duddek

Hned v prvním dílu pořádná dávka odborných termínů jako neocortex, mitochondrie, RNA apod., děti je vůbec nemají šanci pojmout. I pro dospělého je těžké odhadnout, co se v různých scénách děje...

Film zachycuje jen krátký výsek ze života tohoto enfant terrible rock'n'rollu. Vlastně jen roky 1956–1959. což je trošku škoda, protože jako divák bych se třeba rád dozvěděl aspoň trochu i o jeho dětství, o tom, jak se naučil takhle na piano, a taky o dalším vývoji jeho kariéry a manželství s Myrou. Jeho život byl mnohem bohatší: už v 16 letech se oženil s dcerou kazatele, už v době, kdy děj filmu začíná, měl dvě děti (o kterých se tu vůbec nedozvídáme) a dvě děti měl i právě s Myrou. Jejich první dítě, které vidíme i na plátně, se utopilo ve 3 letech. Myra se s Lewisem rozvedla roku 1970 proto, že ji prý zneužíval všemi možnými způsoby a byl jí nevěrný. A tak by se dalo pokračovat dál a dál. P. S. Herec Trey Wilson (hrál producenta Sama Phillipse) se nedožil ani premiéry tohoto snímku, zemřel už ve 40 letech na krvácení do mozku.

"Víš, jestli ti má právo někdo vynadat, tak jsme to my." :)

Některé tatínky stačí jen poprosit – a už kupují psa. Geneze jména Fík (< Fek < Rek) je fonologicky poněkud problematická, Áju totiž tvůrci nechali ojediněle (a nesmyslně) nahradit "r" hláskou "f" (ta přitom sloužila Áje v ostatních případech logicky místo "s").

Je záslužné se věnovat tomuhle tématu, podívat se na aktuální stav a možnosti dětské psychiatrie, ale trochu mi chybělo zasazení do širšího rámce (co se v této oblasti v posledních letech (ne)mění, co s tím naše vlády (ne)dělaly...) a stejně tak možnosti řešení (je tu jen popsaný neutěšený stav a chybějící kapacity, ať už prostorové, nebo lidské). Nejvíc mě zaujalo nahlédnutí do jednotlivých center dětské psychiatrie, včetně ostravského prvního dětského stacionáře u nás, a konstatování, že dětská psychiatrie je mnohem efektivnější než dospělá. Škoda, že v dokumentu chybějí ti, kterých se to všechno týká (tedy děti), ale chápu to.

Pozoruhodný úvodní díl, kde si tvůrci vůbec nelámali hlavu s tím, jak oba protagonisty nechat zazářit, a nechali je až do konce páté minuty spát. O akci se stará vrána, která jim chce sebrat boudu. Animace dost úsporná, na tak krátký formát dost absurdních momentů (např. závěrečný příjezd válce), ale zároveň i neotřelé nápady (odhřebíkování boudy magnetem).

Po dlouhé době jsem se u filmu bál. Vzhledem k chytrému námětu můžeme skoro celou dobu sledovat osamocenou postavu pohybující se ve více či méně přehledném prostředí se skřípavými zvuky... A když vám pak uprostřed noci šustne něco v kuchyni, necítíte se úplně komfortně.

Natočeno poněkud starosvětsky, ale příjemně si u toho člověk odpočine. Adaptace Twainovy povídky věrně zachycuje, jak vám majetek otevře spoustu dveří (a to nemusíte utratit ani vindru) a zajistí zájem a úctu na všech frontách, ale zároveň jak rychle se tenhle přístup změní, když to tam je náhle vaše jmění. P. S. Je zajímavé, že chudí muži dovedou mezi smetánku zapadnout přesvědčivě i bez důkladného výcviku, který potřebovala třeba Eliza Doolittlová. :)

Zkratkovitý díl tvořený sledem nesouvisejících (ne)událostí (prší, Fík jde na vandr, na hradě nikdo není, tak přijde do přístavu). Hvězda dolů za to, že Fík v roli plavčíka fyzicky napadá ryby/žraloky, kteří nic neprovedli. Je také s podivem, že Ája Fíka jen tak nechá odejít do světa, ani slzu neuroní.

Nepříjemný film s krutým, nesnesitelným Čepkem. Scházelo mi trochu víc vnitřního prožívání, jak u Štěpy, tak u Pavla... vlastně u všech postav. Hvězdu navíc dávám za pěknou scénu s dítětem ve vlaku ke konci filmu.