duddek

Hned první regulérní díl - a Tau se tady vůbec nezmenšuje. To je velké zklamání. Nekonečnou scénu se sáňkujícími dětmi střídá ještě delší scéna v psím salonu, vše završeno propuštěním odchycených zvířat. Legrace žádná, Tau se bezcílně motá odnikud nikam a dětský divák ani nedostane možnost ztotožnit se s některou z postav (protože zde žádný dětský hrdina není). Oproti nultému dílu nečekaný sešup.

Velice nepřehledný a špatně nasvětlený díl.

Nečekaně akční, prakticky v každém záběru se něco děje. Myslím, že i pro dnešní děti by to byla přitažlivá podívaná. Šteklovo palačinkové zoufalství ve stylu "hrnečku, vař" utkví v paměti asi každému... Nedivím se, že tenhle úvodní experiment nezůstal v archivu ležet dlouho a navázal na něj celý seriál o několika řadách.

I zde se - jako v hraném večerníčku - objevuje hajnej, ale se Z. Řehořem nemá společného ani zbla. Tenhle se postará o divácky vděčnou akční scénu, kdy zběsile mečí, rozkouše si klobouk a střílí kolem sebe hlava nehlava kvůli ukradené koze, kterou švec vtipně nacpal do světnice oknem. Je fakt, že to Krakonoš nechal zajít docela daleko, chudák ševcová...

Na takový film musí mít člověk náladu. Není to úplně příjemná podívaná. Ale závěr ve věži je působivý. "Pořád jsem měl pocit, že domov mám tam, kde zrovna nejsem... a tak jsem to svoje místo hledal... a nikdy ho nenašel."

Ačkoliv mám Tři tygry rád, film mě zklamal. Především by potřeboval prostříhat a třeba o půl hodiny zkrátit (třeba scéna na horách je neúměrně dlouhá). A potom přidat na humoru – střílení si z církve nebo z Poláků působilo spíš násilně a dětinsky. Mrzelo mě taky, že Robin Ferro prakticky nedostal prostor prodat svůj velký komediální talent. Shrnuto: jedna hvězda za povedené akční scény, druhá za to, že jde o Tři tygry. Byť improvizace jim jde o dost líp.

Je příznačné (nebo snad v tomto případě dokonce přízračné), že hlavní roli v adaptaci románu A. C. Doyla sehrál... Doyle. I když vyšetřování tentokrát – rok po závěrečné sérii Profesionálů – přenechal jiným.

Škoda, že si neodpustili tu poslední, stařeckou scénku, kvůli ní jsem hvězdičku ubral. Jinak je to ale docela zábava. Z povedených průpovídek vybírám: "Žena se ti vykašle zamilovat se do někoho jiného, když to má dovoleno! Stejně je to všecko na jedno brdo." a "Mužská síla a moudrost tkví spíš v odvaze přiznat ženskou nadřazenost a vzdát se dřív, než dojde k boji. Mužská rezignace je jediná možnost, jak zachránit mužskou důstojnost." :)

Takové organizace na ochranu zanedbaných členů rodiny by se jistě široce uplatnily i dnes. :) A ještě spíše, kdyby se zaměřovaly na zanedbané vztahy. I v téhle komedii je dobře patrné, jak nade všechna teplá jídla, vyžehlené košile a přišité knoflíky je pozornost toho druhého. Nic nestojí, a přitom je k nezaplacení.

Milý televizní film, který táhne šestnáctiletá debutantka Andrlová. Skoro celý se odehrává v jednom bytě a spíš než komedie je to podle mě takové malé sourozenecké drama (řeší se samé vážné věci jako lež, důvěra, život bez rodičů, pochyby, zklamání, frustrace, neschopnost připustit vlastní chybu a podobně). Upovídaná Alenka ale tuhle serióznost úspěšně nabourává. P. S. Můžeme zde zalechnout melodie tehdy aktuálních hitů - Alenka si zpívá "Blonďáka s červenou bugatkou" (N. Urbánková, 1973), Zbyněk si zase brouká Gottovu "Je, jaká je", tehdy jen rok starou. "To je tim, že má tatínka a maminku a nikdy se o nic nemusela starat."