castor

Moc nechápu, pro koho (jak staré děti) podobné pohádky vznikají. Ponuré, podivné.. s umělým kouřem, umělými emocemi, umělými dialogy a pohledy herců, kteří si předtím zřejmě brali lekce od Ingmara Bergmana.

Looper došel na rozcestí a netušil, na jakou stranu se vydat. Neotřelé sci-fi má totiž slušný nápad, jenže mu chybí oproti třeba Matrixu nebo Minority Report při (lépe spíš pro) opakovaném zhlédnutí ono podmanivé kouzlo. To vyprchá už po předložení zajímavé vize, ve které mají nájemní zabijáci kšeft v podobě cíle, který přijde z budoucnosti. Stačí jen vyčkat na místě doručení a zmáčknout spoušť. Na druhou stranu nikdy netuší, kdo se před jejich bouchačkou objeví. A máme tu zápletku. Škoda je, že místy postrádá gradaci a leckdy i nudí. Navnadí, ale nestrhne, čemuž odpovídají i dlouhé minuty na farmě v polích, které se odehrávají v čistě dialogovém podání. Což by nevadilo, ale Looper u mě trvalejší stopu prostě nezanechal. Lehce dráždí, ale na vyšší pozice to nevidím.

Leknutí jsem čekal, přesto jsem si jím prošel. Účinný kraťas, atmosférický, děsivý, který nutí se po skončení titulků nejednou otočit.

Opravdu velkou odvahu prokázali tvůrci kouzelného evropského projektu.. S kůží na trh ale nakonec šli a můžou děkovat svému odhodlání. Jean Dujardin je neuvěřitelný sympaťák, Bérénice Bejo zase neuvěřitelná kočka. Oba můžou režisérovi a scénáristovi (a také manželovi) v jedné osobě líbat nohy, protože jeho upřímná láska ke kinematografii jim nabídla životní role. Samozřejmě, pokud jde o souboj němé a zvukové éry, nesahá tahle všeobjímající záležitost třeba muzikálu Zpívání v dešti ani po pás, přesto je milá, dojemná, řemeslně precizní. Otázkou zůstává, zda prostinká lovestory, která nechce nikoho urazit, náročnějšímu divákovi stačí. Chybí ji totiž opravdové překážky, zásadní konflikt, a když už nějaká změna přijde (do depresí upadající hlavní hrdina s něčím ostřejším ve sklence), spíš tím trpí tempo filmu, který jakoby začal lapat po dechu. Leccos naštěstí pozvedne výtvarné řešení, dobové kostýmy nebo nápadité kulisy. A závěrečná taneční pasáž, která má nezaměnitelné kouzlo..

Čert vem formát a náplň těchhle připitomělých pořadů, u kterých česká a slovenská televize spojují síly. Víc, než cokoliv blyštivého kolem, jsem si cenil krásy slovenského jazyka. Není to totiž tak dlouho, co ho český divák slyšel pouze při předávání všemožných cen nebo soutěží krásy v podobě nějakého hosta, tady si libozvučnost západoslovanského jazyka užívá dosyta!! Když ho teda z úst nevypouští zrovna Mojsejová..

Kalifornský tvůrce podprůměrných komedií nebo romancí Adam Shankman mnohé překvapil remakem stejnojmenného muzikálu z 80. let Hairspray. Vzestup Shankmana-režiséra byl ale, zdá se, pouze dočasným jevem. Divák by ještě v rámci žánru bral obehranou zápletku, kterak naivní blondýnka Sherrie léta páně 1987 přijíždí do Hollywoodu hledat slávu a uznání. Najde Drewa, který ji dokáže dostat ke správným lidem a ještě otevřít své romantické srdce. V politických kruzích se mezitím spřádají plány, jak vymýtit z losangeleských ulic a klubů pro mladé sex, nenávistnou hudbu a… sex. Cesta vzhůru cukrkandlové dvojice je tu bohužel tvůrci sledovaná nedůsledně, nahodile. Od ústředních milenců stále nesmyslně odbíhají k vedlejším postavám, které, ač je hrají výborní herci, nemají také co nabídnout. Podzápletky ději příliš nepomáhají, otevírání vážnějších témat nefunguje, některé momenty jsou zbytečné, jiné až trapné (S/M scéna například). Rock of Ages je samozřejmě plný hudebních čísel. Jenže jim chybí hravé detaily, spontánnost, přehlednost, originalita. Náznaky nevědomého podupávání do rytmu pak kazí chaotický střih. Tvůrci se až příliš nechali unést pastelovými barvami a množstvím laku ve vlasech hrdinů, až pozapomněli na diváka. Vyprávění je totiž emocionálně odtažité, chybí mu tempo, přidaná hodnota. Příště prostě, prosím, víc péče.

Autoritativní matka, přerostlý kulturista a osmnáct minut, které mají na to, aby nám společně představili funkční drama, které (přiznejme si zbytečně) tvůrci roztáhli na celovečerní film (Mazel). Patřím totiž mezi diváky, kteří nejprve viděli celovečerák a pak se podívali na Dennise, který odvyprávěl snad i víc a drsněji/uvěřitelněji a ani k tomu nepotřeboval letenku do Thajska. Právě na celovečerním snímku se projevuje až moc slušný scénář, který je nastavený tak, aby se hodný brumlavý outsider nijak neznepřátelil divákům. Kim Kold i tady oba palce nahoru!!

I když Sláma tlačí místy na pilu až moc, pořád v českém režisérském oddíle spolehlivě kope za silnější tým. Jeho příběh s ním divák přesto prožívá méně intenzivněji, než byl u minulých setkání zvyklý. Opět předkládá totální outsidery, každého tak trochu jinak. Jednotlivé linie jsou i tady obtěžkané sociálními tématy, ve kterých dominuje beznaděj, přesto tu a tam nějaká jiskřička přeci jenom na plátno zamíří. Členy téhle depresivní partičky je moc zajímavé sledovat, a to nejen proto, že je hrají výborní čeští herci. Jen pak to diváka kopne. Nestabilní děj začne ztrácet na působivosti s přibývajícími minutami věnovanými esotericky založenému Rodenovi. Radši bych sledoval rozviklanou rodinku (i když ani tady není nějaký silný hnací motor), než onu podivnou spirituální linii muže, který se vlivem scénáře stává jen komickou figurkou. Škoda. Jinak výborná Geislerová a Mádl a fenomenální kamera Diviše Marka..

Krátké, výstižné, pitomé, ale určitě lepší, než pseudoumělecké pokusy intelektuálů, kteří si myslí, že to, jak nastaví kameru, rozhodne o výsledné podobě jejích amatérského dítka.

Obyčejná ruční kamera tu solidně pročistí několik dusných mezilidských vztahů… jen je otázka, jestli to divákovi stačí. Začíná to prostě. Pod naleštěnou fasádou manželského soužití se skrývají manželčiny deprese a manželovy zálety a posedlost kariérou. Jedna kamera pak leckoho inspiruje k radikálním krokům, divák čekající nějaké dráždivé a hutné erotické drama ale bude zklamaný. Debutující experimentátor Soderbergh na to jde s minimálním rozpočtem pomocí slov, prostých interiérů, statické kamery a netriviálního scénáře. A velmi slušných herců!! Dojmy po třinácti letech? Spíš rozpačité..