castor

Oslovuje otce, kterého nikdy neviděl, zatímco jeho starostlivá matka mu ho s dobrým úmyslem idealizuje v hrdinného námořníka, jenže, co když jednou jeho loď přistane u chladných skotských břehů? Citlivě natočené drama ukazuje, jak těžké je brát dětem iluze a postupně odhaluje další a další souvislosti, přitom to dělá velmi nenásilně, přesto divácky atraktivně. Když se pak na scéně objeví Gerard Butler, divačky zbystří, vyšpulí pusu a vytáhnou kapesníky a diváci budou zase přikyvovat, protože jeho kroky nejsou až tak prvoplánové, jak by se mohlo zdát. Vyvážené, poetické, laskavé, uvěřitelné, melancholické.. moc příjemné!! Herci a hudba na výbornou..

Brazilský tvůrce Fernando Meirelles je pro mě stále spíš neznámou. Talentovanou, záhadnou, zvláštní. Jeho filmy jsou sice seštelované na míru, ale jakoby nedýchaly, netlouklo jim srdce. Evropský výlet mezi vztahové peripetie, který láká na několik solidně rozehraných příběhů, si mě ale nakonec docela získal. Poukazuje na propojenost životů a osudů, je pesimistický, lehce odosobněný, pocitový, nabízí nejasné výpovědi. Mluví se v něm několika jazyky (máme tu Rusa, Brazilku, Angličany a Američany, Němce, Slovenky, Francouze), jeho síla opět spočívá v pomalém, vlažně plynoucím ději. Drobné, zato silné příběhy bez začátku i konce, s dobrými i výbornými herci, kteří musí ukázat kus svého umu, aby si v krátké době přitáhli diváka. Přesto všechno je to zvláštně lákavá hra, která neomrzí a dokáže umně zakrýt fakt, že jisté aspekty příběhů nejsou nijak objevné.

Hlavně žádné odsuzování, pokyvuje na sebe s vážností ve tváři otcovská garda na své pravidelné vyjížďce s kočárky. Možná i na tuhle jednohubku jako celek jsme až zbytečně přísní. I když leccos dokážu pochopit, protože: mohla to být lehká melodramatická komedie, ve které se budou řešit skutečné problémy, v očekávání ale nejsou jen hlavní protagonistky, ale i divák. Snímek rozhodně nestrhne. Nejpřijatelnější volbou je čas strávený v přítomnosti uvěřitelné dvojice Kendrick-Crawford, která jako snad jediná (Lopez-Santoro se ji lehce přibližuje) aspoň trochu působí jako lidé z masa a kostí. Zbytek je místy scénáristický průjem, kdy namísto něčeho pořádného tu tvůrci řeší trumfování se syna s vždy vítězným otcem nebo odstranění předkožky ještě nenarozeného syna. Komplikují si to také tím, že postavy vykreslí skutečně bídně, vztahy mezi nimi jakbysmet. Divák se se svými hrdiny i těžce identifikuje, hlava nehlava se tu skáče od jednoho k druhému. Samotná „problematika“ těhotenství se pak pochopitelně smrskává do absurdních dialogů. Vedle všech těch „bohužel“ ale britský tvůrce velmi solidního dramatu Všichni jsou v pohodě tak úplně neselhává. Některé momenty zábavnost nebo dojetí přes všechna klišé nepostrádají, navíc Anna Kendrick je prostě.. Anna Kendrick!!

…mor a kurvy, nabízí se dodat. A samozřejmě zvrácený a cynický Holanďan Paul Verhoeven. Kdyby někdo ve filmové branži zakázal sex a násilí na plátně, skončil by na ulici. Jeho první hollywoodský film představuje tlupu středověkých žoldáků, kteří na svých cestách rádi naráží na zlato, žrádlo a pití a nějakou tu nevinnou ženštinu. Ideálně pak pannu, zvlášť když jde o zaslíbenou synovy šlechtice, který je při poslední štaci zradil. Hysterická Jennifer Jason Leigh a urostlý Rutger Hauer tu tak rozjíždějí středověké orgie plné vizuálních nápadů, odhalených klínů a utrhaných končetin. Přesto nešokují tak, jak by si milovníci o krapet mladšího Verhoevena zřejmě přáli. Chybí i pořádný příběh, zapamatovatelnější momenty a zábavná zvrácenost z jiných režisérových počinů. Hravý Verhoeven bezesporu je, jen si tady hraje s trochu zvláštní látkou!!

