evilmind

Stát se sériovým vrahem není žádná sranda - a to ani v případě, že máte kamarádku, která se vám nabízí jako první oběť. Je třeba udělat tolik rozhodnutí, nastudovat historické vzory, zvolit zbraň, styl, vzhled, preferována je samozřejmě originalita... Prostě, je to řehole. A natočit o tom film taky - spousta dobrejch nápadů, ale bohužel vesměs nedotažených, navíc neschopnost film vygradovat a zakončit to zabíjí ještě o něco víc...

Thomas je ve věku, kdy se blíží odhalení velkého tajemství dětství - že dárky ve skutečnosti nosí rodiče, a ne Santa (nebo v našem případě Ježíšek). Ale letos to ještě nebude, letos ještě Santa přijde. Jen se na něj nesmí čekat, protože kdyby ho někdo viděl, Santa by se rozzlobil a proměnil ve zlého zlobra... Tahle horrorová verze Home Alone je o rok starší, než profláknutý americký evergreen našich televizí, a docela by mě zajímalo jestli tam nějaká inspirace byla. Čistě dějově je to totiž totéž - dítě samo doma (skoro) v obrovském domě (zde fakticky palác), a za pomoci znalosti domu, nemalých technických dovedností a spousty vymakaných hraček se musí bránit šílenému dospělému. Ale zatímco v Home Alone se smějeme i cihlám, vrhaným z 20 metrů přímo na hlavu, tady je všechno reálnější a uvěřitelnější, a když šílenec v masce Santy hned po vstupu do domu ubodá psa, je jasné, že tomuhle se nikdo smát nebude. Protože on přišel zabíjet, a myslí to vážně. Dusná atmosféra postupně nádherně graduje, a správně není zlehčena jediným vtipem, i při sebenápaditějším použití hraček budete jen tiše zírat se zatajeným dechem, protože ani chytrýmu klukovi prostě všechno nevyjde. Trochu v rozpacích jsem byl snad jen z jeho občasných emočních zhroucení, ale zřejmě to tak bylo reálné, že někdo vypadá jako malý Rambo z něj ještě Ramba nedělá... 9/10

Ďábel je naštvaný nedostatkem respektu, kterého se mu ve světě lidí dostává, a tak se rozhodne trochu si renomé polepšit vymyšlením zbrusu nového druhu animáků - Terror Toonů. Charismatický zelenoksichtý Dr. Carnage se zmocní nebohé malé opičky, a jakýmsi ďábelským sérem z ní vytvoří zabijáckou gorilu jménem Max Assassin. Tahle dvojka je v zabíjení animáckých lidských postav opravdu nepřekonatelná - jen během úvodních titulků uvidíte speciální pitvu, při které jsou nejprve žijícímu operovanému vymotána všechna střeva, a poté rovněž břišní dutinou vyjmuta lebka včetně kusu páteře. Schopnosti Dr. Carnage a Max Assassina, které by jim mohli závidět i Happy Tree Friends, se ale neomezují jen na svět animáků. Když si pustíte jejich psychedelické DVD, které jakoby náhodou najdete ve své poštovní schránce (v tom je právě ten ďábelský úklad), dokáží se přes televizní obrazovku dostat až k vám domů, a přenést tam i úžasně neomezená pravidla svého animáckého světa. A přesně to se stane v domě sester Candy a Cindy, které zanechali rodiče přes víkend samotné. Zatímco starší Cindy s kamarádkou si plánují zajímavý večer plný svlékacích her se svými kluky, mladší, ale neuvěřitelně kvalitními silikony vybavená Candy uchopí Terror Toon DVD, a jde si ho pouštět do svého ještě dětského pokojíku. DVD splní svůj účel, a oba šílení animáci tak mohou v následující hodině předvést pestrou škálu dobrých nápadů svých tvůrců. A o nápady tu jde především, protože jinak je na filmu samozřejmě na první pohled poznat, že je to v podstatě amatérský počin, natočený za pár dolarů (2300 konkrétně). Většině obvyklých nešvarů podobných děl se Joe Castro dokázal geniálně vyhnout fascinující kombinací lidských herců s animáky, zrychlováním obrazu při nezajímavých činnostech, digitálními efekty doplácnutými do obrazu, zběsilými prostřihy kamer z různých úhlů, rozsáhlými animáckými bluescreeny a jinými vychytralými triky, maskujícími především nedostatky talentu hereckého materiálu. Obzvláště hlavní hrdinka Cindy (Beverly Lynne) dostala roli daleko nad své schopnosti, a až do konce jsem litoval, že si ji neprohodila se svou sestrou Candy (Lizzie Borden), která má alespoň opravdu excelentní kozy. Což jsem sice už říkal, ale až film uvidíte, taky na ně budete myslet pořád...

