny chce vědět, jak je na tom se svým novým přítelem, který nereagoval na její zaslanou provokující fotku. Výbor pro benefiční akce rozhodl sice jasně o tradičním prodeji koláčů, Georgia má však jiný názor. Pokerový sedánek přinese víc peněz a jí otevře další pootevřená dvířka. Nakonec to trefně schytá i veganský cheesecake. Okolo domu se nicméně někdo motá. Minulost se holt dál ozývá, což se Georgia dál snaží velmi dobře maskovat. Méně či více úspěšně louskáme další nabalující se témata jako je sebepoškozování nebo rasové otázky.

Nějaký ten SPOILER. „Jsem zoufalá!“ – „Alespoň ladíš se svým topem!“ uzemní hlavní hrdinku kolega z práce Nick. Blíží se totiž „druhácká přespávačka“ a Georgia potřebuje hlídání pro syna Austina, protože se má tradiční akce sama zúčastnit coby dozor. Na ní pak Ginny dál tápe mezi Hunterem a Marcusem. A není sama, koho sužují trable dospívání – ta řeší velikost stehen, ta svou neukojenou lesbickou orientaci. A imaginární kůň Milkshake sehraje jeden zajímavý moment z minulosti. Nevím, zda jsou to nová (toho času ikonická) Gilmorova děvčata, ovšem tady sázíme na odlehčenější tón i kriminální minulost čerstvě ovdovělé dvojnásobné matky. Kromě ní (Brianne Howey) se zatím nejzajímavěji (i herecky) jeví kamarádka Maxine (Sara Waisglass).

Má dvě děti s dvěma různými muži. V časové ose jsou značné mezery, protože Georgia je pořád v pohybu. Zřejmě mnohé tají, její minulost rozhodně nebude růžová. Ovšem teď hlavně potřebuje získat peníze po svém zesnulém manželovi. Právě tíhu minulosti a ožehavých témat vyvažuje odlehčený komediální tón, který vychází mimo jiné z toho, že všudypřítomná mužská i ženská náklonost k atraktivní matce dospívající dívce jen komplikuje její začlenění do nového prostředí. Georgia mezitím sbírá první úspěchy v nové práci, Ginny se postupně seznamuje s dalšími spolužáky, kino vymění za party a v obchodě vlivem kamarádek čmajzne náušnice. Energická Brianne Howey je skvělá, na Antonii Gentry (Ginny) si musím trochu zvykat.

„Jestli je krása zbraň, tak měla Georgia vždycky nabito a odjištěno!“ Pochází z Alabamy. Informace z jejího dospívání jsou kusé. Ale dojem na své okolí umí udělat dokonale. Její otec sedí ve vězení za pokus o vraždu. Za katrem kvůli podvodu a zpronevěře je i otec jejího malého syna Austina. Dosud nepolíbenou dospívající dceru Ginny má zase s fotografem Zionem. A právě přišla o dalšího muže – movitého manžela, který zemřel při autonehodě. Je energická a soběstačná a dokonale přitahuje okolí. A vystupuje jako Georgia Miller, ač víme, že to nebude její pravé jméno. Minulost zřejmě brzy začne klepat na dveře, protože Georgia evidentně nikdy neměla na růžích ustláno. Ani její děti, které se zase stěhují. Ostatně Ginny si příznačně veze i legendární román Na cestě spisovatele Jacka Kerouaca a hned musí řešit následky chvilek strávených s pohledným sousedem. Ovšem v tomhle poklidném městečku by se rodinka přeci jenom mohla usadit. Kdo ví. Brianne Howey je skvělá.

Ikonická léta. Soundtrack plný elektrorytmů. Výtečná atmosféra. Hoši ujíždějící na Star Wars, venkovních hrách, nočním kontaktování se přes vysílačky a tlacháním o sličné sousedce. Je léto, spousta volného času, potřeba zažívat dobrodružství. Jenže tohle začne mít brzy velmi reálné obrysy. Davey, člen čtyřčlenné klučičí party, totiž pojme podezření na svého souseda, že by mohl být sériovým vrahem, který nedává spát rodičům dospívajících chlapců. Policie je zoufalá, mordů přibývá. A parta začne proti samotářskému sousedovi shromažďovat důkazy. Jenže rodiče berou své děti prostě jako děti, navíc soused je pro okolí přívětivým policistou, takže se Daveymu milujícímu konspirační teorie tak nějak všechno sype. A divák s přibývajícími minutami doufá, že přijde něco „velkého“, jenže tvůrci vsadili vše jen na jednu jedinou kartu. A zápletce chybí něco navíc, protože vyšetřování mladíků se stává lehce vyčpělým. Podobně jako u (tady) zmiňovaného Stranger Things (hovořím o první sérii) někde za polovinou opadlo napětí, což je velká škoda. Závěr jiný, než bych čekal.

Ačkoliv se nějaká pohroma čeká od její neposedné sestry, bude to Claire, která zajistí první výbuch emocí na svatbě svého otce a psychopatické macechy s cukrkandlovým výrazem. Právě otec moc dobře ví, že jeho „vyvolená“ není každému po chuti, každopádně tady to nakonec klapne. S knězem to dopadne jinak, ale asi to tak mělo být. Posun, co se hloubky a myšlenek týče. Navíc mnohé postavy (ač možná nečekaně) se nakonec dostaly pod kůži. Zdánlivě vyčerpaný joke s ukradenou soškou přetrvává a je téměř geniální. Zvážnění ve správnou dobu.

Zřejmě nejlepší díl druhé série. Příprava svatby se blíží do finále, bezejmenná (anti)hrdinka se pokusí nehodit šavli, přesvědčit puntičkářskou sestru, že nevypadá po návštěvě kadeřníka jako tužka a její vysněný kněz se chce vyvléknout z oddávací povinnosti a macecha je tak chápavá („Zmrd jeden. Pošli je pryč,“ přikáže roztržitému otci/snoubenci). V kavárně ji pak čeká nemilé překvapení. Její život už každopádně není jedna velká mizérie s nulou na kontě i v kolonce přátelé. Zatraceně výrazná postava.