quixote

Opravdu film "jako ze života"! Je mi líto, že Kamila Magálová, tak dobrá herečka, nedostane nějakou lepší roli. Tak jí aspoň tady dávám hvězdičku. Jinak tomuto filmu se po zbytek života budu pokud možno vyhýbat hódně širokým obloukem.

Tak tohle opravdu ne. Kdo tomuto "dílu" dá více něž dvě hvězdy, buď Máj nikdy nečetl, nebo ho nepochopil. Film je jen prázdnou a nudnou exhibicí kameramana, který si také říká režisér. Mácha si tohle opravdu nezasloužil, ale chudák se už nemůže bránit. Pro ty, kteří dali Brabcovi hvězdu "za odvahu": kdyby byl režisér oporavdu odvážný a statečný, přiznal by si hned na začátku, že na tuto látku prostě nemá, a šel by od toho!

Tohle není Erben, snad jedině Dceřina kletba a Svatební košile se k němu nesměle přibližují. Pravá baladická atmosféra je tu nahrazena líbivými a občas i skutečně podmanivými prázdnými obrázky, které vůbec nejdou k podstatě věci - některé se dokonce podbízejí a připomínají reklamy na kosmetiku. Předstupeň Brabcova megaprůšvihu jménem "Máj". Snad se jednou někdo z režisérů ke Kytici vrátí a natočí ji osobitěji a syrověji. Další Vláčil se už bohužel nikdy nenarodí....

Skvělý Menšík s Bohadalovou ve vrcholné formě a v herecké poloze, na kterou u nich nejsme zvyklí. Ester Krumbachová tentokrát nejen jako výtvarnice, ale i režisérka, obstála velmi dobře, i když nevznikl film pro to nejširší publikum, ale spíše pro fajnšmekry. Chytrá „bajka“, na kterou je příjemno se dívat.

Poslední třetina ztrácí dech, místy se tu káže a poučuje víc, než je zdrávo. Také některé písničky nesjou zrovna "napadnuté". Vzhledem k ostatním pohádkám 90. let lepší průměr, ale s ohledem k těm "klasickým" a prověřeným časem žádný velký přínos, bohužel.

„Musíte se plně ponořit do neznámého světa, abyste pochopili ten vlastní“. Film sledovaný s obavami, že půjde o tisíckrát omletou variantu o Popelce a krásném princi. Nakonec bylo všechno trochu jinak, kromě jedné scény s utíkajícím chlapečkem za jedoucím autem se dokonce ani nekonalo citové vydírání diváků. Škoda jen toho konce, který káže a neuměle vysvětluje to, co během filmu pochopí i ten, co má IQ tykve. Nemluvě o tom, že to závěrečné obrácení milostpaní matky nepůsobí ani trochu přesvědčivě. Jinak je to ale film, který si zaslouží poctivé tři hvězdičky.

Tradičně pojatý životopisný film o velikánovi, o jehož životě se toho u nás zase tolik neví. Film se bohužel zaměřuje především na hlavní události jeho života, milostné románky a touhu prosadit se – o tom, jak hudbu psal, a čím je tak výjimečná a nadčasová, se toho příliš nedozvíme, je třeba to číst „mezi řádky“. Anebo nám to režisér vysvětlí tak, že při provedení "Manon" postříká tváře komparzu "slzami". I tak jde o hodně kvalitní dílo, i když o skladatelích už vznikly mnohem lepší filmy a seriály (Verdi, Wagner, Nehynoucí láska, a samozřejmě Amadeus…).

Téměř idyla, kde se o válce, která ještě neskončila, pouze mluví. V prostoru mezi zámkem a vesnicí se motají němečtí vojáci, čeští ajznboňáci, kominík a americký pilot. Všichni se neustále – samozřejmě jakoby náhodou – setkávají, utíkají před sebou a vyměňují si uniformy. Oproti např. francouzským komediím tohoto typu tu většinou nefungují gagy a situační komika; většinou působí nepřirozeně a chtěně. Tam, kde by film měl mít spád, drhne, a divák má tak bohužel dost času podivovat se nad tím, jak jsou některé situace přitažené za vlasy, ačkoli tento žánr dovoluje leccos... Škoda: určitý potenciál to mělo, ale výsledek je mírně řečeno hodně rozpačitý.

Jedna z vůbec nejlepších filmových pohádek, které u nás vznikly. Typově přesné herecké obsazení (v podstatě převzaté z Markety Lazarové), dokonalá atmosféra podpořená také neotřelým výběrem exteriérů, kostýmy, stavbami a kamerou. Žádné vnější a samoúčelné efekty a ozdoby, vše je podřízeno příběhu a tomu, aby zapůsobil tak, jak má. Všechny scény, které se nějakým způsobem vztahují ke drakovi (nebo tušení jeho blízkosti – křik havranů, vichry) jsou opravdu velmi sugestivní a vzbuzují strach o osud princezny. Vše je zasazeno do „rytířské gotiky“ a tato stylizace je důsledně dodržována a působí velice autenticky a zároveň pohádkově jako oživlé ilustrace ze sto let starých pohádkových knížek. Krátce: čistě natočená filmová Pohádka se vším všudy, z níž by si současní režiséři, kteří se o tento žánr – většinou neúspěšně (s výjimkou „Anděla Páně“ ) - pokoušejí, měli vzít příklad!

Hlásím se do klubu těch, pro které je tento film kult.