U každé komedie nebo parodie očekávám, že se především zasměju. Nestalo se.

Pop (v některých přepisech z thai Pob) je thajský duch, která nutí těla těch, které posedne, k získávání jater jiných lidí - a žádný úskok mu není cizí! Neodobrné odstranění jater z těla má sice poměrně fatální důsledky na délku dárcova života, ovšem Thajci to berou vesměs s humorem. Mezi nezapomenutelné scény patří zejména protažení jater análem, anti-popovské kondomy, fetišistický Ghostface nebo kungfu zatloukání hřebíků. Kromě dostatku humoru je zubatá podoba ducha i docela strašidelná, takže suma sumárum - zábavný film.

Na americkém coveru je jakýsi napůl robotický rotvajler, a legenda slibuje dokonce zbrusu novou geneticky vyšlechtěnou rasu, nicméně hlavní hrdina Max je ve skutečnosti tibetská doga. A jelikož moje rodina vlastní tibetských dog hned několik, může být i můj pohled na film poněkud zaujatý. Od začátku jsem se těšil hlavně na to, až začne Max být opravdu zlý - protože tibetská doga se skoro nedá vycvičit, rozhoduje se zásadně samostatně, takže je v podstatě nemožné donutit ji k nějaké agresi. A jak se ukázalo, ani filmová tibetská doga není výjimkou. Sice na povel běhá, skáče, a umí i pár advanced kousků jako spláchnutí jedu do záchodu, ale tím její hraní končí, a ve všech záběrech kde něco trhá nebo kouše je použit plyšový dubl. Pěkně odfláknutý, pěkně vypelichaný, a bohužel hodně mizerně maskovaný. V podstatě ze všech triků stojí za ocenění jen namaskování skutečné tibetské dogy, která posledních asi 10 minut filmu běhá s polovinou tlamy ožehlou plynovým hořákem, a vypadá docela cool strašidelně. Naopak těch záběrů, co vůbec nevypadají cool, se dá jmenovat spousta - vede asi polykání kočky, což je akce zjevně nad síly i plyšového modelu. Jinak je příběh slaboučká variace na okoukané téma vědci udělají mutanta - mutant uteče - mutant zabije - mutant umře, s hrozně špatným Lance Henriksenem, a nepříjemnou tendencí co pár minut skoulázavat do linií rodinného filmu o zvířecích mazlících.

