castor

Zdařilé propojení hrané a animované složky, za kterým stojí šikovné ruce hošanů z počítačové továrny ILM. Vzhledem k rozpočtu tu docela platí „za málo peněz hodně muziky“, tržby jsou totiž velmi pohádkové, zelený superhrdina Jim Carrey svou agresivní komikou jen potvrzuje, že rok 1994 na komediální scéně patřil jednoznačně jemu (vznikl i první Ace Ventura a taškařice Blbý a blbější).

Ani na kilo navíc tu není pražádný prostor. Nabušení válečníci, rozhněvaní vojevůdci a forma tu zase obsah kope pořádně do zadku. Čekal jsem plochý scénář. Přišel. Čekal jsem, že to bude schematické hadr. Řežba, dialog, řežba. Bylo. Čekal jsem hektolitry digitální malinovky. I ta byla. Dokážu vypnout, ale tohle druhé dostaveníčko řecko-perského střetu mě znovu minulo. Hlavně emočně. Scéna končí se zeleným plátnem, gradace chybí. Rozsekávání lidských těl nemůže bavit donekonečna, což se nedá říct o Evě Green. Nehraje často, ale už její debutoví nahotou silně prosycení Snílci ukázali, že tahle světoběžnice platí za to nejlepší své generace. Tady se představuje coby pomstychtivá mrcha, střídá zvrhlé i rajcovní polohy a znovu ukazuje, že by jí slušela nějaká skutečně silná role. Třeba se dočkáme. Já zase vím, že se tahle úderná jatka ode mě nedočkají druhé šance. Netvrdím, že jde o špatné pokračování, jen moc nevím, co na tom všichni vidí. Pro mě znovu vizuálně líbivá nuda.

IRA filmaře láká. A Harrison Ford zase tuhle irskou teroristickou organizaci. Ve Vysoké hře patriotů se nejprve stal terčem její pomsty, o pět let později se s ní zapletl v poněkud rozpačitém a roztahaném kousku, ve kterém irský terorista připravuje v dočasném americkém exilu krvavou akci. Výsledek je málo komplexní a dynamický, scénář zřejmě přepisovaný, nepomůže mu ani Ford, ani Pitt, který se znovu nezdráhal pustit do kontroverzní role.

Úcta, oddanost, čest, hrdinství. A já bych uvítal o dost odvážnější rating. Jinak ale poměrně milé překvapení. Samurajská fantasy údajně nevznikala snadno, dohady tvůrců, navyšování rozpočtu, producentské zásahy. Nakonec jsem i tak dostal solidní (sic i místy děravé) samurajské drama. Děravé proto, že nelze přehlédnout několik úsměvných momentů, mezi kterými vyčnívá třeba fakt, že hlavního protivníka propustí z vězení pár dní před tím, než bude páchání zla zpečetěné svatbou. To, že se někde na place skutečně víc dohadovalo, než natáčelo poctivý hollywoodský biják, dosvědčuje i poměrně mdlá kamera Johna Mathiesona (přitom tenhle chlapík stojí za Gladiátorem, Fantomem opery nebo Královstvím nebeským). Pár přeletů nad krajinou mi opravdu nestačilo. Brzy padesátiletý Keanu Reeves (který si vybral látku, která je mu očividně hodně blízká) bohužel působí zbytečně, kdyby ve filmu nefiguroval, asi by se tolik nestalo. Ale jasně, bylo třeba oslovit i americký a evropský trh. Hollywood prostě zase po svém uchopil příběh z jiné kultury a nasekal do něj, co vybíravé americké hrdlo ráčí. Hlavní hvězda navíc selhává v souboji charismatu se spoustou svých kolegů, takový Hiroyuki Sanada ho bezpečně přejede. Sedla mi i Rinko Kikuchi (nohy roztahující hluchoněmá dívka z Babelu) coby zlá čarodějnice. Stejně tak finále s dobýváním nepřátelského hradu. Trochu jsem se naopak obával fantasy prvků. Nakonec jsem je snesl, i když byly místy použité spíš samoúčelně a mnohdy i necitlivě zakomponované do vyprávění. Ale holt ten obří rozpočet musel být někde vidět. Opatrné čtyři hvězdy. Ale s ohledem na očekávání velká spokojenost!!

Čím víc se město zvětšovalo, tím víc se zkracovalo jeho jméno. Město andělů s mnoha velkolepými stavbami, tradiční jídlo, červené lucerny, říční autobusy, symbolické mytí soch, lidé živořící nejen ve slumech, keramická dílna. Znovu nevtíravý pohled do kultury, o které se většině z nás může, co se osobní návštěvy týče, jen zdát. Sympaticky krátké, funkční, trefné, doplněné podmanivou hudbou.