Počátek devadesátých let patřil v žánru rodinných komedií bezpodmínečně jemu. Chris Columbus tehdy moc dobře věděl, kdy sáhnout po sentimentu, jak pracovat s timingem a kdy zase ubrat. Sólo velkého komediálního herce, který jako otec za moc nestál, naopak jako postarší britská chůva je úžasný. Nejprve jsou všichni trochu v rozpacích, pak přijde na řadu vaření, uklízení i hraní fotbalu, tvůrci brzdí sentiment, scénář několikrát překvapí a herci? Jedním dechem úžasní. Robin Williams si stejně jako někteří jeho kolegové vyzkoušel život ve spodničce, v dámské konfekci je k nezastavení a znovu dává vyniknout své neodolatelné komice. Pierce Brosnan to párkrát mile schytá. Těším se na další zhlédnutí. Protože tohle je pozoruhodná komedie s jemným moralizováním, která spolehlivě funguje i po letech.

Ne každý osud má prošlapanou cestičku tak, jak by si jeho „majitel“ představoval. Takové Tess hodil do cesty nejeden klacek a moc štěstí a klidu jí nenadělil. Své o tom ví Roman Polanski, který osud prosté venkovské dívky přetavil v téměř tříhodinovou romantickou fresku z viktoriánské Anglie. Tehdy osmnáctiletá Nastassja Kinski soustředěně zachycuje úsilí osvobodit se. Tři Oscary (výprava, kamera a kostýmy) a další nominace dokazují, že Polanského opus není radno úplně přehlížet. Jenže co by šlo říct během dvou minut, francouzsko-polský mistr roztahuje do několikaminutových pasáží. Filmařsky bez výhrad, příběhově strhává jen místy!!

Tohle si dám vždycky rád.. Nevtíravý a velmi příjemný náhled do zajímavých kultur, okořeněný velmi civilním komentářem pánů Donutil/Bartoška. Sympaticky krátké, funkční, trefné, doplněné podmanivou hudbou. Tvůrci navíc téměř každý díl stihnou ovonět jídlem, atmosférou ulic, pamětihodnostmi a zvyklostmi lidí.. tenhle díl je přesně o tom a diváka může jen a jen těšit, že cyklus si svou kvalitu drží už slušnou řádku let.

Tvůrci s Bournem zkoušejí něco nového. Nebojí se naskočit do rozjetého vlaku, zatímco divák už netráví čas po boku okolnostmi zmateného Bournea, ale jiného vycvičeného bouráka Aarona Crosse, který s puškou nebo holýma rukama právě přežívá v zasněžených horách, zatímco se divák mezi hlavouny pokouší rozplést další pletichy vládní chobotnice. Akce do toho moc není, takže i na zívnutí je naneštěstí prostor. Ne vždy to ale vadí. Vadit může někomu spíš to, že Tony Gilroy si postavil hlavu a jeho nový Bourne dělá věci prostě jinak. Někoho to může naštvat natolik, že před sálem kina roztrhá líbivě originální plakát, jiní to vezmou jako fakt a příslib do dalších dílů série, které rozhodně přijdou. Upřímně mě Jeremy Renner už nějaký ten pátek hodně baví, sličné a civilní doktorce Rachel Weisz by to slušelo, i kdyby byla knihovnicí v obci s padesáti obyvateli a modré pilulky podporující inteligenci prostě tak nějak musíme přejít. Škoda i slabého rozjezdu a místy nervózního stříhání, jinak ale tenhle čtvrtý příspěvek potěší razancí (výslech u Rachel doma, kaskadérské kousky, běhání po střechách, honička v Manile) a celkovou atmosférou. Úplně jisté čtyři hvězdy to určitě nejsou, ale i tak je dám!! PS: Stále méně zajímavý Norton zoufale šlape vodu..

Neurazí, ale za těch necelých sto minut strhnout prostě nedokáže. Ač je tahle záležitost solidně napsaná a velmi dobře zahraná (Helen Hunt fandím už dlouhé roky), lehce rozesměje i zabrnká na vážnou notu, nezapadá do nemalé skupiny filmů, o které bych chtěl někdy znovu zavadit.

O sevřeném hrudníku se rozhodně mluvit nedá, ale jinak jo. Jednou za čas je holt potřeba strávit i něco podobně nemastně-neslaného. Uplakaná báchorka s odvážnou stopáží a v závěru i překvapivě pevnou dramatickou linkou těží zejména z výborně uvolněného Grega Kinneara. Když je na plátně on, tak i přes zbytečný balast, který filmu výrazně sráží vaz, divák okamžitě zbystří. Bez něho bych i ty slabé tři * hledal hodně obtížně.