duddek

Cukrově deprivovaná Dorotka si pod přísným dozorem papouška nemůže dát ani lízátko, a tak uteče z domu. Nečekaně dorazí až k perníkové chaloupce a tam už se jí ujme pohostinná ježibaba. Celou epizodu táhne hlavně zábavný úprk z chaloupky.

Když má Dorotka něco hezkého, papoušek to hned musí mít taky. Jako tady její červený náhrdelník, o který se nechá oloupit. Straka se potom ústřední dvojici neustále plete do cesty a utahuje si z ní v dokonalých převlecích. Dorotka s papouškem během svého amatérského pátrání zmydlí starce a utečou beze známky lítosti, zaslepeni vlastním zájmem. Děti zde tedy opět dostávají spíš odstrašující příklad – jak se nechovat. Hvězda navíc za vynalézavé zneškodnění papouška strakou pomocí mrkve a kolíčků.

Papoušek Dorotku připravuje o veškerou radost z vlastní tvorby, vysmívá se jí a neustále potřebuje dávat na odiv svoje mistrovství. Navíc ji ani neposlouchá a ještě jí přivodí úraz při čelním nárazu do stromu. A ona? Chudák holka ho vezme na milost a smířlivě ho přivine k sobě, ačkoliv on se nikterak nesnaží odčinit, co páchal, ani nezpytuje svědomí. Je to vlastně takový stockholmský syndrom (přičemž událost, po které se jmenuje, se stala jen rok předtím) anebo možná i alegorie na četné partnerské vztahy, ve kterých fyzické či psychické násilí vztah možná paradoxně utužuje, místo aby ho bortilo.

I mě sice konec trochu zklamal, ale za podmanivou atmosféru, perfektní výkon Mii Farrow a vůbec styl, jakým to je natočené, dávám plný počet. Když jsme u těch přesmyček a manželů Castevetových, zaujala mě podobnost se jménem představitele Rosiina manžela (J. Cassavetes). V tom musí mít taky prsty čert. Mimochodem, knižní předloha (zfilmovaná už rok po vydání) je prý nejprodávanějším hororovým románem 60. let.

To uctivé "Sir..." při Beanově kradmém odchodu z holičství je jeden z mých oblíbených momentů celé série. :)

Nesourodá slátanina, nehodná věhlasu Kroku za krokem.

Čtvrtá hvězda za vydařenou druhou polovinu (křeslo, malování).

Zdaleka nejhudebnější nemuzikál, co jsem viděl. Samotného mě překvapilo, že tenhle skoro nepřetržitý řetěz písniček funguje, a nenudil jsem se. Jen mi bylo líto zbytečné odtažitosti Irglové... ale co naplat.

Film o učitelce, která se navzdory všemu, co se děje, i ve vypjatých situacích chová nečekaně racionálně (zvenku prakticky nejsou vidět žádné emoce), ale na nikoho se nemůže spolehnout, de facto všichni jí lžou a chovají se k ní bez respektu nebo pochopení... takže je na všechno sama. Líbí se mi, jakým "dogmovým" stylem je to natočeno: pěkná ruční kamera, úplná absence hudby... k příběhu to sedlo.

Perfektní ústřední písnička, kterou si pamatuju ještě z dětství. Děj je ovšem poněkud spletitý i pro dospělé, natož pro děti. A Idefixova nekonečná "plavba" kaskádovitým systémem stok obsahuje tolik pádů hloub a hloub, že musel skončit několik kilometrů pod zemí. Ale nuda to není. :) | "Ten chlap má děsnej kamenopis, nepřečtu to."