Být mi šestnáct, tak to budu doporučovat svým středoškolským kámošům na potkání. Jenže už mi šestnáct bohužel dávno není a nejde cvrnkat hvězdy jak je libo. Ty tři jsou navíc myslím docela slušné. Chlapíkovi, který přišel o práci, peněz má málo, postiženého bráchu na krku, černošskou těhotnou snoubenku v posteli a rasistického otce k nastěhování, jednou zazvoní telefon. Bizarní klání ho může ze srabu vytáhnout. Ale něco to bude stát. Musí splnit třináctku úkolů, které dle očekávání začínají jako brnkačka a končí jako odpudivá hra. Samozřejmě očekáváme stupňování amorálnosti úloh a stále intenzivnější ochotu k sebeponížení. Etický konflikt nechejme stranou, jsme přeci ve filmovém světě neomezených možností. 13 Sins nicméně stepuje v duchu módních thrillerů á la Saw, které jsou sadistické a černohumorné zároveň. V tomhle případě mi ale tenhle pesimistický tón dvakrát nesedl.

Řekni kde ty hroby jsou, co se s nimi mohlo stát, řekni kde ty hroby jsou, kde mohou být. Obávám se, aby nečekaly na Van Dammeovu samu sebe pohřbívající kariéru. Takoví Nájemní zabijáci nebo Šest výstřelů přitom rozhodně neplatily za nějaké výrazné přešlapy. Tady je to jiné. Na další tuctovou béčkovou story se nabalil nesympaticky otylý hlavní hrdina, mizerná režie, hloupé dialogy a podvod na diváka, který si chtěl užít „svaly z Bruselu“. Sotva se tu ohřeje..

Pro dívky předškolního věku momentálně jedna z největších srdcovek. Třpytivé a skrz naskrz pozitivní Zvonilce to v kině sluší i tentokrát, takže dospělý doprovod neusne. Milá animace a rytmické songy potěší, nekomplikovaný příběh odsýpá, postavičky jsou sympatické a malé divačky se tak budou vrtět blahem. Když už se objeví nějaká dramatická situace, tvůrci z ní rychle vybruslí, aby to dívky v kinosále unesly. A možná právě to se mi na Zvonilce líbí. Dokáže si diváka získat (především) pozitivní energií, které z těchhle milých vílích slečen srší. Stačí několik dobře míněných experimentů, které se ne úplně povedou, a z vílího ostrova je chaos na druhou. Slečna, která za pohromou stojí, ztrácí post strážkyně vílího prachu, naštve se a o nějakou dobu později už kope na straně pirátů, pro které ukradne zdroj prachu, aby se staly nejmocnějšími piráty široko daleko. Zvonilka a její juchající kamarádky to tak samozřejmě nenechají. Bum bác, nápad následuje jiný, líbivá písnička, nějaké to ponaučení, bum bác. Toť vše. V sérii přibylo na akčnosti, to rozhodně. Vzniká i víc konfliktů (prohození magických schopností nicméně potěší). Kvalitu to nijak nesráží. A to se počítá.

Všichni se drží tak tak pohromadě. Vyčerpání je značné. Mise končí. Čeká je cesta domů. Nebude krátká, ale konečně uvidí se blízké, své děti, svou postel. Úkol byl jasný, nalézt známky života a přivézt zpět vzorky. Nic zásadního ale z Marsu zpátky na Zemi neodvezou. I když možná jeden z vědátorů něco tají? Nikdo se tu nepokouší o žánrovou klasiku, to je potřeba si uvědomit. Přes všechny neduhy mi nicméně tenhle komorně laděný poctivý vesmírný survival horor/thriller docela sedl. Když si vzpomenu na extrémně pomalý Moon, jehož studie rozkladu osobnosti zaviněná dlouhou izolací kdesi ve vesmírné stanici mě solidně ničila, vrací se na mě myšlenky, zda byl horší, než Boyleův kousek Sunshine, ve kterém forma totálně přebíjela obsah. Tady jsem se prostě chtěl bavit a to mi tvůrci umožnili. Zákeřná bakterie, která napadá krevní oběh posádky, nám umožní vidět pobíhat po Rudé planetě zombie, nenakažených ubývá a tvůrci dokazují, že i s hubeným rozpočtem se dá (když přivřeme obě oči nad přetlakem žánrových klišé) zahrát slušné zombie divadlo. Ve finále ani moc nevadí černobílé charaktery (zbabělec, hrdinný vůdce, vědátorka-mrcha). Já šel spát spokojený!! 65%

Už je to deset let, kdy Hilary Swank vyboxovala velký triumf pro sebe i Clinta Eastwooda a od té doby až na jeden dva záblesky hraje role, které k dvojnásobné držitelce Oscara prostě nesedí. Tohle je ta bohužel nejtuctovější thrillerová podívaná, kterou si ten nejméně originální milovník thrillerů dokáže vysnít. Levný byt, fešácký domácí, to nevěstí nic dobrého. Možná díky snaživému režisérovi tu máme poměrně slušnou atmosféru i lekačky natočené tak, že fungují na chvalitebnou, jenže pak se až moc doslovně pracuje s tím, co by mohlo být pro diváka zajímavé, vyloží se karty na stůl a zbývá už jen tradičně dobrá Swank (sakra, příště lepší látku, prosím) nebo scény, které potěší úchyly i obézní čtyřicátnice aneb jak Jeffrey Dean Morgan olizuje spící hrdince prsty na rukou.