duddek

Kromě pravěkých tehdy určitě nebylo běžné ani zobrazování zvířat exotických (skutečných). Nápadným prvkem je tu směřování dolů (lenochod havou dolů, opička slézá po lanovém žebříku střemhlav, volný pád brontosaura a konečně i "Tower Bridge is falling down", abych si trochu zaparafrasoval). Zajímavostí je, že tahle adaptace o 13 let starší knihy Conana Doyla byla prvním filmem, který se promítal v letadle (a to hned v roce premiéry).

Bugs jako mistr převleků a klamání – ovšem dočkáme se i pravého Hooda!

Daffy se mnichovi Porkymu snaží dokázat, že je skutečný Robin Hood – vtipné je ale jen narážení do stromů a jejich následné pozutínání v postupných výškách. :) *spoiler* Nakonec se on jako friar Duck přidá naopak k Porkymu (v roli friara Tucka).

Jeden z mála přímých produktů Disneyho Laugh-O-Gram Studia, jež zbankrotovalo už po roce. Jde o první, ale ne zrovna tradiční animované zpracování Karkulky. První polovina je celkem nápaditá (kocour pomáhající v kuchyni rozstřelováním vajec, stařík s vousem visícím z obrazu, tančící noty, nápis Karkulčina garáž, pes s buřty před očima pohánějící auto atp.), ale to hlavní se odehrává za zdmi domu a pak už se vytratí veškeré napětí, když se pes duchapřítomně rozeběhne za rekovným pilotem-záchranářem.

Mj. plné vychytávek: od fingovaných objednávek biblí čerstvě zemřelými přes výklopné přední sklo až třeba po fígle s měněním bankovek (např. dám pět dolarovek, dostanu pětidolarovku a "to celé" vyměním za desetidolarovku). Aspoň něco z toho by stálo za vyzkoušení.

Varování před nesympatičností ústřední dvojice se od scény usnutí v autobusu začalo ukazovat jako liché. Kromě jiných kvalit, které tady ostatně zmiňují ostatní, stojí za povšimnutí i hudební složka: ať už jde o tehdy velice aktuální popěvek ze Tří malých prasátek (z předchozího roku) nebo o živou hudbu v autobuse, zahrnující píseň o fr. akrobatovi 19. stol. Julesovi Léotardovi. A nejen, že je tenhle film zábavný, ale zároveň i poučný: tady jsem se dozvěděl, jak se správně namáčí pečivo/(ne)nosí na zádech/stopuje auto. Odtud znám vírník (na kterém přilétá k obřadu King Westley). A díky tomuhle filmu už vím i o obcházení Jericha izraelity a troubení na beraní rohy. :)

S odřenýma ušima. Je tam spousta věcí, které by nedávaly smysl ani chytřejším lidem, než jsem já.

Viděl jsem téměř hodinovou versi – a ve druhé půlce se, zdá se mi, čím dál víc opakovali. Mít to dvacet minut, je to mnohem údernější. Ale jde o příjemně meditativní počin, jemuž svědčí i hlasový doprovod mistra Preisse.

Zajímavý dokument, který však otázky spíš klade, než aby je zodpovídal...

Než jsem se nadál, nápad udělat film z first-person pohledu mi vyfoukl jeden tvůrčí Nizozemec.