bedsore

Je snad tenhle film na tři hvězdy? Objektivně nikoli, ovšem záleží na okolnostech. Mám to štěstí, že si tohle můžu vychutnávat na velkym plátně a ve 3D se zvukem na max (teda jen do sluchátek, ale možná o to víc to bylo vtahující) a když se to sejde s náladou, tak jsou z toho dvě hoďky čirý popcornový konzumace, kdy neřeším jestli to není přeslolený nebo nedochucený. To se ale nestává často :)

Ve 3D a v originálním znění je to efektní a příjemná jednohubka.

Jedna hvězda za osmdesátkovej feeling a druhá za finální explozi, kdy se ještě poctivě nechávaly věci vyletět do povětří, žádnej digitál. Nic moc navíc ten film nenabízí.

Taková Popelka naruby, ovšem v moderním 3D hávu, ale vřelém a sympatickém podání. Pod taktovkou Guye Ritchieho mě to dokázalo vtáhnout a nepustit od začátku až do konce a i ty hudební partie se daly překonat s lehkostí.

Takový pozlátko, co se z venku snažně tváří jako blockbuster, ale uvnitř je jen ošuntělý, sterilní, prostoduše zfušovaný béčko.

Velkým plusem tohodle filmu je Ray (Thomas Jane) a herecký výkony celkově, na druhou stranu ho v mých očích sráží ledabyle vystavěnej příběh s někdy až nadmíru bezdůvodně akčním a těžko uvěřitelným chováním postav. Jak se to tváří civilně a chytře, tak se to někdy chová zbrkle.

Z nostalgie bych tomu dokázal dát i hvězdy čtyři, ale upřímně, ono krom pár povedenejch hlášek a scén to zas ničím moc nevyniká, možná ještě tim dabingem, kterej člověka vtáhne do starejch časů :)

Jak procházka geriatrickou klinikou. Takový unavený, bez energie, závěr obzvláště. Jak by to asi vypadalo, kdyby to vzniklo v nejlepších letech jak režiséra tak herců.

Tak to byl slušnej nonsense. Scenáristickej blábol, kterej neřeší žádný okolnosti ani konsekvence, snad jen tu zahleděnost do sebe. A ten závěr tomu nasadil korunu.

Takovej Locke na dánskej způsob, kterej mě "bavil" úplně stejně. Jako nic proti, ta snaha vymlátit z toho minimálního prostoru maximum je vidět, ale pořád málo, aby to u mě vyvolalo větší sympatie.