TommyLeeJape

Magnusek byl svými prvními Bastardy uspokojen takovým způsobem, že se začal přežírat dvakrát víc, což při pohledu do zrcadla způsobilo mnohem větší šok, z čehož implikuje scénář s ještě větší dávkou exploatační podívané, která podle definice nemá za úkol nic jiného, než diváka šokovat. K tomu všechny výjimečně stupidní dialogy podkreslíte naprosto brilantně nehodícím se soundtrackem, na roli mafiánského bosse si z protialkoholní léčebny zavoláte Jirku Krampola a závěr filmu hodíte do stylu nepovedených záběrů z Kobry 11... no teda. Fakt, že tvůrci svůj film berou stoprocentně vážně, to už je jen taková třešnička na dortu.

Kdyby se v Americe (ne, že by to směřovalo do (_,_) jen za velkou louží, nicméně se loď jménem USA potápí v moři stupidity určitě nejrychleji) nevyskytovali jedinci jako Frank a William Foster, možná by to tam za chvíli vypadalo podobně jako ve fiktivním kanadském městě, které musel čistit tenhle hrdina s brokárnou. Boj proti stupiditě a morálnímu poklesu ve společnosti nám režisér Goldthwait servíruje skrze netradiční dvojici hlavních hrdinů, kteří navzdory patrnému věkovému rozdílu sdílí pohled na svět, jakožto místo plné idiotů a namyšlených blbečků mluvících, tweetujících a fejsbukujících o naprostých cocotinách. Jenom škoda, že se scénárista někdy chytá do vlastní sítě. Příkladem je třeba scéna kdy si Frank povídá s "Junem" o Alice Cooperovi a Star Treku, i když si na začátku stěžoval, jak se lidé nedokáží bavit o ničem jiném než o celebritách a o tom co viděli v bedně. Na druhou stranu, o čem chcete mluvit v přestávkách mezi zabíjením, že? (Snažil jsem se do komentáře napsat i něco o tom jak s Frankem sdílím pohled na svět, ale všechny pokusy o vyjádření tohoto faktu mi připadaly strašně arogantní, tak to píšu jenom tady na konec do závorky, jen tak mimochodem prostě. Všichni jste fajn... Ahoj)

V rámci mého domácího úkolu, kterým je nakoukání Marvelovek jako příprava na Avengers, dostal se mi pod ruce kapitán emerika. Po té co jsem se popral s Iron Manem, filmem hodně průměrným avšak jakž takž snesitelným díky skvělému Downeymu, musel jsem čelit dalšímu superhrdinovi. Otec všech hrdinů, pýcha amerického lidu s týmem ostřílených válečných veteránů ze všech koutů světa, bojující proti nacistům chytřejším, nebezpečnějším a no... s červenou hlavou, obviously. Spojení šaška v kostýmu s obdobím druhé světové války mě bohužel moc nechytlo, spíše naštvalo. Jediné co bych na tomto komixovém nářezu vyzdvihl je špetka humoru v podání slečny Carterové a kapitánův štít, kterému by moc slušela Oscarová nominace za nejlepší štít ve vedlejší roli.

Rodriguez má dobrý smysl pro humor. Cítím z toho parodii na americké explodující filmy, což vždycky potěší.

Silné korejské drama, které ukazuje nejen na to jak můžou být lidé zvrácení, ale také na všudypřítomnou korupci. Pokud máte peníze tak vám v podstatě projde všechno, to je obecně známe pravidlo na které se dá spolehnout stejně jako se můžete spolehnout na fyzikální zákony. Závěr filmu pak poukazuje na bezmoc člověka (ať už děckého hrdiny nebo postavy učitele) v boji s takto zvráceným a zkorumpovaným systémem, který se bohužel vyskytuje po celém světě.

Jako komedie to místy funguje opravdu výborně, takový více americký Machete, řekl bych. Ale jinak je to ohromná stupidita (říkám.. Machete). Tak či tak William Fichtner svou postavu zvládl excelentně a Nick, Nickovy to prostě střílí, i když ze sebe dělá rok od roku čím dál většího čů*áka (omluvte prosím hrubou mluvu). Skoro se stydím říct, že jsem se u toho i bavil, ale to bude spíše tím, že jsem celou dobu přemýšlel, jestli to pan Lussier myslel vážně.

Někdy mi připadá že vážně vaří z vody. O to je potom zajímavější a nejspíš i srandovnější sledovat jak ze sebe sype všechny ty šílenosti, pojídajíce u toho dort a usrkávajíce vínko. Stand upový génius, jehož proud myšlenek by po správném usměrnění dokázal loupat cibule pomocí kartáčku na zuby.

Po přečtení zatím pěti knih musím uznat a souhlasit s tvrzením, že Game of Thrones není nic jiného než zfilmovaná literatura. Naštěstí se jedná o kvalitně zfilmovanou kvalitní literaturu, takže o snižování hodnocení nemůže být ani řeč. Přesto je těžké chrlit sem superlativy na adresu seriálu, když víte, že za veškerou tou genialitou stojí knihy nebo přesněji, jejich autor. Na druhou stranu ale musím složit poklonu tvůrcům, kteří dokázali najít skvěle pasující herce (až na pár výjimek), lokace, rozumné režiséry, kameramany... No prostě kdyby ty knihy byly zfilmovány osly, nezachránila by je ani jejich genialita. P.S. Všem fanouškům seriálu nepolíbeným předlohou, rozhodně doporučuji najít si na ni čas.

Film ve mně vyvolal tři otázky. 1. Trpí Al Pacino stařeckou demencí? 2. Věděl Johny Depp čeho se to účastní? 3. Co to sakra Adam Sandler fetuje? Osobně doufám že je starý Al ještě při smyslech a jeho slova v poslední scéně nebyla mířena k reklamě, kterou ve filmu udělal, ale k filmu samotnému.

Až na pár nelogičností (Kluk co dá na začátku kopačky Mile Kunis, vážně?) je to docela sympatická, romantická komedie. Justin Timberlake herectví poslední dobou evidentně začal brát vážně a na Milu Kunis, která je sice sem tam příjemná jako osina v zadku, se moc pěkně dívá. Klišovitých motivů je tam plno, ale skoro bych řekl, že to filmu místy i přidalo na kráse. Jednoduše slušná zábava z ameriky, ne že bych to teda musel vidět dvakrát.