V prosinci roku 2000 zaplnilo stránky hongkongských novin soudní projednávání hrůzného případu, při kterém tři lichváři drželi měsíc v zajetí mladou ženu, která jim ukradla 4000 dolarů. Hongkongských. Celý měsíc trvalo, než nešťastnici utýrali k smrti všemožným mučením a ponižováním. Mrtvolu pak rozsekali na kusy a v plastových pytlích vmísili do odpadu. Hlavu a dlaně pro ztížení identifikace rozvařili. Její lebku ukryli do obřího plyšáka Hello Kitty. O pouhý měsíc později, v lednu 2001, se už mohli lidé v HongKongu podívat, jak to všechno probíhalo, v představě filmařů. A to hned ve dvou zpracováních - ve stejný týden totiž měl premiéru nejen film Human Pork Chop, ale rovněž konkurenční There's a Secret in My Soup. Tehdy v kině zvítězily „Lidské kotlety” nad „Tajemstvím polévky” jen velice těsně, fandové exploitation žánru preferovali ovšem spíše mnohem naturalističtější Tajemství. Příběh je vyprávěn formou výslechu Hoka a jeho ženy, zatčených, když je při náhodné šťáře nalezena v plyšákovi lebka Grace. Postupně odhalují celou tragickou story - Human Pork Chop si ovšem překvapivě nelibuje v samoúčelném násilí. To částečně vysvětluje, proč se film nelíbí velké části hardcore fanoušků, zklamaných nepřítomností nejnechutnějších záběrů a sexu. Grace ale rozhodně není kladná postava, má desítky příležitostí jak z bytu uprchnout, ale kvůli své drogové závislosti vlastně ani nemá zájem se příliš vzdalovat od tak snadno dostupného zdroje... Její smrt proto není vyvrcholením tragedie. Není to vrcholný čin zla, za který by měla následovat pomsta, či alespoň trest. Protože v tomhle filmu si zaslouží trest všichni.

Curse of Undead Yoma je jednou z mála anime, která nese nálepku horrorového žánru, a jednou z ještě méně titulů, které si to podle mého opravdu zaslouží. Tvůrci se nenechali zlákat k prostému a v anime tradičnímu zjednodušení „nakreslíme ošklivou příšeru s chapadlama, takže to bude horror”, a potřebnou atmosféru vyvolávají spíše prostředky hraného filmu. Dlouhé záběry na detail, pomalé vystupňování napětí i při celkem nedůležitých scénách, promyšlený příběh, úžasná hudba, a dokonce i jedna velice podařená lekačka - to vše převažuje nad rádoby strašidelně nakreslenými příšerami, které tu ale samozřejmě také jsou. Zejména druhým dílem prostupuje depresivní temná atmosféra světa, ve kterém jsou klanové války jen zábavnou hrou na šachovnici vládců démonů.

Filmoví žraloci posledních dvou let notně vyrostli, naučili se běhat po zemi, plavat v písku, ve sněhu, chytat stíhačky v letu, stahovat pod vodu ropné plošiny, a pokud se nekříží s chobotnicí, mají alespoň druhou hlavu. Takže pokud někdo natočí nový film, kde jen poměrně obyčejný hlubinný kousek někdo vyklopí do bažiny mezi aligátory, působí to trochu jak zjevení. A když si pak dvě různá, dobře vyvinutá děvčata nezávisle na sobě sundají podprsenku, ale pak je neukážou, spadne vám brada ještě níž, protože je to jasný - cudné retro! :-) Žralok zmasakruje aligátoří atrakci u hospody, což personál notně nasere, a rozhodnou se ho sejmout, a i to je osvěžující změna proti standardním vědcům-vojákům-hrdinům. Sem tam se dokonce vyskytne lekačka nezakončená zvýšením žraločího skore, a obecně žralok není moc vidět, a až na konci bude, prasknete smíchy. Suma sumárum je to sice pořád klišovitá monster ptákovina, navíc s nenáviděnou Kristy Swanson, ale já se bavil.

Zajímavé téma pro Hammer restart, ale nešťastné zpracování. Od prvních minut na mě padla divná trudomyslnost, a nic z toho, co jsem měl možnost vidět, mě z ní už nedostalo. Je to prostě pekelná nuda, všechno je tak nějak nepřesvědčivé, nezajímavé, plytké, bez atmosféry a napětí i ve chvílích vraždění... Holčička v hlavní roli nejhorší dětská herečka za hodně dlouho, a možná jedinou světlou chvilkou byl býk na začátku. Trochu málo.