duddek

3,5*. Dobrodružný road western s vtipnou rvačkou mezi Martym a Charliem na konci. Je to ale pohříchu čistě antiindiánská podívaná.

Ten konec je dost podivný...

Když si pro dítě vysníte nějakou kariéru a pak ho do ní tlačíte stále víc, nejen, že mu koníčka znechutíte, ale můžete tak rozvrátit celou rodinu. Polunin zde mj. říká: "Já si balet nevybral, byla to volba mé mámy. A vždycky jsem doufal, že se zraním, abych už neměl možnost tancovat."

O tom, čeho všeho se dá dosáhnout pouhým mluvením. :) Sledovat argumentační ekvilibristiku Nicka Naylora bavilo i mě, hvězdu jsem ale ubral prostě proto, že nesouhlasím s celkovým vyzněním. :)

Je zajímavé, jak se během 50 let mluva úplně proměnila. A jak vstřícně tehdejší respondenti reagovali.

Naprosto neschopný vrah. A promluvy typu: "Já jsem byla sobecká a nechala jsem se trápit tím posttraumatickým stresem."

Vzpomínání herců na Hubače i s jeho komentáři.

Wth? Tomuhle děti nemůžou rozumět (začátek na bále, černokněžník odvede princeznu, střih, rybář osvobodí ptáka, přeje si syna, ze tří obřích vajec vylezou tři, už dospělí; najednou přikluše stádo koní – vezmou si po jednom a vyjedou do světa; pak osvobodí ptáka Miroslav... a tak dále... dětský divák musí tápat a není se mu co divit). Je to taková pohádka noir, všichni sledujou jen vlastní dobro (kromě asi Miroslava a jeho bělouše). Povedla se dvojrole král-čaroděj v Dulavově podání :), naopak pokusy o komično jsou nevydařené. Mimochodem, když chůva umí namíchat nápoj lásky, proč ne ten čaroděj (kterému řekla, že lásku přičarovat nemůže)? Hvězda navíc za Verunčinu píseň lásky od Ivana Hlase.

Milý film o tom, jak je všechno komplikované, když vás ovládá strach.

Zajímavý, kontemplativní, ale trýznivý dokument plný žihadel, ve kterém makedonština zazní jen místy (hl. hrdinka je Albánka). Dobře ukazuje, s jakým málem se dá žít. Ale může to stačit ke spokojenosti? Matka: "Netrpělivá být můžeš, především buď ale živá a zdravá."